Nádech na počítání do pěti, výdech na počítání do pěti. Po dvacet minut. Dvakrát denně, po čtyři týdny. Prostá praxe a s měřitelnými výsledky. Podle studie publikované v magazínu Nature totiž snižuje, provádí-li se ve správném rytmu, hladinu amyloid beta peptidů v krvi.
To je podstatné, protože oba dotyčné amyloidy, nesou označení 40 a 42, jsou ve věci Alzheimerovy choroby „špatnými hochy“, jak vyložil serveru Medical News Today David Merill, psychiatr a ředitel Pacifického institutu neurovědy. Výzkum doložil, že dospělí lidé, jejichž mozek ještě nevykazuje známky shromažďování oněch amyloidů, kteří je však mají v krvi, mají vyšší riziko, že se u nich choroba rozvine.
Klíčem je srdce
Při pokusu si vzali autoři studie k ruce přes sto mužů a žen, polovině bylo od osmnácti do třiceti, druhé od pětapadesáti do osmdesáti. Podstatnější však bylo zadání, které jim vědci dali. Věkové skupiny rovnoměrně rozdělili do dvou skupin, obě měly praktikovat jednoduché cvičení popsané v úvodu, nádech na pět, výdech na pět. Jenže každá trochu jinak.
Úkolem první bylo generální zklidnění se, její účastníci měli poslouchat relaxační hudbu, představovat si meditativní výjevy, jako je pláž, pomalá chůze v lese. Navíc jim autoři výzkumu pomohli technikou, na monitoru respondenti mohli sledovat svůj srdeční rytmus, aby měli vodítko pro jeho udržování v rovnoměrném, stejném tempu. Bez odchylek.
Druhá skupina se řídila čistě obrazovkou. Dobrovolníkům a dobrovolnicím říkala, kdy začít s nádechem, kdy začít odpočítávat výdech. Cílem bylo zvýšit s pomocí dechu oscilace jejich srdečního tepu, zrychlit ho při nádechu, zpomalit při výdechu.
Dieta MIND proti Alzheimerově nemoci funguje, je prostá |
Oběma skupinám vědci odebrali krev a měřili především hladiny amyloid beta peptidů jak před startem výzkumu, tak po čtyřech týdnech. Byla to přitom druhá skupina, která se mohla chlubit sníženou hladinou „zlých“ peptidů, ale též proteinu tau, který se na rozvoji Alzheimerovy nemoci podílí rovněž. Klíčem k redukci oněch látek je vyšší variabilita srdeční frekvence, vysvětluje server Medical Express.
Dech, srdce, mozek
Způsob, jakým dýcháme, srdeční rytmus spoluurčuje, a ten zase ovlivňuje to, jak mozek produkuje a odstraňuje proteiny. Když jsme bdělí a aktivní, připomíná Medical Express, obvykle využíváme sympatický nervový systém. Je užitečný při stresu, cvičení, soustředění se, pomáhá dokonce vytvářet dlouhodobou paměť. Mezi našimi srdečními rytmy při něm prakticky nejsou odchylky, odvíjejí se stejnoměrně.
Druhým režimem je parasympatický nervový systém, zapíná se při spánku, odpočinku, zažívání. Variace mezi srdečním tepem je při něm mnohem vyšší, nádech přináší nárůst tepů, výdech pokles. Když jsme mladí, nebo staří a v kondici, dovede organismus přepínat mezi oběma polohami ladně, svižně. Stárnutí však dveře parasympatickému nervovému systému a variabilitě srdeční frekvence zavírá. Mezi dvaceti lety věku a šedesáti ona variabilita klesá o osmdesát procent, zjistila studie z roku 2020.
Premiérový důkaz
Když se jedna část účastníků a účastnic výzkumu dokázala nejen soustředit na dech, zpomalit ho, ale zároveň se snažila zvýšit oscilaci srdečních tepů, variabilitu srdečního tepu zvedla. A dotyčné peptidy mizely. Jak onen mechanismus funguje konkrétně? Je to proto, že tělo ony peptidy méně tvoří? Nebo že se jich více zbavuje? Autoři studie nezastírají, že to nevědí. „Na základě našich dat se zdá, že to je poklesem jejich produkce. To však nevylučuje též proces jejich odstraňování,“ říká opatrně vedoucí práce Jungwon Minová.
Podle serveru Medical Express se má za to, že práce jejího týmu je prvním odkladem, že je možné záměrnou intervencí hladinu amyloidů beta snížit. Dosud věda pouze věděla, že ji zvyšuje spánková deprivace nebo stres, nesetkala se ovšem s pokusem, který by ji dokázal naopak snížit. Nepovedlo se to ani fyzickým cvičením.
„Pravidelné praktikování dýchání pomalým tempem s vodítkem v podobě technologie, která sleduje měnící se srdeční rytmus v reálném čase, může být způsobem, levným a bezrizikovým, jak snížit hladiny amyloid beta peptidů v plazmě a udržet je nízké během celé dospělosti,“ věří další autorka studie Mara Matherová.
Neurolog Joel Salinas na serveru HealthLine chválí práci za robustní kontrolní skupinu a pečlivé sledování biomarkerů, rovněž za zájem o intervenci, která je nenákladná a kterou si může dovolit každý. Profesor neurologie, psychiatrie, biochemie a molekulární farmakologie Martin J. Sadowski poznamenává, že akumulace beta amyloidů v mozku je velmi dlouhý proces. „Zbývá určit, jak dlouho by musela intervence trvat, aby dosáhla významného efektu, který by snížil riziko onemocnění.“
