Dnešní den, kdy jsme se potkali v pražské motolské nemocnici, je věnovaný duševnímu zdraví. Jak na tom svém pracuje Lejla Abbasová?
Já na něm pracuji úplně jinak než dřív. Pro mě naprosto překvapivě jsem začala s jógou a hrozně mi pomáhá. Nikdy jsem neměla tendence jít směrem meditací nebo pomalého vědomého cvičení. Vždycky jsem byla ten typ, který potřeboval intenzivní aerobní cvičení nebo trénink, kde na vás někdo ječí, aby vás vybičoval k výkonům. Až postupem času jsem zjistila, že potřebuji to pohlazení na duši, a s překvapením jsem zjistila, že jóga a přístup k tělu se mi začíná promítat do mého ostatního životního působení. Hrozně mě to uklidňuje, obzvlášť teď v září. Tak jsem taková klidnější.
Lidé v showbyznysu mají neustále tendence se s někým srovnávat nebo jsou druhými s někým srovnáváni. Co to dělá s vaší duší?
Je fakt, že já jsem byla srovnávána a neustále pod drobnohledem už odmalička. To bylo spojené s mojí pletí a s mým původem ještě v době komunismu, takže já jsem na to byla připravená nebo už zvyklá. Ale to neznamená, že mě to neovlivnilo. A neznamená to, že to pro mě nebylo těžké. Naopak. Měla jsem období, kdy jsem se hodně řešila. Řeším se doteď, to tam zůstává, ale člověk postupem let dochází k nějakému uvědomění si, že tudy cesta nevede, protože by se toho musel zbláznit. Vždycky bude někdo mladší, chytřejší, bohatší, ať už penězi nebo na duchu.
Stojíte si za svým názorem, když už ho někde veřejně řeknete? Protože se často najde spousta internetových křiklounů, kteří mají potřebu ho znevažovat nebo komentovat.
Určitě jo. Já si myslím, že to je ta obrovská pozitivní devíza toho věku. Že člověk, když už k něčemu dospěje a je schopný si udržet názor, tak si taky za ním stojí. Ale fakt je, že já se snažím moc nepohybovat v internetovém světě, ani nečtu komentáře. Mně to prostě připadá vyloženě zbytečné. Už si nenechávám svůj prostor zahlenit nějakou negací, primárně vyhledáváním článků o sobě samé na internetu, to už fakt ne.
S věkem přijde i určitá zralost mysli. V čem vidíte tu největší pozitivitu?
Nepouštím si k tělu negaci. Ale je zase fakt, že si ji dokážu sama vytvořit, to naneštěstí pořád. Ale už to není v té intenzitě, jak jsem říkala, to přichází s tím věkem. Spíš se snažím nějakým způsobem působit na moje děti, aby se nenechávaly svým okolím strhávat k nějakému negativnímu přirovnávání, podceňování, nebo i přeceňování. Nevím, jak to zvládám, to ukážou až roky, až děti dospějí a budou se mít postavit před společnost se svým vlastním já. Pracuji na tom, nepodceňuji to.
Když v rádiu slyšíte nějaký song od vašeho bývalého partnera Michaela Kocába, necháte ho dohrát, nebo přepínáte?
Záleží na tom jaký.
K čemu ráda vedete svoje děti? Co je podle vás v dnešní době dětem důležité předávat?
Já myslím, že pokoru, empatii, altruismus, zdravé sebevědomí, ale nezaměňovat to s takovým tím upřednostňováním svého já, které myslím dnešní společnost trošičku zaměňuje za to přirozené sebevědomí. A potom určitě taky vztah ke sportu, k přírodě, ke svému okolí, ale teď to myslím vyloženě v tom environmentálním slova smyslu. Aby si prostě vážily toho, že zatím mají všude zeleno a že je jen na nich, aby to tak udržely.
Nejsem uzurpátorka, děti nebiju, ale máme řád, říká Abbasová o výchově |
Za jak dlouho sama sebe vidíte v elektromobilu?
Pokud pojedu s Ester Janečkovou někam na výlet, tak poměrně záhy. Ale my elektromobil nemáme. Je tedy fakt, že budeme dávat pryč auto v průběhu roku, dvou a přemýšlíme nad elektromobilem.
Je pro vás jako pro moderátorku auto druhým obývákem a máte tam všechno, co potřebujete?
Je fakt, že mám auto jako kancelář. Jakmile sednu do auta, začínám vyřizovat hovory, protože tam mám klid. Často se učím scénáře, dost často poslouchám audio knížky, někdy se stíhám malovat na červené, když už úplně hoří a nestihnu to doma. Takže jo, auto je pro mě takový další prostor k domu.
Pozorují vás ostatní řidiči při líčení?
Tak pokud se maluji, tak nikoho nesleduji. Snažím se udělat rovnou linku. Ale já mám ještě obrovskou výhru, že jsem poměrně slepá na dálku. Takže jestli mě někdo sleduje, tak já ho určitě nesleduji, protože ho nevidím. Ale je tedy fakt, že my máme dost atypické rodinné auto a i to druhé auto máme vlastně atypické… Takže lidé většinou sledují ta auta, to bez diskuze. (smích)
