Guinnessova kniha rekordů ho registruje jako seniorský unikát. Fyzik Zdeněk Chvoj byl v sedmdesáti letech na lyžích na severním a v dvaasedmdesáti na jižním pólu. Jak se v tomhle pokročilém věku na polární expedice připravoval? Proč si do Antarktidy vozí stejné rukavice jako do tanečních? A kam se chystá letos?
Výpravu k severnímu pólu jste si prý dal k sedmdesátinám. Ano, jak jsme s manželkou jezdili Kilimandžáro, Himálaj nebo Tibet a blížila se mi sedmdesátka, říkal jsem si, že už to budu asi muset zapíchnout, ale na závěr bych si rád udělal nějakou důstojnou tečku. A pořád jsem nevěděl co. Kdyby to měla být hora, pak by to měla být aspoň sedmitisícovka, a na to už jsem se moc necítil, ale najednou mě napadlo: Co takhle na severní pól? A tak jsem si to začal zjišťovat a nikomu nic neřekl, ani manželce. Zjistil jsem, že na severní pól je možné jet v létě ledoborcem nebo tam letět vrtulníkem či letadlem. Ale pak jsem objevil, že je možné jet i na lyžích – nejčastěji se jezdí jen poslední stupeň – z 89. na 90. stupeň severní šířky. Takže jsem se přihlásil a čekal, jak se organizátoři výprav postaví k tomu, že mi už bude 70.
Na pólu jsme potkali dvě dívky asi 29leté, které šly na jižní pól 50 dní samy! Jedna byla dvakrát na Everestu, druhá na K2 a na Everestu. Ty jsou v Guinnessově knize zase jako nejmladší.
Zdeněk Chvoj
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
