„Mám trošku pocit, že ta Thálie letí i do Divadla v Dlouhé a do Českých Budějovic. Kolegům děkuji, bylo mi ctí,“ uvedl z pódia Národního divadla Saša Rašilov s pokorou na adresu zbylých dvou nominovaných Jana Vondráčka a Tomáše Kobra. Porotu zaujal expresivním výkonem v představení Moje říše je z tohoto světa, kde ztvárnil německého spisovatele Wolfganga Borcherta, který tíživě popsal nesmyslnost války na svých vlastních zkušenostech z druhé světové.
RECENZE: Vzpomeň na ten zákop, kde tisíce válečných stínů hnojí pole krví |
Když jste v pražském Studiu hrdinů Moji říši loni v červnu uvedli, netušili jste, co se ve světě následně stane. Jak se vám nyní toto drama hraje?
Je to výrazně jiné, zvlášť tou rezonancí, která je slyšet z publika. Aktuálnost je až děsivá. Schopnost umění nějakým způsobem předvídat události je neuvěřitelná.
Jak na představení nyní diváci reagují?
Opravdu reagují. A hlavně doufám, že budou reagovat tím, že budou chodit. To představení není jen nějakou apokalyptickou vizí, je to i cesta ven. Naděje, kterou Borchert nabízí.
 |
Představení režíruje Miroslav Bambušek, velký divadelní mág. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Bylo to naše první setkání po letech. Čas od času jsme se někde setkávali a prohodili pár slov o tom, že by bylo fajn něco společně udělat. Oba jsme byli trpěliví, nakonec se to podařilo a myslím, že to bylo opravdu plodné setkání.
Tušíte, čím jste komisi v tomto představení zaujal?
Určitou expresivností. Role spisovatele Borcherta bude buď přesvědčivá, nebo ne. Mezi tím není možnost volby. A mně se zřejmě podařilo přesvědčit. Úloha to přitom byla náročná po všech stránkách, fyzicky i psychicky. Srovnatelná se všemi kládami, které jsem kdy dělal.
Nemá smysl se vnucovat. Nejsem herec tohoto typu, říká Saša Rašilov |
V posledních letech jste přitom nastudoval opravdu velké role. Oběd u Wittgensteina a Faust ve Stavovském divadle, Můj boj v Meetfactory. Dal byste si vy osobně Thálii právě za roli Borcherta?
Sám sobě bych nejradši samostatnou cenu za samostatný výkon nedával vůbec. Já divadlo dělám hlavně proto, že to je kreativní práce ve společenství lidí. Ta práce je i o vztazích a setkávání. Takže ocenění jednotlivého výkonu je pro mne podobné, jako kdybyste vzal obraz a neocenil jeho autora, ale třeba jen černou barvu, protože je nejvýraznější. K tomu asi není co dodávat.
A co nového nyní v divadle chystáte?
Bakchantky v režii Jana Friče a potom Nebezpečné známosti v režii nového vedení Činohry Národního divadla.
9. října 2022 |
