Vězení San Pedro je místo, odkud vězni neutíkají, protože nemají důvod

aktualizováno 
Žádní dozorci uvnitř areálu, čtyři až pět mrtvých měsíčně, svou celu si musíte sami pronajmout. Přesto si odsouzení na pobyt v nejstarší bolivijské věznici San Pedro nestěžují. Vytvořili si tu vlastní systém práva a organizaci komunit, která je podobná světu tam venku. Nechybí jim jejich ženy a děti a ani kokain.

Jsou v něm zavřeni nejtěžší bolivijští vězni, ale bachaři nad ním nevládnou. Formou bizarní samosprávy řídí život v bolivijské trestnici San Pedro sami kriminálníci. Ti nejsilnější a nejmocnější z nich. Přijímají údajně i turistické výpravy. | foto: Profimedia.cz

Systém, jakým funguje trestní právo v bolivijském La Pazu, nám může přijít poněkud exotický. Policisté zatýkají provinilce a dodávají důkazní materiál, soudy rozhodují o vině a výši trestu, to ano, to funguje podobně jako všude jinde ve světě. Zvrat přichází, pokud čekáte na svůj proces nebo jste odsouzeni k trestu odnětí svobody ve zdejší věznici El penal de San Pedro.

Její provoz je totiž plně v rukou odsouzených, kteří tu pykají za své činy. Uniformovaní muži zákona, vesměs z řad městské policie, zajišťují jen ostrahu vnějšího koridoru obvodových zdí. Ručí za to, že se vězni nedostanou předčasně ven. Ale to, co se odehrává uvnitř, už není jejich starost. O tom rozhodují sami vězni.

Hranice, kterou vězeň překročí jako mrtvola

Za vznikem tohoto velmi neotřelého způsobu vedení věznice stojí děravá právní legislativa a velmi vratká ekonomika celé Bolívie. V pokladně města La Paz nemají dost prostředků na zřízení stálé vězeňské služby, vláda jen s různými prodlevami poskytuje městu část financí na zajištění stravy vězňů.

Fotogalerie

Městští policisté tedy jen dočasně zajišťují ostrahu ohrazeného objektu, byť tato „dočasnost“ funguje už dobrých čtyřicet let. Z hlediska platné legislativy nemají prakticky žádná práva k výkonu svěřeného bachařského povolání, obyvatele vězení proto nikterak nekontrolují a neevidují, nemají k tomu žádnou pravomoc. Ani osobní motivaci. O osudu konkrétního vězně, ztížení podmínek výkonu jeho trestu nebo předčasném propuštění za dobré chování nerozhodují.

Vězeň je začne zajímat teprve tehdy, když překročí „Línea de la muerte“, Čáru smrti, vyznačující na dlaždicích v průjezdu u brány nejzazší bod, kam se může vydat. Za ní už by se trestanec stal uprchlíkem, kterého policisté mohou kvůli pokusu o útěk zastřelit. A s chutí to udělají, protože takové pravidlo zajišťuje vzájemný soulad mezi svérázným vězeňským světem uvnitř a tím svobodným tam venku.

Takové případy jsou však krajně neobvyklé. Důvodů, proč prchat z kriminálu San Pedro, je totiž jen velmi málo. Pokud máte peníze, nebude vám vevnitř chybět nic. A když peníze nemáte? Život za zdejšími mřížemi vám dá dostatek příležitostí si je vydělat. Pořád platí, že strážní vám v tom bránit nebudou. Z vašich peněz totiž mají prospěch i oni.

Kriminál jako symbol nezávislosti

Plány na výstavbu věznice San Pedro byly schváleny v roce 1850, ale stavba samotná byla zahájena až o 45 let později. V Bolívii, nejchudší zemi Jižní Ameriky, totiž nikdy nebylo peněz nazbyt. Neformální pravidla soužití strážných a vězňů se začala rodit už krátce po otevření, když první tři dostavěné bloky hostily 250 odsouzených.

Strava a hygiena byly minimální, špatně placení strážní se rozhodně nechtěli angažovat jako vynašeči kbelíků s výkaly nebo kuchaři. Vězňům však nikterak nebránili v tom, aby si přilepšili. Členové rodin odsouzených tak pravidelně zásobovaly vězně lepším jídlem, oblečením, knihami, tabákem. Za drobnou úplatu pro dozorce, pochopitelně. Tolerovaná korupce stejně jako přenechávání „údržby“ samotným odsouzencům tak ve vězeňském řádu hluboce zakořenily.

