Teď už je ale třiadvacetiletá atletka zpátky v centru dění, v polském Chorzówě se poctivě chystá na mistrovství Evropy družstev, na němž Česko startuje v elitní první divizi.
„Dohnala jsem těch deset dní, kdy jsem nemohla trénovat. Odhlásila jsem se kvůli tomu i z mítinku ve Francii, protože družstva i následná Zlatá tretra jsou pro mě přednější,“ podotýká.
Stříbrná medaile i osobní rekord. Čeští běžci zářili v týmové soutěži atletů |
Ač ji zranění z šampionátu, který se v Polsku koná pod taktovkou Evropských her, ani z domácího závodu v Ostravě nevyřadilo, o jednu radost stejně přišla. „Musela jsem odložit Memoriál Josefa Odložila,“ usmívá se Švábíková při slovní hříčce, kterou zrovna vytvořila. „Obrečela jsem to, protože tam závodila i moje ségra, přijela celá rodina,“ zvážní po chvíli.
Může ji však těšit pocit, že v Chorzówě je jednou z českých zástupkyň, na něž tým nejvíce spoléhá. „Je to trošičku závazek, svazuje vás, že musíte vybojovat body,“ vnímá zodpovědnost. „Ale necítím se víc pod tlakem než obvykle, zkoncentruju se jako na každý jiný závod,“ ujišťuje.
Švábíková může v Polsku spoléhat i na skvělou formu, kterou se blýskla při halové části sezony, kde výkonem 472 centimetrů překonala národní rekord. „Povedla se mi i extraliga, hned druhým závodem jsem si vylepšila venkovní osobák, takže jsem si z haly asi něco přenesla,“ raduje se.
Kvůli kotníku sice odpočívala, ale manko dohnala. „Přidali jsme techniku, vložili rychlost a speciální silové tréninky, takže připravená snad budu,“ věří Švábíková, jež si chvíle červnové dřiny zpříjemnila milou společností. „Trénovala jsem s Alyshou Newmanovou,“ připomíná Kanaďanku, jež se pyšní úctyhodným národním rekordem 482 centimetrů.
„Potkaly jsme se na závodech ve Finsku, říkala mi, že bude pět dní v Praze, tak jsme se domluvily, že si půjdeme společně zaskákat,“ září, když popisuje, jak jí takové zpestření při přípravě pomáhá. „Je to najednou o něčem jiném. Její trenér je Čech, pochází z Jablonce, takže se rád vrací domů.“
Švábíková se při rozhovoru na chvíli odmlčí, aby se mrkla, jak v Chorzówě dobíhá její kolegyně Tereza Petržilková. „Hezky, má osobák,“ pochválí kamarádku, která včera přinesla českému týmu první body. V sobotu čeká stejný úkol i na tyčkařku. „Můžeme mít jenom tři křížky, při čtvrtém končíme, takže se budu snažit všechno skákat na první pokusy,“ popisuje speciální podmínky.
POPRVÉ MEDAILOVÁ. Tyčkařka Amálie Švábíková (vpravo) poprvé v kariéře na seniorské akci vybojovala vytouženou medaili.
Na to je ovšem zvyklá, v její disciplíně je počet omylů mnohdy rozhodující. „Ale stejně bych radši, aby takové pravidlo nebylo,“ utrousí. „Jsme na mistrovství Evropy družstev, dle mého by se mělo bojovat do posledního pokusu.“ Diváky na rozlehlých tribunách však „křížkový adrenalin“ láká.
„Chápu, že je to atraktivní, protože klidně může vypadnout největší favoritka,“ uvědomuje si Švábíková, jež se večer kromě velkého počtu bodů pro tým pokusí urvat i individuální triumf v podobě medaile.
