Česká republika si uvědomuje svůj díl odpovědnosti za klimatickou změnu. Víme, že se globální teplota stále zvyšuje a není možné se tvářit, že se nic neděje. Také víme, že planeta je jenom jedna a že zdravé životní prostředí je nutné pro to, abychom vůbec jako stát a národ existovali. Vidíme, jak v ČR i jinde ubývá z krajiny voda, jak usychají naše lesy a jak ubývají stále další a další živočišné a rostlinné druhy. Konečně také víme, že v boji s klimatickou změnou je nutno postupovat společně.
Chceme, aby Evropská unie byla tahounem celosvětového boje za snižování emisí skleníkových plynů, a jsme velmi rádi, že se k EU v tomto úsilí připojují i ostatní státy jako Čína, Indie, Velká Británie, Japonsko a zejména i Spojené státy. Musíme zajistit, aby v boji s klimatickou změnou nebyli žádní černí pasažéři, kteří by naší ambice zneužívali a podráželi nohy našemu průmyslu.
Není proto férové říkat, jak se o to někteří snaží, že ČR chce klimatické snahy EU blokovat či vetovat. Naopak – vždy jsme se snažili, abychom mohli jednotlivé evropské návrhy a opatření konstruktivně podpořit, pokud jsou v souladu s našimi možnostmi a jsou realistické. Ať už šlo o závazek klimatické neutrality EU v roce 2050, nebo o cíl snížit emise v roce 2030 o 55 % oproti roku 1990, ČR se vždy snažila přistupovat k diskusi jako spolehlivý partner, který se snaží prosadit své zájmy. To je ostatně přirozené, protože všechny státy EU se snaží své zájmy hájit všemi dostupnými prostředky.
Náš zájem v debatě o klimatu
Pro ČR, coby jednoho z nejvíce průmyslových států vyspělého světa se stále dominantním vlivem fosilních paliv v energetice, byl přitom souhlas s navýšením klimatické ambice vždy složitým rozhodnutím, ke kterému jsme přistoupili vždy až po zvážení všech okolností a zejména poté, co byly vzaty v potaz naše podmínky. O těch jsme už mluvili mnohokrát, připomenu proto jenom ty hlavní, a sice důraz na roli jádra coby nízkoemisního stabilního a bezpečného zdroje, uznání přechodové role plynu, zajištění dostatečných prostředků na financování klimatické tranzice a také nutnost vzít v potaz odlišné počáteční pozice a místní podmínky všech členských států.
Sami také velmi dobře chápeme, že ve světě probíhá další fáze průmyslové revoluce, jejíž součástí bude přechod od fosilních paliv k udržitelnějšímu hospodaření s energiemi, a ČR nemůže rozhodně zůstat stranou. Jinak bychom ztratili naši konkurenceschopnost a prosperitu. Není také určitě možné tuto diskusi ignorovat. Jinak by hrozilo, že se v EU prosadí model energetické transformace, který bude možná šit na míru jednomu či dvěma přímořským a bohatým státům, ale bude naprosto nevyužitelný v ČR a nám podobných státech, kde je potenciál obnovitelných zdrojů omezen zejména geografickými podmínkami. ČR jednoduše nemá možnost přestavět ekonomiku přes noc nebo do příštího roku na čistě bezemisní zdroje. Jednak to pro ČR coby průmyslovou zemi vyžaduje obrovské investice, vedle toho ovšem musíme vnímat i stále velký podíl uhlí v energetice a zejména ve vytápění a chlazení.
Jeden názorový proud v EU razí tezi, že nejlepším řešením pro snížení emisí skleníkových plynů je rozšíření systému emisních povolenek EU ETS o další sektory, například o námořní dopravu a mezinárodní letectví, které produkují přes šest procent veškerých emisí skleníkových plynů v EU. S tím rozhodně souhlasíme a budeme to podporovat. Ovšem nemůžeme souhlasit se zahrnutím sektoru budov nebo silniční dopravy, kde by byly ekonomické dopady na ČR velmi značné. Musíme se na systém emisních povolenek podívat podrobněji.
