Po osobním setkání se žralokem v moři většinou nikdo netouží. Vyhnout se kontaktu s dravou parybou proto znamená snažit se nebýt v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Ale kdy a kde to vlastně je? Jak totiž ukazuje studie kalifornských oceánografů, překryv mezi místy, kde se současně vyskytují plavci a žraloci, je ve skutečnosti mnohem větší, než se očekávalo.
V krátkosti, mělo se za to, že se většina větších druhů žraloků oblastem při pobřeží spíše vyhýbá. Například od obávaných žraloků bílých se neočekávalo, že by se přiblížili k plážím víc než na kilometr. Jenže jak teď ke svému nemalému překvapení zjistili badatelé z Kalifornie, zrovna ti bílí jsou schopni doplavat si na vzdálenost sto až pouhých padesáti metrů od míst, kde se lámou vlny.
OBRAZEM: Padesátka nádherných pláží, kde jde opravdu o život |
Teorie o tom, že voda o hloubce mezi 150–300 centimetry je na pohyb žraloků příliš mělká a tudíž bezpečná, tedy zjevně neplatí. Jak se takového zjištění výzkumníci dobrali?
Od ledna 2019 do března 2021 kroužili s pomocí dronů nad šestadvaceti vyhlášenými jihokalifornskými plážemi. Pořídili přitom víc než 700 hodin videozáznamů, na nichž byli žraloci pod hladinou patrní. A přitom ne zrovna v uctivém odstupu od koupajících. Naopak často plavali dost těsně v jejich blízkosti.
Surfaři, šnorchlující amatérští potápěči, nadšenci na paddleboardech či plavci přitom často neměli sebemenší zdání, že ve vzdálenosti několika desítek metrů od nich plave jeden z nejobávanějších tvorů mořských hlubin.
Žraloci sem nepřišli lovit plavce
Jak ovšem podotýká Erin Pierceová, která se na výzkumu podílela, právě toto na první pohled dost zneklidňující zjištění by mělo působit spíš uklidňujícím dojmem.
Tam, kde se vyskytují současně lidé i žraloci, totiž nemusí nutně docházet k tragédiím. „V zásadě platí, že pokud je neobtěžujete, nebudou ani oni obtěžovat vás,“ říká.
Výzkumníci se snažili na základě pořízených videozáznamů získat co nejvíce informací o překryvu lidí a žraloků. Zjistili například, že v letních měsících – kdy narůstají počty koupajících až do tisíců na každý hektar pláží – se zkracuje i medián vzdálenosti, na níž se žraloci k lidem přiblíží. Na samém vrcholu sezony vzdálenost činila osmnáct metrů, což by většina dravých paryb urazila přibližně za tři sekundy. Ale nečiní tak.
Ve skutečnosti u Kalifornie pamatují za posledních třiadvacet let jen dvě desítky nevyprovokovaných útoků žraloků bílých. Což vzhledem k tomu, že u některých pláží byl zaznamenán výskyt žraloka šestašedesátkrát za den, skutečně nepůsobí dojmem nájezdů predátorů.
Žraloci, vesměs šlo o mladší exempláře žraloků bílých, byli vůči lidem ve vodě spíše neteční. „Rádi se zdržují v blízkosti pláže, kde se živí rybami, chobotnicemi a rejnoky, vyhřívají se v teplejší vodě a jsou tu chráněni před predátory, jako jsou kosatky, dospělí žraloci bílí nebo velcí žraloci mako,“ popisuje Patrick T. Rex, hlavní autor studie.
Pláž bez žraloků v Kalifornii nehledejte
Za relativně riskantnější přitom považuje jen dvě pláže ze sledovaných šestadvaceti. Jedna se nachází v jižní části okresu Santa Barbara, druhá v centrální části okresu San Diego. Obě tyto lokality mají charakter „shromaždišť“ žraločích mláďat a současně jsou v sezoně velmi vyhledávané lidmi. Ani tady ale ke konfliktům nedochází.
Pokud tedy budete na jihu Kalifornie hledat pláž, která bude zaručeně bez žraloků, máte nejspíš smůlu. Míra překryvu lidí a žraloků v čase a prostoru se podle studie blíží 97 procentům.
Žraločí turistika má perspektivu. Je výnosná a napomáhá ochraně moří |
Ale na druhé straně, pro uklidnění, toto vysoké časo-prostorové překrývání výskytů člověka a žraloka nevede ke zvýšené četnosti kousnutí. I když se žraloci bílí vyskytují u pobřeží jihu Kalifornie mnohem blíže plážím, než by asi bylo koupajícím milé, o lidi paryby zájem nemají.