Radikální přístup, na němž vesnička Landais vyrostla, je výzvou institucionální péče o lidi s demencí. Nenahlíží na ně jako na pacienty, kteří přicházejí o kvality běžného života, kteří se ztrácejí, kteří jsou den za dnem ochuzováni o tu nebo onu schopnost. Vidí je jako muže a ženy, jejichž život se vyvíjí a může se rovněž stále o mnohé obohacovat.
Nekonvenční přístup umožňuje, aby obyvatelé vesničky nezažívali brutální přelom mezi životem před onemocněním a po něm.
V prodejně se neplatí penězi, účetnictví se do provozu obce nevejde.
„Nemáme kasy. Naší měnou jsou úsměvy.“
