Viktor Šenderovič si utahoval z Vladimira Putina už před dvaceti lety. V televizi NTV totiž od 90. let připravoval populární satirický pořad Kukly (loutky), obdobu našich někdejších Gumáků, kde si dělal šoufky z Jelcina i dalších politiků. Pro zesměšnění Putina ale musel pořad skončit. Šenderovič Rusko definitivně opustil letos v lednu. Do Prahy zavítal na premiéru filmu Vidět Salisbury, který pražské Divadlo pod Palmovkou natočilo na základě jeho hry pojednávající o dvou agentech podezřelých z otravy Sergeje Skripala novičokem i z výbuchů ve Vrběticích.
Na Českých lvech vyzval ukrajinský velvyslanec k vyloučení ruských filmařů z festivalů a přerušení styků s ruskou kinematografií. Má takový krok smysl?
To je moc složitá otázka. Pro mne samotného by to nebylo jednoduché, i když tomu emočně rozumím. I v třicátých letech byl samotný zvuk německé řeči mnoha lidmi považován za něco špatného, byl výzvou k utrpení. Takže chápu, když nyní obyvatelé Florencie volají po odstranění tamního pomníku Dostojevského. Starosta města naštěstí prohlásil, že musíme odstranit Putina, nikoli Dostojevského.
Proto je jedním z mých nynějších úkolů vysvětlit lidem, se kterými mluvím, že i přesto, že každý člen tohoto národa nese určitou vinu na Putinových činech, nemůžeme ho k Putinovi automaticky přirovnávat. Naopak se musíme pokusit oddělit národ od jeho vlády. Oddělit ruskou kulturu a civilizaci od těch, kdo ji nyní touto válkou ničí. Putin totiž dnes ruskou kulturu doslova likviduje.
Co vůbec může dělat umělec žijící v současném Rusku, který s Putinem nesouhlasí?
No, jestli ho nemůže fyzicky zabít... Což by bylo to nejlepší, co by mohl udělat. (smích) Tak se nadále snažit ovlivňovat co nejvíce lidí. To jsme tam ostatně mnoho let dělali. Nejdříve jsme se o to snažili v televizi NTV. Sledovalo nás 80 milionů diváků, takže první, co Putin udělal, bylo, že nás odstranil. Lidé mě dnes mohou sledovat jedině na Facebooku. A já budu dál mluvit, dál psát a dál vám dávat rozhovory.
Emigroval jste v lednu. Co by se dělo, kdybyste v zemi zůstal?
To nebyla emigrace. Neměl jsem na výběr. Při emigraci se člověk rozhodne, že chce odjet do jiné země. Pro mne ale byl návrat do Ruska nebezpečný, čekal tam na mne trestní rozsudek. Byl tedy můj už pátý nebo šestý, ale poprvé jsem měl jistotu, že půjdu rovnou do vězení. Proto jsem se do Ruska nevrátil.
Takže byste nyní seděl ve vězení?
Pravděpodobně. V nejlepším případě bych musel sedět doma a nesměl mluvit.
 |
Mají vůbec dnešní Rusové o politickou satiru zájem? Chybí jim něco, jako byly vaše Kukly?
Určitě by to chtěli. Právě proto byly Kukly zakázány. Byly ve své době velmi populární. Kdyby byly Kukly, nebyl by dnes populární Putin. On si prostě vybral svou popularitu. Zničil ale nejen Kukly, zničil celou NTV a postupně všechna svobodná média.
Nebýt toho, odvážili by se lidé více protestovat?
To je otázka, která bolí nejvíce. Když v Praze vyšlo milion lidí, museli komunisté odejít bez prolévání krve. Čím masovější protesty nastanou, tím větší šance, že se to obejde bez obětí. Když ale v Moskvě vystoupí jen pár tisíc, lze je snadno policií zatlačit.
Takže problém není jen v tom, že by se Rusové báli, ale i v tom, že nemají takový rozhled?
To zase ne. Když v roce 2014 začala válka s Ukrajinou, v Moskvě uspořádali mírový pochod, kterého se zúčastnilo sedmdesát tisíc Rusů. Pak ale represe narůstaly a nyní vychází jen deset tisíc protestujících. Lidé se bojí, je to určitě hlavně o strachu. Někteří současné situaci rozumějí a někteří se snaží lhát sami sobě. Stockholmský syndrom.
Přiletěl jste kvůli premiéře snímku Vidět Salisbury. Jak se vám líbí?
Je dobře udělaný. Věděl jsem o plánovaných změnách a trochu jsem se jich bál. Stejně jako toho, zda to bude natočeno dostatečně kreativně. Je to ale udělané dobře a já jsem za ty změny rád. Hra je navíc po čtyřech letech mnohem aktuálnější.
Dostaly se tam i nějaké narážky na výbuchy ve Vrběticích?
Ano a je to dobře. Já jsem při psaní hry o Vrběticích samozřejmě nevěděl. Ale moje postavy agentů ve hře třeba chystají válku. Ta nyní nastala, takže se moje fantazie stala realitou. Vidím tu hru dnes úplně jinak. Co bylo vtipem, stalo se strašnou skutečností. Jako divák jsem tak pocítil úplně jiné emoce než tenkrát jako autor.
Předpověděl jste ještě něco?
Když byla v roce 2014 olympiáda v Soči, těšil se Putin nekonečné popularitě. V euforii tehdy žili i tamní liberálové: „Rusko, takové Rusko! Velké, krásné!“ Já tehdy napsal, že s těmi olympiádami musíme být opatrnější, v narážce na Berlín roku 1936. Psal jsem, že po takových sportovních výhrách většinou nastávají anexe a světové války. Byl z toho tehdy velký skandál. Všichni byli naštvaní, že jsem si dovolil přirovnat Putina k Hitlerovi, a já dostal pokutu milion rublů. Hitlerova anexe přitom nastala dva roky po olympiádě a Putinovi stačily jen dva týdny. Lidé se mě následně ptali, zda jsem o krymských plánech věděl, ale z mé strany to tehdy byl jen vtip. A dneska už Putina s Hitlerem srovnává každý.
V pořadu Kukly pak jednou byl díl dle pohádky E. T. A. Hoffmanna o malém zlém trpaslíkovi Zachýskovi, který se ve městě dostal k moci. Obyvatelé si mysleli, že je moc hezký, ale byl to přitom pořád jen malý zlý trpaslík. V Kuklách jsem Zachýskem udělal Putina. Když jsem tento díl dokončil, říkal jsem si, že je to až moc tvrdé. A dnes Putin vypadá úplně přesně jako ta loutka před dvaceti lety. Nemyslím ale, že by to byla předpověď. Když je někdo u moci dvacet let, nemůže dopadnout jinak.
Je nějaká šance, že se Vidět Salisbury dostane do Ruska?
Bude na internetu. Žádná platforma jej tam sice uveřejnit nemůže, ale přes VPN se k lidem dostane. Pokud o tom tedy budou vědět a budou mít zájem. Ti, co sledují ruskou televizi, samozřejmě nic tušit nebudou. Televize je jako nukleární zbraň.
V zahraničí se stýkáte s tamními Rusy, co oni říkají?
To jsou různí lidé. V Německu, USA či Izraeli ale žije hodně Putinových podporovatelů. Je to paradox. Potkal jsem starší paní, která žije v Americe padesát let. Ameriku nenávidí a sleduje ruskou propagandu. Byla velmi překvapená, když jsem se zeptal, proč se tedy do Ruska nepřestěhuje, nežije z ruského důchodu a nemiluje Putina tam. To nechce. Ameriku nenávidí, ale americké jistoty se jí moc líbí.
Viktor Šenderovič (63)Rodák z Moskvy se učil v Divadelním studiu Olega Tabakova a dále vystudoval Moskevský státní institut kultury. V 90. letech se proslavil satirickým televizním pořadem Kukly, moderoval televizní i rozhlasové pořady. Působil v rádiu Svobodná Evropa i v před pár dny zrušeném, k režimu kritickém rádiu Echo Moskvy.  K Putinovu režimu se staví kriticky dlouhodobě, Rusko však opustil až poté, co ho v lednu v Petrohradě odsoudili za pomluvu oligarchy Jevgenije Prigožina, takzvaného „Putinova kuchaře“. Vedle dalších her je i autorem „Černé komedie o podivuhodné cestě agentů Čepigy a Miškina k Matce Rusi“, kterou nyní zfilmoval ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. |
Ale lidé jsou různí. Rusům v zahraničí říkám náhradní Rusko. Obsahuje velké množství mladých, vzdělaných, na Evropu orientovaných lidí. Ruská emigrace je v Americe jedna z nejúspěšnějších. Silicon Valley, Seattle, Calgary, ale i Cambridge, Oxford... Pokud dá Rusko těmto lidem šanci, aby byli jeho tváří místo Putina, dopadne to s ním dobře. Dnešní den musíme přežít a myslet na to, co budeme dělat zítra.
A co od toho zítřka očekáváte?
Na jedné straně existuje ruská civilizace, kterou znáte. Na té druhé pak ruské impérium, které už bohužel také znáte. Mezi nimi vládne smrtelný boj. A pokud se povede, aby impérium s sebou do hrobu nevzalo i tu civilizaci, bude se moci Rusko vrátit tam, kam patří. V nejbližších desetiletích ale budou mít lidé bohužel Rusko spojené jen s válkou, násilím a cenzurou. Smrt ruského impéria, které bylo na vrcholu za Stalina, ostatně právě sledujeme v přímém přenosu. Nejdříve odešly země Varšavské smlouvy, pak se oddělily republiky. Po Putinovi bude nejspíš následovat rozpad samotného Ruska. V současném stavu nemá ten soubor teritorií budoucnost, pokud nepřejde do amerického či kanadského federativního systému.
Je otázka, kolik to bude stát krve. Válka na Ukrajině však čas rozpadu impéria hodně zkrátila. Bude krvavější, ale rychlejší. Putin je poslední ruský imperátor, to mohu slíbit. Pokud to Rusko přežije a nestane se z nás provincie Číny, tak možná jednou budeme součástí Evropy. Třetí cesta není. V Evropě mají rádi naši hudbu či literaturu, v Číně nás čeká osud Ujgurů. Rusové by prostě měli pochopit, že v politickém smyslu žádné velké Rusko neexistuje, jsou to jen fantomové bolesti. K tomu nemusíte být Baba Vanga.
