Po roční stáži jste v Giessenu tři roky pracovala na tamní univerzitní klinice jako lékařka interní medicíny psů a koček. Jak moc se liší veterinární praxe u nás a v Německu?
V Německu je na úplně jiné úrovni, odlišný je celý systém vzdělávání. V Česku je každý, kdo dokončí Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, doktor a může se věnovat, čemu uzná za vhodné. V Německu dokončíte vysokou školu a jste „jen“ veterinářem. Abyste se stal lékařem, musíte ještě studovat a napsat doktorskou práci. A zároveň máte možnost získat vyšší mezinárodní vzdělání, které je celosvětově uznávané. Díky tomu tam je poměrně dost specialistů na světové úrovni, kdežto v Česku byste jich napočítali maximálně pět.
Klasicky se setkáváme s tím, že přijde vyděšený majitel psa s tím, že jeho miláček sežral jednu pralinku nebo čokoládovou tyčinku. V takovém případě je většinou strach zbytečný.
