V posledních týdnech je zřejmě i pro ČČK největší výzvou válka na Ukrajině. Jak konkrétně se vaše sdružení v současné situaci angažuje?
Naše pomoc probíhá na dvou rovinách – zahraniční a tuzemské. Zahraniční trvá již osm let ve spolupráci s Ukrajinským červeným křížem. Od prvních dní současné invaze jsme ji samozřejmě podstatně zintenzivnili, ale smysl je stále stejný: zlepšit dostupnost zdravotní péče na Ukrajině, protože ošetření raněných a nemocných pokládáme za prvořadou a nutnou podmínku dalších forem pomoci. V průměru třikrát do týdne pak předáváme na Ukrajině pomoc ve formě zdravotnického materiálu. Mimo zdravotnickou péči jsme pro potřeby ukrajinské civilní obrany zakoupili 30 palet výstroje (zásahové oděvy, boty, rukavice, přilby).
Pokud jde o pomoc tuzemskou, denně je v terénu sedm stovek našich dobrovolníků a zaměstnanců. Působíme v asistenčních centrech pomoci, poskytujeme uprchlíkům základní potřeby, ošetření i psychosociální podporu. Prostřednictvím tzv. Pátrací služby ČK mohou obnovovat ztracené rodinné kontakty.
Doc. RNDr. Marek Jukl, Ph.D.Narodil se roku 1969 v Olomouci. Vystudoval matematiku a fyziku. Působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, kde se zabývá zejména algebraickými a geometrickými disciplínami. Jeho aktivita v ČČK započala už v roce 1987, o deset let později byl zvolen do výkonné rady. V čele ČČK stojí od roku 2005. Mimo přírodní vědy je také odborníkem na mezinárodní humanitární právo. |
Jak přesně probíhá spolupráce s Ukrajinou?
Jsme v každodenním kontaktu s ukrajinskými kolegy, jak s kyjevským ústředím, tak s některými oblastními pracovníky. Tím získáváme přehled o tom, co konkrétního je potřeba a v ČR se to pak snažíme zajistit. Poté požadovaný materiál pořídíme a dovezeme na Ukrajinu. Tento „humanitární koridor ČČK“ je využíván také např. programem MEDEVAC Ministerstva vnitra. Těsné kontakty s Ukrajinským červeným křížem nám umožňují prostřednictvím jeho sítě distribuovat potřebnou pomoc na konkrétní místo.
Kolik taková pomoc stojí a kdo všechno pomáhá sehnat finanční prostředky? Kolik přispěli lidé v ČR?
Na Ukrajinu k dnešnímu dni doputoval materiál v hodnotě 49, 5 milionu korun. Kromě položek, které jsme nakoupili, jsme ale také část získali darem. Pomoc je financována z veřejné finanční sbírky, kam přispívají lidé i právnické osoby, a z příspěvků Ministerstva zahraničních věcí. Ve finanční sbírce se k dnešnímu dni vybralo téměř 230 milionů korun.
Neprodleně po vypuknutí války se ze strany Čechů zvedla obrovská vlna solidarity. Hodně lidí se však obává, že touha pomáhat nebude trvat věčně. Jak to vnímáte vy? Vidíte pomoc Čechů jako dostatečnou?
Mile mě překvapil výtěžek naší sbírky. Obvykle totiž lidé přispívají spíše na pomoc obětem katastrof než na pomoc lidem postiženým válkou. Všem, kteří naši pomoc podporují, velice děkuji. Myslíme ale také na poválečnou obnovu, další finance jsou a rozhodně ještě budou potřeba.
Co z materiální pomoci je momentálně na Ukrajině nejvíce potřeba?
Krátce to říci nelze, ale potřeby jsou ohromné. Uplatní se zde prakticky jakýkoli zdravotnický materiál, ale samozřejmě vycházíme z detailně specifikované potřeby. Potřeba jsou také léky. Ne jen pro raněné, ale i pro lidi s chronickými nemocemi. Na Ukrajinu jsme již dopravili osm desítek tun pomoci – od léků, obvazového materiálu, chirurgických nástrojů a dalších zdravotnických záležitostí až po zdravotnické stany. Také ochranné přilby a vesty pro zdravotníky. Pro zvýšení jejich mobility jsme dále dodali už tři desítky sanitek a dalších zdravotnických vozidel.
Sotva jsme ustáli krizi koronaviru, je tu krize válečná. Jak na ni byl ČČK připraven? Je vůbec dostatek personálu a dobrovolníků?
