Zesnulý Vladimír Beneš byl nejstarší z významné lékařské rodiny tří Vladimírů Benešů. Neurochirurgii se věnoval od roku 1949 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Střešovicích, v roce 1978 přešel do Fakultní nemocnice Motol, kde založil samostatné oddělení dětské neurochirurgie, a působil zde až do od svého odchodu do důchodu v roce 1992.
Pracoviště pod jeho vedením zavedlo řadu progresivních a v té době unikátních postupů. Od loňského října je přednostou Neurochirurgické kliniky dětí a dospělých v Motole jeho vnuk Vladimír Beneš nejmladší, který s dědečkem o jeho klinice často mluvil. „Pokaždé když za ním jdu, mě zpovídá. Je celej zvědavej, co jsem dělal za operace, co dělal někdo jiný,“ prozradil v rozhovoru pro Lidovky.cz Beneš nejmladší.
Při příležitosti 97. narozenin si v rozhovoru pro MF DNES Vladimír Beneš nejstarší postěžoval na onemocnění, které mu v posledních letech kalilo radost ze života. „Jsem soběstačný, ale velmi špatně chodím, protože mám neuropatii provázenou hroznými bolestmi, na které nic nezabírá,“ řekl tehdy bývalý neurochirurg.
„Jinak bych měl zdravotně klidně na to jet k moři nebo na hory. Ještě v devadesáti letech jsem hrál tenis před televizními kamerami, i když to byla spíš legrace. V životě jsem dělal všechny možné sporty. Teď aspoň koukám na sport v televizi. To je pro mě symbol globalizace, když slyším úder míče na raketě mého miláčka Rogera Federera, který v tu chvíli hraje někde v Austrálii,“ dodal tehdy Beneš.
S velkou lítostí oznamujeme, že v neděli 18.7.2021 nás ve věku 100 let navždy opustil prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., zakladatel dětské neurochirurgie ve Fakultní nemocnici v Motole. Primářem prvního motolského oddělení dětské neurochirurgie se stal v roce 1978 a působil zde až do roku 1992.
Studovat medicínu šel hned po válce. „Jakmile znovu otevřeli vysoké školy, hned jsem se hlásil. Rozhodl jsem se pro medicínu a první ročníky jsem absolvoval v Praze. Když bylo možné přejít na zbytek studia do Plzně na nově otevřenou fakultu, vrátil jsem se domů. Bylo to finančně výhodné pro rodiče a nakonec i pro mě, protože mě učili a zkoušeli šéfové z nemocnice, kde jsem za války pracoval a se všemi se znal,“ popsal v rozhovoru Vladimír Beneš nejstarší.
Do Prahy se dostal díky setkání se Zdeňkem Kuncem, průkopníkem neurochirurgie v Československu i ve světě, dle Benešových slov klíčovou osobu jeho kariéry.
Problémy s komunistickým režimem
„V Mulačově nemocnici dělal občas plastickou chirurgii a já mu dělal narkózy, jindy jsem mu asistoval u operací v plzeňské vojenské nemocnici. Byl to geniální chirurg, uměl úplně všechno a já už tehdy věděl, že chci dělat u něj. Hned po únoru 1948 odešel do vojenské nemocnice v pražských Střešovicích a já šel brzy za ním. Nastoupil jsem 1. září 1949,“ vzpomínal Beneš.
Nejkrásnější léta jsem prožil za války v Plzni, říká neurochirurg Beneš |
Beneš však nesouhlasil se sovětskou okupací po srpnu 1968 a ve vojenském zařízení začal mít problémy. „Byl jsem tam trpěn až do 57 let, kdy jsem měl oficiálně věk pro důchod. Tak mě do něj poslali, byl to rok 1978. Naštěstí mě vzala ředitelka Věra Kazimourová do Motola a já jsem tam založil dětskou neurochirurgii,“ popsal svůj zvrat v kariéře Beneš.
Vladimír Beneš nejstarší se kromě operací mozku zajímal také o problematiku poranění míchy. Od 50. let minulého století prosazoval komplexní péči o spinální pacienty jako základní prevenci druhotných zdravotních komplikací. První specializované pracoviště pro léčbu pacientů s poraněním míchy bylo v Česku otevřeno v roce 1992. Česká asociace paraplegiků Beneše označuje za „otce paraplegiků“.
Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc.
|