Dnes v zásadě nikdo nepočítá s tím, že za vězně v La Pazu bude zodpovědný soud, který jej do vězení poslal, nebo snad město. Chcete sehnat alkohol, jídlo z fastfoodu, drogy, mobilní telefon, zbraň nebo televizi? Prosím. Aby se to dostalo dovnitř, bude vás to něco stát. Co s tím nakonec budete dělat, už policisty střežící vnější patnáctimetrovou hradbu vězení nezajímá. Rozpadla se vám postel, nedají se zavřít dveře do vaší cely, kape vám kohoutek? Opravte si to sami, nebo si najměte někoho, kdo to udělá za vás.

To všechno dohromady by ještě zapadalo do konvencí jihoamerického vězení. Jenže v El penal de San Pedro jde nezávislost vězňů mnohem dál.

Když máte peníze, můžete žít jako král

Svatopeterská věznice je oficiálně navržena pro ubytování 600 vězňů, ale uvnitř dnes žije přes dva tisíce odsouzených. A s nimi i spousta dalších lidí. Členů rodin, manželek a milenek, dětí. Jejich počet je oficiálně neznámý. Že to zní neskutečně? Většina žen, jejichž manželé skončili kvůli páchání trestné činnosti za zdejšími mřížemi, by totiž neutáhla bydlení a rodinný rozpočet. Vyjde jim levněji nastěhovat se za nimi do vězení a vydržovat si jen jeden zdejší byt. Což je mimochodem další výrazné specifikum: když jste odsouzeni k vězení v La Pazu, nikdo vám tu negarantuje celu k výkonu trestu. Tu si musíte pronajmout od konkrétní vězeňské komunity. Funguje zde dokonalý trh s nemovitostmi, který spravují nezávislí realitní makléři z řad vězňů. Jaké jsou nabídky?

Exoticky pojmenované lokality Posta, Pinos, Alamos, San Martin, Prefectura, Palmar, Guanay a Cancha se nacházejí v různých křídlech a patrech vězeňských bloků, spravovaných jednou z osmi zdejších kriminálních komun. Žádné dvě cely si nejsou podobné. Záleží jen na vás, nakolik si ceníte svého soukromí a klidu.

V přízemní Prefectuře budete sdílet maličký pokoj s pěti dalšími vězni. Ale pořád je to lepší než suterén Guanay, kde vám k obývání vyměří jen „rakev“. Podlouhlou dřevěnou bednu, která vám musí stačit. Že se tu dočkáte úsvitu, jisté není. Ale co byste za 100 dolarů chtěli?

Míříte-li výš, zkusíte Pinos a Alamos za jedenáct stovek. Nábytkem vybavené světlé cely, kde můžete být sami. Nikdo vás tu rušit nebude, přístup k nim totiž zajišťuje recepce a stráž z řad vězňů.

Vyšší patra pro vyvolené, suterén pro lidské trosky

Opravdový luxus pak představuje Posta. Zdejší apartmány jsou vytvořeny ze dvou až tří místností, často mezonetového střihu díky probouraným patrům. Vlastní kuchyň, koupelna, kabelová televize, poskoci a spousta osobních privilegií.

Extrémy pohodlí pro zadržené zkorumpované politiky a narkobarony tu evidentně nemají strop. Příkladem je cela, kterou obýval pašerák přezdívaný Barbachoca, Červenovous. Milionář, kterého policisté dopadli v jeho soukromém letounu i s 4,2 tunami kokainu. Tomu v bloku Posta chyběl výhled na milované město, a tak si nechal přistavět celé jedno patro. Materiál sehnali a práci odvedli sami vězni. Cena? Kolem 30 tisíc dolarů, ale je tu i vířivka a kulečníkový sál. O co více prostoru pro bohaté vězně, tím méně místa pro ty nejchudší, kteří nemají na výběr.

La Paz se nachází v nadmořské výšce 3 600 metrů, takže z vás může jedna zimní noc strávená bez střechy nad hlavou snadno stát život. Smrt z podchlazení je tu stejně častá jako z předávkování.

A pokud jde o násilí mezi vězni, činí dlouholetý standard čtyři zabité při rvačkách a k tomu jednu „poprava“ měsíčně. Zatímco pobodané při vzájemných konfliktech, zvláště v nižších patrech obývaných drogově závislými a chudinou, nikdo neřeší, organizované popravy už jsou jiný případ. Vězni ze všech osmi komunit, na které je vězení rozděleno, si totiž velmi zakládají na vlastním pojetí práva, včetně rychlého vykonání trestu.

