Průkopníkem tohoto modelu velmi netradiční zážitkové turistiky se v 70. letech minulého století stal jihoaustralský potápěč, dokumentarista a ochranář Rodney Fox. Do té doby byl známý jen tím, že osobně zažil a přežil útok velkého bílého žraloka.
Na dravé paryby kralující mořím tehdy nezanevřel. Naopak, začal propagovat jejich sblížení s lidmi. Drastický zážitek, který se mu v podobě obří jizvy navždy vepsal do kůže, byl přitom tou nejlepší kvalifikací a současně reklamou. K podnikání mu stačila základní potápěčská technika, loď s pořádným navijákem a bytelně svařená klec k ponoru.
Kam za žraloky |
Podivíni z Austrálie a Čelisti
Princip byl prostý: výletník v potápěčském vybavení se nachází v ponořené kleci, žraloci korzují před ní. Před mřížoví a případné objektivy turistů je nalákala krvavá hostina – flákota masa shozená z lodi. Jen na dotek od fascinovaných potápěčů teď cvakají zuby, které mají sílu rvát a drtit kosti.
Takový zážitek z dovolené už netrumflo nic, turisté prahnoucí po nevšedních dobrodružstvích se mohli zbláznit nadšením. A když v roce 1975 přišly do kin Spielbergovy Čelisti? Film pravda prokázal žraločí popularitě dost medvědí službu, ale po jeho zhlédnutí toužil po ponoru v bezpečné kleci kdekdo.
Dravé paryby pochopitelně nejsou lokalizované jen na jihu Austrálie, a proto se do výnosného podniku žraločí turistiky zapojili i na jihu Afriky. A po nich rychle přibývaly další rovníkové a ostrovní lokality, které nabízejí tento extrémní podmořský zážitek.
Velkou změnu pak přinesl rok 1992, kdy další australští nadšenci, manželé Taylorovi, ukázali, že mezi některé menší druhy žraloků se klidně můžete pustit i bez klece. Pokud tedy dáte na doporučení znalců a dodržíte určitá bezpečnostní pravidla.
Například žraloci bělaví nebo „plovoucí popelnice“ žraloci tygří jsou o poznání méně agresivní v otevřeném moři než u pobřeží, kde pátrají po potravě. Když na ně narazíte ve větších hloubkách, nejste pro ně svačina. Třímetroví žraloci píseční se vyskytují u členitého pobřeží, ale loví hlavně v noci. Když na ně narazíte přes den, budete se potápět ve skupině a přitom udržovat náležitý fyzický odstup, nebezpečí vám prakticky nehrozí.
Tyto zpřesňující se poznatky a stále se zlepšující kvalita potápěčské techniky pomohly vytvořit fungující žraločí turistiku na místech, kde se dosud jiných možností obživy většinou moc nenabízelo. Jak tedy vypadá aktuální světová mapa nejvýznamnějších destinací? V současnosti na ní svítí 35 nejvyhlášenějších lokalit.
Kam za žraloky? Můžete si vybrat
Za útesovými žraloky musíte na Bahamy, žraloky tygří slibují Filipíny a žraloci býčí jsou lákadlem mexických pláží u Playa del Carmen. Žraloky šedé najdete na Tahiti, stříbřité žraloky bělocípé slibuje pobřeží Papuy Nové Guineji. Ve výčtu nesmí chybět pozvánka za „velkými bílými“ na Nový Zéland, Guadeloupe nebo Neptunovy ostrovy u JAR. A kromě těchto obligátně masožravých predátorů je tu ještě majestátní žralok obrovský, živící se planktonem. A setkání s ním je možné například u maledivského atolu Ari.
Soutěž o dvě noci v Imperialu |
V časech před pandemií, v roce 2019, mířilo za jedinou sezonu na tato místa dohromady 980 000 zahraničních turistů. Někteří chtěli paryby sledovat jen skrze prosklené dno výletní lodi, jiní toužili po kontaktu skrze bezpečí klece, potápění mezi útesy nebo jen šnorchlování a volné ponory. A operátoři žraločí turistiky jim to všechno ochotně zprostředkovali. Potápění za žraloky dnes napřímo zaměstnává po celém světě okolo 10 000 lidí, přičemž dalším desítkám tisícům v jednotlivých regionech zprostředkovává živobytí nepřímo.
Potápění mezi žraloky totiž není jednorázovka. Musíte se někam nechat dopravit, často podstoupit aspoň krátký kurz potápění, pronajmout si vybavení. Taky potřebujete trochu odpočívat a relaxovat, mít někde zajištěné ubytování, stravovat se. Příslušný servis a komfort, spojený se zážitkem potápění za žraloky, pak vydělává v součtu miliony. Kolik přesně? V roce 2013 byla světová žraločí turistika naceněna na 314 milionů dolarů. S výhledem, že do dvaceti let to může být 780 milionů. Což nás vede k tomu, proč žraločí turistika neprospívá jen lidem, kteří z ní profitují, ale i samotným žralokům.
Netřeba si přitom tuhle formu podnikání nějak přehnaně idealizovat. Pořád je to jen byznys, se všemi klady a zápory. Místní provozovatelé zážitkového potápění, častokrát sami bývalí rybáři a lovci žraloků, většinou netrpí ochranářským sentimentem. Počítat ale umí dobře. A tak vidí, že v kontextu finančních pobídek turistického ruchu jeden živý žralok, plovoucí volně ve vodě, vynese jejich vesnici okolo 100 000 dolarů ročně. Pokud by jej ulovili, dostanou za něj se štěstím 10 dolarů za ploutev a 30 centů za kilo masa.
Žraločí turistika stimuluje ochranu
Na turistech – chodících peněženkách fascinovaných parybami – se přitom dá vydělávat každou sezonu. Bylo by krátkozraké tento potenciál nezužitkovat, zvlášť když je pro podnikání v branži žraločí turistiky třeba učinit tak málo.
Příhodné podmínky totiž většinou rozvíjíte spíš tím, co neděláte, než tím, co musíte dělat. Třeba tím, že zřizujete mořské rezervace, nelovíte ryby s vlečnými sítěmi, netrháte korálové útesy pomocí dynamitu, hájíte zátočiny a atoly před rušivými zásahy, udržujete pobřeží čisté a bez odpadků. Turisté jsou pak (stejně jako žraloci), spokojení, a každý rok jich přibývá.
Pro žraloky – paryby, jejichž evoluce se pojí s historií planety Země posledních 420 milionů let (ano, jsou starší než Mount Everest, starší než vznik současné podoby stromů, starší než dinosauři), z toho plynou jen dobré zprávy. V místech, kde funguje žraločí turistika, se zvolna početní stavy drasticky přelovených žraloků posouvají blíž k normálu. Nikterak slavně, ale pořád mnohem výrazněji, než v regionech, kde má pořád větší hodnotu polévka ze žraločí ploutve.
Spolu se zvýšenou ochranou teritorií pro žraloky, mořskými rezervacemi a hájemstvími žraločí turistiky se sveze i bezpečí pro stovky a tisíce dalších druhů vodních živočichů. Žraloci mají možná nehezkou pověst nemilosrdných predátorů, ale svou přítomností prokazují místům, kde se vyskytují a nechávají se obdivovat turisty, víc než prospěšnou službu.
Lov žraloků nemá perspektivu, turistika anoPolévka z ploutví, filety a steaky. I prodejem žraločího masa se dá slušně vydělat. Přeci jen, je plné bílkovin, byť trochu tuhé a čpící močovinou. Své kupce si najde v Asii, Austrálii i v Evropě. Proto je ročně v mořích a oceánech celého světa vyloveno přes 60 milionů exemplářů. Něco kolem 1,4 milionů tun masa. Globálně jde o byznys, na jehož konci se nachází produkty ze super tuhé žraločí kůže, konzervy s nakládaným masem a libové pochoutky v exotických restauracích. Byznys, na jehož konci je mrtvý žralok, vynáší ročně okolo 630 milionů dolarů.   Z ekonomického hlediska je tu ovšem skrytý háček: lov žraloků nemá dlouhodobou perspektivu. Tím, že každoročně odlovíme něco mezi 6 – 8 % jejich celkové populace, přivádíme tato zvířata k vyhynutí. Už teď je žraloků o 70 % méně, než před padesáti lety. Ani rybáři z toho nemají radost. Jak to? Výtěžnost lovu klesá a výdaje, ty zatraceně rostou. Byznys, založený na lovu a zpracování masa, na jehož konci je mrtvý žralok, tak nemá do budoucna dobré vyhlídky. |