Po logistické stránce jsme v zásadě byli připraveni. Situace na Ukrajině není kvalitativně nová, ale samozřejmě se od předchozích osmi let zásadně liší svým rozsahem. Naše personální kapacity zatím vyhovují. Musím poděkovat všem našim zaměstnancům a stálým členům, že dokázali zvýšit svůj výkon. Děkuji také těm, kteří se nově přihlásili jako dobrovolníci. Můžeme naštěstí také čerpat z „covidových rezerv“, kdy se nám přihlásilo několik tisíc dobrovolníků.
Humanitární diplomacie
Vaše pozice jako humanitární organizace je ale přeci jen trochu jiná, než třeba pozice politika. Jednáte i se zástupci Ruska?
Červený kříž je celosvětovou organizací, která je permanentně přítomna ve 192 zemích světa. Protože Červený kříž chce pomáhat všem, kteří jeho pomoc potřebují, je nutno jednat s představiteli všech států bez ohledu na politické vztahy. Jednáme ale například i s členy povstaleckých skupin. Tuto tzv. humanitární diplomacii má na starosti především Mezinárodní výbor Červeného kříže, který i v případě tohoto ozbrojeného konfliktu samozřejmě jednal a jedná se státními představiteli Ukrajiny, Ruska i s povstaleckými oblastmi na východě Ukrajiny. Bez toho by Červený kříž nemohl ročně pomoci více něž 500 milionům lidí.
Počátky Červeného kříže sledujeme již od roku 1863, kdy došlo k jeho mezinárodnímu uznání na popud Henriho Dunanta. Jak se od té doby proměnilo vnímání humanitárního práva?
Díky Dunantovi a ČK se změnilo nahlížení na osudy obětí války. V dobách jeho působení můžeme mluvit o zrodu humanitárního práva v podobě, jak ho známe dnes. Od té doby samozřejmě prošlo humanitární právo velkým vývojem. Ochrana, kterou lidem poskytuje, se značně rozšířila, ale základní zásady zůstávají stále stejné. Chceme předcházet, nebo alespoň mírnit, lidské utrpení zejména těch lidí, kteří se nepřátelství přímo neúčastní (zdravotníci, civilisté).
I při plném respektování pravidel však může k civilním ztrátám docházet. Nesmí se tak ale dít úmyslně. Jiné jsou ovšem situace, kdy se civilisté aktivně do nepřátelství zapojí – pak jsou tyto osoby či objekty již zcela legitimním cílem nepřátelského útoku. Tento realismus humanitárního práva lidé často neznají a bývají pak zprávami z bojišť překvapeni.
Často teď v Česku slýchávám, že válka na Ukrajině je něco nevídaného, ale přitom se dlouhodobě vedou válečné konflikty po celém světě. Proč se nás to tolik dotýká? Je to proto, že s Ukrajinou jsme si přeci jen kulturně i geograficky bližší než třeba se Sýrií?
Válka na Ukrajině není bohužel ničím nevídaná. Když si tu teď spolu povídáme, bojuje se ve více než 100 státech světa, což je celá polovina. Subjektivně člověk ale často jinak vnímá požár na druhém konci města a jinak v sousedním domě. A stejně je to s válkou. Naše evropská bublina se příliš nevzrušuje konflikty na Blízkém východě a téměř vůbec konflikty v Africe. Neví, že třeba v Jemenu za tři roky občanské války zemřela pro nedostupnost zdravotní péče plná třetina nemocných potřebujících dialýzu. Stejně je tomu ale i naopak – válka na Ukrajině nevzruší příliš politiky africké, asijské či jihoamerické. Snahy vymýtit války jsou sice staré, ale zatím bezúspěšné. Ale to je otázka pro politiky, na které může veřejné mínění působit. Naději na úspěch to má jen tehdy, když nás bude stejně zajímat požár na druhém konci města, jako ten v sousedství.
Fyzická zranění se zahojí, ale co duše?
ČČK pořádá i kurzy psychosociální podpory. Jak probíhají?
ČK vychází z faktu, že války, katastrofy a jiná neštěstí nezraňují jen tělo, ale i duši. A na ní to bohužel není často navenek vidět. Proto je součástí pomoci lidem postiženým těmito událostmi také psychosociální podpora. Zmíněné kurzy ČČK jsou především naším interním vzděláváním, připravují náš personál pro poskytování této formy pomoci obětem zmíněných situací. Také se ale musí naučit, jak ochránit z tohoto pohledu sebe samotné.
Otázky války na stav psychiky budou nejspíš velkým tématem i do budoucna. Chystá ČČK v tomto směru i nějakou pomoc po skončení války?
Program psychosociální podpory je naší stálou agendou. Následky válek a katastrof bývají dlouhodobé, stále se třeba podílíme na pomoci obětem loňského tornáda. Proto čekám, že to bude dlouhodobé i v případě lidí stižených válkou na Ukrajině.