Sexuální násilníci a pedofilové nejsou vítáni

Spadeno má vězeňská justice především na sexuální útoky na ženy a děti, kterých tu podle některých neoficiálních zdrojů z loňského roku žije 2 103. I když se vězni zrovna mlátí mezi sebou, stačí jen zavolat „Ñiño!“, tedy „Dítě!“, a všichni okamžitě přestanou. Nikdo nechce, aby malé přišlo k úhoně. To proto, že spácháte-li sexuálně motivovaný útok na dítě nebo ho fyzicky vážně zraníte, zasedne tribunál komunity, pod kterou adresou své cely spadáte. Obvykle pak následuje pořádná nakládačka a poprava elektrickým proudem. Vaše tělo je pak pro výstrahu vhozeno do „la piscina“, „bazénku“ kanalizační jímky.

Překročit pravidla můžete i neplacením nájmu nebo krádežemi. Mírnějším trestem je výprask gumovými kabely, ale to prý není příliš časté řešení. Mnohem pravděpodobnější je, že vás někdo ubodá. Na váš byt se totiž čeká fronta a jako neplatič máte pro zdejší uzavřenou ekonomiku jen malou hodnotu.

Zmíněný tribunál vězeňské komunity sestává z vůdce, pokladníka a sboru poradců. Usilovat o zvolení do této rady může každý zdejší vězeň, který v San Pedru pobývá déle než šest měsíců, nedluží nikomu peníze a má vlastní celu. Jsou to poměrně volná kritéria, ale ne každý na ně dosáhne.

Volby jsou sice „demokratické“, skrze hlasovací lístky, ale bouřlivá kampaň, při které nechybí proslovy řečníků a plakáty, má občas dynamičtější charakter. Přece jen tu sedí zloději a vrazi, a tak se často mohou nepohodlní oponenti před volbami navždycky „ztratit“.

Fabrika na kokain uvnitř vězení

Tato vězeňská samospráva pak vyjednává s dalšími komunitami a strážnými, s nimiž řeší propustky návštěv a předávání kontrabandu. Dojednává podmínky vzájemné směny a sdílení prostoru, který je v El penal de San Pedro skutečně vzácným zbožím.

Volný trh je totiž dalším výrazným rysem tamního života. Každé využitelné místo je obchodem, prodejnou, dílnou nebo hernou. Každý vězeň se snaží uchytit u nějaké živnosti, která mu zajistí pravidelný příjem peněz. Těmi pak splácí svůj nájem, poplatky a úplatky.

Za zdí věznice tak funguje skutečně samostatné malé město se vším všudy. Je libo malé občerstvení, čerstvý pomerančový džus nebo cigarety? Jistě. Jen pozor, k dostání jsou tu jen nápoje z bolivijské stáčírny Embol, která uzavřela s vězeňskými komunitami monopolní dohodu.

Potřebujete opravit boty nebo rádio? Za stánek mimo rajón komunity sice platíte víc, ale můžete přijít i k větším penězům. A to nejlepší teprve přijde: Ti, kteří peníze do startu nemají, si je mohou vydělat v suterénu vězení, kde funguje regulérní továrna na zpracování listů koky. Surová drť, ze které se chemickou úpravou stane čistý kokain, pak proudí v balících ven. I toto policisté u brány za patřičný příspěvek tolerují. Právě zdejší koková dílna je totiž tím hlavním generátorem peněz, na kterém si věznice v La Pazu vybudovala svou reputaci nezávislosti.

Nevyrábí se tu přímo koks, takže to muže zákona nebolí. Je přitom jistou ironií, že dobré dvě třetiny zdejších odsouzenců tu pyká za zločiny spojené právě s výrobou drog. Tady se jen přiučí, jak pracovat efektivněji.

Chcete vidět svět za mřížemi?

Život v San Pedru skutečně nezavání všedností, od života tam venku ho odděluje jen zeď. Mezi velké události patří velká oslava na zářijový Den vězňů, vězeňské a městské volby. I ty jsou pro svobodu vězňů podstatné. I ve výkonu trestu mají právo volit městské zastupitele. A pro kandidáty představují dospělí obyvatelé věznice slušnou masu voličů a voliček. Proto sem politici často přicházejí s vlastní kampaní.

Významnou událostí jsou i pravidelné fotbalové turnaje mezi komunitami. Sázky jsou vysoké, vítěz může získat až 20 tisíc dolarů. Kvalitní hráči mohou postoupit i do jiného patra. Služby nabízejí dvě kaple, habilitační centrum, knihovna, marodka. To vše v režimu vězeňské samosprávy. A také školka a dvě učební třídy pro místní děti.

Policisté, kteří vězení hlídají, nedávno přišli i na další způsob, jak si přivydělat. S několika vězni uvnitř uzavřeli dohodu o turistických prohlídkách. Za tučnější poplatek, dělá asi 57 dolarů, lidem ze světa za zdí zajistí průvodce vězeňskou říší nebo aspoň jeho civilnějšími částmi. Bylo to oboustranně příhodné podnikání, turisté přinášeli další zisky místním trhovcům a stánkařům.

Žádný útok na výletníky nebo jejich záměna se přitom neodehrála. Proč také? Vězni mají možnost nepřetržitých návštěv, oficiálně od osmi ráno do osmi večer, mohou za nimi chodit prostitutky, mohou u nich bydlet rodiny. Ne, není to vyloučený svět. Kdo by tak prchal z místa, které mu dává zaměstnání, byt a prostor pro rodinu?

Dva stejné světy oddělené zdí

Stížností týkající se provozu od příbuzných odsouzených nebo samotných vězňů je minimum. Alternativou tohoto vězení, které je mimochodem oficiálně vedeno jako zařízení s vysokým stupněm zabezpečení, je v La Pazu totiž modernější nápravné zařízení Chonchocoro, vybudované v roce 1995 podle amerického vzoru.

To funguje v rámci mezinárodních konvencí a o to víc připomíná lidem peklo. Negativně se proto na adresu El penal de San Pedro ozývají hlavně mezinárodní lidskoprávní organizace, které upozorňují na korupci, kriminalitu a faktické bezpráví. Zdá se však, že obyvatelům tohoto malého uzavřeného světa uvnitř nic neschází.

Debata o případném uzavření či zrušení vězení San Pedro se v Bolívii a hlavně v La Pazu vede na etapy. Naposledy téma ožilo v roce 2013, když se zevnitř vězení vyneslo, že v něm docházelo k opakovanému znásilňování dvanáctileté dívky. Tehdy vláda přislíbila okamžitou nápravu, zrušení věznice a přemístění vězňů. V průběhu několika dnů se však mrtvá těla provinilců objevila v „la piscina“ a tím celá událost utichla.

V Bolívii nemají peněz nazbyt, měnit systém symbiózy vězení se zbytkem světa proto vlastně nikdo nechce. A navíc život, který se vede za patnáctimetrovou zdí vězení San Pedro, se moc neliší od onoho venku.

Autoři:

Nejčtenější

VIDEO: Všichni bez plavek. Vyzkoušeli jsme nahé plavání v bazénu

Reportér Matěj Smlsal si vyzkoušel nahé plavání.

Pocit svobody, žádné šimrání a všichni jsou si rovni. Tak se vyjadřují naturisté o plavání bez plavek. Naturistické...

Vražedná hora v Humboldt County: místo, kde se ztrácí lidé po stovkách

Kalifornská Humboldt County je převážně zalesněná oblast při pobřeží Pacifiku.

Důvody, proč lidé tu a tam mizí a stanou se pohřešovanými, jsou různé. Ne vždy stojí za jejich zmizením zločin, často...

Striptýz má narozeniny. První show skončila dřív, než vlastně začala

Scénka Yvette jde do postele se v Paříži roku 1894 zapsala jako první...

První striptýzové vystoupení moderní doby si přivlastňují Francouzi. Odehrálo se před 125 lety v Paříži a skončilo...

Vysoká hra: největší síť nacistických špionů v Británii řídila MI5

Eric Roberts, nenápadný úředník, který strávil válečné roky jedním velkým...

Nejlepší způsob, jak se vypořádat se špiony, je využít jejich zápal proti nim samým. Kontrarozvědka MI5 dokázala během...

Příliš drahá spravedlnost: americké státy pomalu ruší hrdelní tresty

Smrtící komora v texaské věznici Huntsville, kde se od roku 1977 popravuje...

V posledních patnácti letech vyjmulo osm amerických států hrdelní trest ze své legislativy. Překvapivě je k tomu nevede...

Další z rubriky

OBRAZEM: Pohlédněte do tváře a osudů významných sicilských mafiánů

Mafiánské struktury na Sicílii vznikly v devatenáctém století, souvisely s...

Byly mezi nimi stoupenci otevřeného teroru proti všem i vizionáři „nové mafie“, která dělá byznys v tichosti a...

Vražedná hora v Humboldt County: místo, kde se ztrácí lidé po stovkách

Kalifornská Humboldt County je převážně zalesněná oblast při pobřeží Pacifiku.

Důvody, proč lidé tu a tam mizí a stanou se pohřešovanými, jsou různé. Ne vždy stojí za jejich zmizením zločin, často...

Zapomeňte na chilli festy. Tvrďáci a tvrďačky pojídají metry kopřiv

Šampionát je především jedna velká švanda.

Pálí to, ale prý jen do okamžiku, kdy vám žahavost umrtví cit v prstech, ústech i na jazyku. Do té doby je to však...

Jaguar XF 20d AWD 2017 · DPH
Jaguar XF 20d AWD 2017 · DPH

r.v. 2017, naj. 55 247 km, diesel
650 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz