Tajemství přehrad: Nádrž Vír stavěli studenti, vězni i emigranti z Řecka

Patnáctý díl seriálu Tajemství přehrad nás zavede na Vysočinu. Podíváme se na zoubek betonové tížné hrázi na řece Svratce, která v běžném režimu zadržuje čtyřicet milionů kubíků pitné vody. Napájí nejen široké okolí, ale také legendární Chudobínskou borovici. Zamíříme do povodí Moravy k nádrži Vír.

Tajemství přehrad

Sledovat další díly na iDNES.tv

Úvahy o stavbě soustavy přehrad na řece Svratce se objevily už před první světovou válkou. V první řadě měly přehrady omezit každoroční povodně a pak také začít vyrábět elektrickou energii. Za první republiky se ale začala stavět jen přehrada Brněnská.

Projektové práce nádrže nad obcí Vír začaly pozdě, až v roce 1938. Němci po okupaci Čech a Moravy veškerou činnost zastavili. Část inženýrů ale projekt připravovala i přes zákaz, a tak se už v roce 1946 mohlo začít s přípravnými pracemi.

Stavba byla oficiálně zahájena v roce 1947. Původní projekt počítal se 70metrovou betonovou hrází, jenže v průběhu stavby se změnil účel přehrady – protipovodňový doplnil ještě energetický a vodárenský. Plány se na poslední chvíli ještě měnily a hráz se zvyšovala téměř o osm metrů.

Během stavby museli projektanti řešit řadu potíží. Třeba při hloubení základové spáry se ukázalo, že napříč údolím vede svorové pásmo, tedy pás kamene s menší pevností. Inženýři se proto rozhodli svor odtěžit do větší hloubky, udělat betonové plomby a ještě celou oblast zainjektovat.

Slepá mapa: Hledejte největší přehrady v Česku

Problém byl také s nedostatkem zaměstnanců. Ve stejnou dobu se totiž v Československu stavělo hned několik přehrad. Na Víru pomáhali studenti, na stavbu bylo nasazeno přes 200 vězňů a dokonce 400 Řeků, kteří ze své země na konci 40. let 20. století uprchli před občanskou válkou.

Stavba hráze a elektrárny trvala do roku 1957. Během deseti let vzniklo na Vysočině jezero s délkou vzdutí téměř 10 kilometrů, celkovým objemem 56 milionů metrů krychlových a dnes třetí nejvyšší hrází u nás.

Řez hrází vodního díla Vír I

Chudobínská borovice a další zajímavosti

V reportáži se podíváme do útrob betonového obra, projdeme hráz od koruny až po patu. Ukážeme vám i komory spodních výpustí, na vzdušní líci pak vysvětlíme, jak poznat denní betonářské práce.

Nesměli jsme ale vynechat asi největší lákadlo Vírské nádrže, kterou je Chudobínská borovice. Solitérní strom na skalním ostrohu se stářím až 350 let přežil výstavbu přehrady.

V roce 2019 se borovice stala českým stromem roku, v roce 2020 dokonce stromem evropským. Přístup k ní je zakázán, leží na levém, těžko přístupném břehu, navíc v ochranném pásmu vodárenské nádrže. Beztak nejkrásnější pohled na unikátní strom je přes vodní hladinu. Povodí Moravy na pravém břehu nádrže vybudovalo naučnou stezku, odkud můžete Chudobínskou borovicí obdivovat.

Chudobínská borovice v roce 1954 a 2022

Dalším unikátem jsou zbytky původní betonárky na levém břehu těsně před hrází. Kvůli rychlému napouštění nebyla zdemolována, a tak si při nižším stavu vody můžete toto obrovské betonové monstrum prohlédnout.

Pokud byste měli více času, můžete sejít několik kilometrů po proudu Svratky k vyrovnávací nádrži Vír II. Svojí zajímavou deskovou konstrukcí vzdáleně připomíná pilířovou přehradu Fláje, kterou jsme už navštívili.

Vzdušní líc vodního díla Vír II

Bez vodního díla Vír by kraj na horním toku řeky Svratky sice vypadal jako za starých časů, její dolní tok by ale nadále pustošily povodně. Vysočina i Brno by trpěly žízní a hlavně Česko by nemělo jedno z pozoruhodných technických děl. A to by byla škoda.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz