Setkali jsme se v areálu pražské Fakultní nemocnice v Motole. Dnes je tu akce věnovaná zdraví, psychice a osvětě. Kdy u vás osobně přišel impuls jít s pravdou ven a svěřit se veřejně s trápením, které vás tíží?
Prvotní „kopanec do zadku“ jsem kdysi dostala, když mě sem pozvali na besedu, kde jsem měla povykládat svůj životní příběh. Když jsem viděla ty děti, které řeší bulimii a jiné poruchy příjmu potravy v opravdu mladém věku, tak jsem se před nimi styděla za to, že já s tím nic nedělám a myslím si, že to zvládnu sama. To bylo pro mě takové zásadní probuzení. A také moje mladší sestra, která mě přiměla k tomu, začít s tím něco dělat.
Začala jste tedy chodit na terapie?
Ano, ale pořád jsem měla pocit, že lžu. Těm lidem, kteří mi fandí, ženám, které mi píší. Psali jsme si o běhání, o stravě, o babských věcech. A ony si začaly všímat, že chodím moc často do fitka a že stále hodně řeším stravu.
Žijeme v době sociálních sítí a dáváme tam úplně všechno. Už jsem nechtěla dál lhát a hrozně se mi ulevilo. Jsem moc šťastná za to, že mi některé ženy napsaly, že díky tomu, že si to přečetly a vědí, co prožívám, začaly také docházet na terapie. To je pro mě takové mé vítězství.
Celým jsem tím vlastně chtěla říct, aby se nebály říct si o pomoc. Není to úplně příjemné a vlastně se za to stydíte. Nepřijdete jen tak za někým a neřeknete mu „ahoj, já zvracím a mám tento problém“. Je to těžké.
Jak moc na tom pomyslným kolotoči zla a jeho roztočení participovala vaše účast v taneční show StarDance?
Za StarDance jsem moc ráda, fakt jsem si to užila. Kdybych mohla, tak jdu ještě jednou, ale už to nebudu tolik prožívat a fakt si to na sto procent ještě víc užiji.
Ale samozřejmě to tam bylo. Protože člověku, který trpí tím, čím trpím já, okamžitě naskočí myšlenky jako „budu tam mít krátké šaty, budou mi vidět celé nohy“ a podobně.
Začala jsem už předem hubnout v rámci příprav. Potom zapracoval stres a kromě StarDance jsem se připravovala na svůj koncert v Lucerně. Postupovala jsem do dalších kol, učila se průběžně nové tance, hrála jsem v divadle...
Bylo toho všeho moc najednou.
Jedla jsem méně, ale ani jsem nevnímala, že hubnu. Když jsem si to ale pak uvědomila, tak jsem toho začala využívat. I to málo, co jsem snědla, jsem „dala ven“ z toho důvodu, abych náhodou nepřibrala. Vlastně se mi líbilo, jak hubnu, protože toho pohybu bylo tehdy opravdu extrémně moc.
Takže ano, nějakých pár procentíček podílu účast ve StarDance samozřejmě má, ale pravda je, že je to prostě čistě můj nesmysl v mé hlavě.
Zase v tom lítám. Nemám to pod kontrolou, říká Mašková o boji s bulimií |
Kdy jste si uvědomila, že jste obětí dnešní doby, která vám zdegenerovala mozek natolik, že jste uvěřila tomu nátlaku, že dívka musí vypadat tak a onak?
Úplně upřímně? Asi od čtrnácti let mi bylo vtloukáno do hlavy, že jestli chci být zpěvačka, musím být krásná a štíhlá a teprve potom budu úspěšná a šťastná.
Je to možná i dnešními Instagramy a Facebooky a všemi dalšími sociálními sítěmi. Všichni se na fotku umíme nastavit tak, že budeme vypadat čtyřicetikiloví. V tom jsou ty sociální sítě blbé a vzniká takové zlo. Možná to jsou a byly i některé rady různých influencerek ohledně hubnutí i nehubnutí a toho, jak má člověk vypadat. To asi také není úplně dobré.
Jaké věty od lidí z vašeho okolí vám mohou opravdu nějak pomoci?
Vlastně mi stačí, když řeknou, že jsou se mnou, myslí na mě a věří mi, že to zvládnu. A co si říkám doma před zrcadlem já? Musela jsem si vypsat na lednici, jak se chci sama k sobě chovat. A abych na sebe byla hodná. Nemusím stíhat všechno, můžu si dát prostě někdy den volno. Na to se teď snažím zaměřit. Také někdy odpočívat, přijmout se taková, jaká jsem. Jestli mám větší nohy? No, tak mám větší nohy! No a co? (úsměv)
Berete si na sebe už také rozumnější množství práce, abyste nebyla tolik přetížená?
Snažím se. Už jsem se myslím naučila říkat ne. Když vím, že toho mám hodně, a někdo přijde s nabídkou, kvůli které bych někam musela přijet ve tři ráno, omluvím se s tím, že zkrátka už nemůžu. Vážím si víc svého zdraví a začala jsem si vážit sama sebe.
Chce to rozumný jídelníček i rozumný kalendář.
Přesně tak, to je hezky řečeno.