Spekulativní povolenky
Zaprvé – jakkoliv je možná na první pohled užitečné, když je cena uhlíku dána tržně, současná situace na trhu povolenek ukazuje na vznik spekulativní bubliny. Emisní povolenka, která před rokem stála 18,3 eura, stojí dnes (tedy 21. 5. 2021) již 52,17 eura, tedy skoro třikrát více. Je zjevné, že povolenky nenakupují pouze podniky, které jimi musí pokrýt své emise, ale i finanční spekulanti, kteří pouze počítají s dalším nárůstem ceny.
Je zcela zásadní, aby se právní rámec pro systém emisních povolenek změnil tak, aby zamezil těmto spekulacím. Na takto nestabilním trhu totiž není možné nic rozumně plánovat a zejména investovat, neboť energetické investice patří mezi ty s nejdelším horizontem. Stejně tak jsou v ohrožení energeticky náročné podniky, mezi které patří především cementárny, sklárny, chemičky, hutě a podobné těžké průmyslové provozy.
Pro soběstačnost a strategickou autonomii EU je naprosto zásadní, abychom si neprozřetelným rozšířením systému EU ETS a navýšením povolenek nepodřezali pod sebou větev a nevyštvali tyto výrobce zEU. Musíme se chránit před klimatickým dumpingem, a to nejlépe uhlíkovým clem na dovozy ze zemí, které nemají tak velké klimatické ambice. Zároveň musíme alespoň do nějaké míry zachovat stávající systém přidělování povolenek zdarma pro továrny v EU, které by se jinak staly neschopnými konkurence.
Zaplatí to ti nejchudší?
Pro ČR je ještě vedle toho zcela zásadní otázka energetické chudoby. A to především kvůli tomu, že přes 1,2 milionu domácností využívá ekonomický a spolehlivý systém dálkového centrálního vytápění, které je nicméně založeno na spalování fosilních paliv. Abnormální navýšení ceny povolenky bude mít za důsledek navýšení nákladů na topení pro řadu z nás. Je zcela nepřijatelné, aby náklady na energetickou tranzici nesli ti nejchudší občané. To prostě odmítám dopustit a věřím, že mě v tom podpoří i moji koaliční partneři a konečně i Evropská komise, kde má klimatickou agendu na starosti sociální demokrat Frans Timmermans.
Jak nejlépe bojovat s rizikem energetické chudoby? Domnívám se, že především podporou konkurenceschopnosti a výkonnosti českého hospodářství. Je zásadní, aby systém EU ETS generoval dostatečné prostředky nejen pro inovace a snižování emisní náročnosti podniků, ale také podporoval hospodářský růst v méně vyspělých státech Evropy. Musíme především znásobit takzvaný Modernizační fond, což je nástroj, jehož prostřednictvím může ČR v příštích deseti letech čerpat minimálně 150 miliard Kč.
Domnívám se, že jeho výnosy by měly být zvýšeny a následně použity na další vyrovnání životní úrovně v naší republice, a to především pomocí lepší infrastruktury, která přiblíží zejména chudší, uhelné regiony zbytku republiky i sobě navzájem. Naše uhelné regiony daly naší republice několik staletí prosperity, která však měla nicméně leckde dopad na místní životní prostředí. Je načase, aby začal zbytek republiky, ale i celá Evropa těmto regionům jejich oběť splácet. Pokud ustoupíme od fosilní energetiky zbrkle a bez rozmyslu, ohrozíme naši ekonomiku a pracovní místa.
Za toto všechno budu bojovat. Čeká nás zásadní zasedání Evropské rady 24. a 25. května. Na něm půjde o to, jaká bude evropská hospodářská politika pro další desetiletí. Budu bojovat tvrdě za to, aby byla pro ČR výhodná a aby byly naše národní zájmy obhájeny.
