NiceLand

NiceLand - Vítěz soutěže Coca Cola Popstar NiceLand | foto: Archiv Sony Music BMG

Melancholický cynik Niceland debutuje

  • 7
Písničkář Michal Motyčka, skrývající se za pseudonymem Niceland, odkrývá duši na albu Little Black Book, jednom z nejsilnějších debutových alb posledních let.

Byl ve správný okamžik na správném místě a měl štěstí - tak pětadvacetiletý muzikant původem z moravského Bruntálu k albu u velké gramofirmy přišel. "Vždycky jsem snil, že to můžu někam dotáhnout, ale jsem v některých věcech dost líný, a tak se s mou muzikou dlouho nic nedělo," přiznává sebekriticky mladík, jehož umělecké jméno inspiroval název filmu islandského režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona.

Je pár týdnů před vydáním jeho autorského debutu, který se dostane do obchodů v pondělí 7. dubna pod symbolickým názvem Little Black Book. "Ten černý notes s poznámkami, jmény a telefonními čísly, který si nosíme po celý život v sobě, vás během vteřiny dokáže strhnout zpátky do doby, kdy zápis vznikl. Každá písnička na desce je připomínka takového diáře," líčí Niceland. Sám však žádný podobný zápisník nemá. "Dnes? V době mobilů? Ale mám aspoň černý telefon," směje se.

Raději angličtina
Černá barva je s Michalem Motyčkou spjatá. Odvíjí se od ní celá jeho image, způsob oblékání i barva očních linek. "Rozhodně se nevezu na žádné emo vlně. Černou jsem nosil odjakživa a malovat jsem se začal náhodou, když jsme blbli s bývalou přítelkyní. Nijak výrazně zmalovaný ale chodit nebudu," odmítá narážky na nyní oblíbené emo kapely, stavějící na ponuré vizáži, v čele s My Chemical Romance.

Jeho vzory jsou třeba Thom Yorke z Radiohead, Michael Stipe z R. E. M., kapely Placebo a Coldplay či písničkáři Johnny Cash a Jack Johnson. Kvůli nim zpívá anglicky: "Nikdy jsem nepřičichl k žádnému českému muzikantovi, snad kromě Nohavici a kapely Mňága a Žďorp. Cítil jsem, že takové texty jako oni v češtině nikdy nenapíšu, a ani se s nimi nechci poměřovat. Na angličtině, kterou se učím od svých deseti let, jsem se naučil zpívat, takže je to pro mě přirozený jazyk pro vyjádření myšlenek."

Ke kariéře Michalu Motyčkovi pomohlo vítězství ve vyhledávací soutěži Coca-Cola Popstar. "Hlásil jsem se už do druhého ročníku a hned na to zapomněl. Loni jsem to zkusil znovu, už s lepším demosnímkem. Na internetu jsem vyplnil formulář, poslal pár písniček přes internet a tím to pro mě skončilo. Jenže pak přišel e-mail s hlavičkou URGENTNÍ, že mě berou jako náhradníka. Byl jsem nervózní jak pes, dokonce jsem na týden přestal kouřit. Vždyť já před finále v Lucerně vůbec veřejně nevystupoval, nepočítám-li jeden koncert s bráchou, kdy jsme hráli pro pár známých asi pět hodin v kuse. Ale říkal jsem si, že by to mohlo vyjít, když je těch náhod tolik," vzpomíná.

Odměnou mu bylo vystoupení na německém festivalu Highfield, možnost odjet podzimní akustické turné s kapelou Kryštof, kde se s jeho hudbou seznámilo patnáct tisíc posluchačů, a konečně debutová deska pod producentským dohledem Yardy Helešice. "Od začátku věděl, co chce s písničkami udělat, a souzněl s mými představami," vysvětluje Niceland svou volbu. Do studia donesl čtyřicet písní, které složil v uplynulých pěti letech, a společně je pilovali půl roku.

Mladík, jenž zpívá o sobě
"Chtěli jsme, aby album bylo kompaktní, ale každá písnička měla jinou náladu," přibližuje Niceland nahrávku, na níž jsou slova podle něj drobet důležitější než hudba.

"Drtivá většina textů je o mně. Ventiluji tak negativní přetlak. Jsem zklamaný z hromady věcí, ze spousty vztahů, z přetvářky a povrchnosti dnešního světa. Bojovat se proti tomu nedá, ale můžu se z toho vypsat. Není to žádné sladkobolné stýskání, ale cynismus. Jsem stoprocentní cynik," nabízí klíč ke svým skladbám. Každá je věnovaná dívkám z jeho života, celé album pak přítelkyni Gretchen. "Byla to velká múza a můj nejdelší vztah. Láska z Ameriky, která už je dávno pryč..."

Láska, rozchody, smíření, ale i sebevražda - všechna tato témata se dají na desce Little Black Book najít. Zaujmou fanoušky? Dostanou možnost sdělit přímo muzikantovi svůj názor. V seznamu písní na desce je totiž i telefonní číslo, na němž je možné zanechat vzkaz. "Budeme vybírat, co z nich vystavíme na internet, ale každopádně jsem zvědav, co všechno se o sobě dozvím," líčí Niceland.

Je připraven i na negativní reakce. "Pokud deska zapadne, budiž. V tu chvíli už by mě tady nic nedrželo, odstěhoval bych se a zkusil to jinde, zřejmě v Americe. Tam bych to chtěl zkusit každopádně, zajímají mě reakce tamního publika na mé texty. Ale s hudbou určitě nepřestanu."