Která rodina s dětmi by po dostavbě domu nebojovala s nedostatkem financí. A tak bývá pozemek určený na zahradu – kvůli níž se vlastně řada lidí pro vlastní dům vůbec rozhodne – nakonec po celé roky takovou umolousanou Popelkou, na niž nezbývají peníze. Zahrada se často řeší provizorně podle toho, co koho napadne, nebo co je právě potřeba.
Paní Monika to takto nechtěla. O své zahradě měla docela jasnou představu, inspiraci čerpala z knížek zahradního architekta Ferdinanda Lefflera. Takže když během období covidu jeho atelier Flera přišel s kurzem – podle něhož si lidé mohou zahradu sami navrhnou na míru svým potřebám a přáním – měla už vlastní návrh své budoucí zahrady v podstatě namalovaný.
Fotogalerie malé rodinné zahrady, která má vše |
Podle návodů z knížek zahradního designéra si sama šikovně navrhla základní rozvržení celé zahrady. Výchozí situace přitom nebyla vůbec jednoduchá: poměrně malý rohový pozemek neskýtal potřebné soukromí, protože rušná komunikace ho tměř obklopuje a nabízí projíždějícím i chodcům možnost nakukovat do jejich zahrady, co právě dělají.
Spolu s trvalkovými záhony byl právě dostatek soukromí v podstatě poslední věcí, kterou chtěla maminka tří dětí dořešit, a tak se nakonec do Ferdinandova online kurzu přece jen přihlásila. „Pochopila jsem díky tomu mimo jiné, že bude dobré přidat do zahrady víc vzrostlých stromů a o hodně víc keřů a rostlin. Bez toho bych se k tomu sama asi nikdy neodhodlala,“ vzpomíná dnes.
Právě vzrostlé stromy jsou přitom tím, co dává zahradě atmosféru určité divokosti a obalí ji přes léto jakýmsi zeleným paravanem poskytujícím pocit útulné zahrady i potřebný stín. Samozřejmě, že k dokonalosti to bude ještě pár let potřebovat, ale našlápnuto k tomu má tato rodinná zahrada skvěle.
Jak zahradu paní Moniky ve výsledku vidí Ferdinand Leffler?
Půvabným momentem musel být pro paní Moniku okamžik, kdy se začal o budoucí podobu zahrady více zajímat i její manžel. „Na wishlisty se připojil, i když ho ostatní nezajímalo,“ říká dnes s úsměvem. Manžela totiž nadchla možnost mít v zahradě saunu, takže v klidném koutě, kde dnes děti mají pískoviště a trampolínu, už mají hotovou přípravu na její vybudování – až děti trochu odrostou. A hned se mají manželé zase na co těšit.
Žijte ve své zahradě co nejvíc, doporučuje pro letošní rok Ferdinand Leffler |
A nejen vzrostlé stromy a keře po obvodu části pozemku dodávají zahradě hmotu. Úspěšně tak činí i trvalkové záhony, ať už s kvetoucími trvalkami nebo travinami. Recepty na trvalkové záhony s jasně daným složením totiž paní Moniku také nadchly. A to natolik, že ve školce objednávali 500 rostlin najednou. „Školkaři se divili, proč jich objednáváme tolik. Prý to tak dělají jen profesionální zahradníci,“ vzpomíná dnes. A je ráda, že to zahradě dopřáli.
Spousta věcí se dá zvládnout svépomocí
Jak realizace probíhala? Stihli ji během jediného jara a podzimu – na jaře si nechali zasadit stromy a položit travní koberec, vše ostatní už rodina zvládli sami. Zahrada to totiž není velká, celý pozemek má zhruba 500 čtverečních metrů. Nezdá se to, co? Vždyť má ta zahrada snad vše, co si lze přát.
S výsadbou trvalek však museli vydržet na říjen, protože bylo už od konce jara na výsadbu hrozné vedro. K trvalkám pak ještě na podzim přidali tisícovku cibulovin, a pak už se jen těšili na letošní jaro, jak to bude vypadat. Dnes mají trvalkové záhony natolik plné, že se musí některé trvalky rozsadit. Budou se hodit, protože sousedé jsou prý ze zahrady nadšení. Ale nepředbíhejme.
Dubový rám na zavěšení houpaček realizoval místní truhlář.
Při budování neřešili jen záhony a trvalky, do již hotového plánu Monika s manželem přidali ještě další výrazný prvek, když u místního truhláře nechali vyrobit masivní dubový rám na zavěšení houpaček i obří hamaky pro celou rodinu. „Nesli ho sem tři chlapi, ale stálo to za to. Pro naše děti je to dnes nejoblíbenější místo v zahradě,“ je paní Monika ráda, na jak šikovné lidi v místě narazili. Dřevěné trámy prý truhlář ošetřil térem, v zemi jsou zabetonované do hloubky 60 centimetrů. A drží perfektně.
Branka u vstupu do domu, vlevo trvalkové záhony, foceno od venkovní kuchyňky.
Bazén je trochu bokem, aby nekazil výhledy od domu. Neměl by to být středobod vesmíru.
Podle Ferdinandových rad nakonec bazén – zastřešený kvůli malým neplavcům v rodině – posunuli dál do zahrady a „utopili“ ho v trvalkových záhonech. Díky tomu dnes zastřešení bazénu neruší jejich výhledy do zahrady. Ani z oken obývacího pokoje, ani při posezení a pobytu na terase.
Vtipně se jim podařilo vyřešit i dilema s velikostí trávníku. U předchozího domu se totiž pro ně tráva stávala téměř noční můrou. Koneckonců poslechněte si na videu výše, jak jejich rozhodnutí ohledně velikosti trávníku vidí Ferdinand Leffler. A řešení si můžete prohlédnou na videu i ve fotogalerii.
Z prvků, které paní Monice dělají radost, lze vytáhnout i rohové posezení u ohniště s kuchyňkou, úzké trvalkové záhonky mezi domem a terasou, inspirované příspěvky ve facebookové skupině studentů kurzu, či tři vyvýšené záhony u vstupu do domu. Paradoxně nijak neruší a jako problém je nevidí ani Ferdinand Leffler. Do celkového konceptu rodinné zahrady zapadají.
