Kadeřnice z Bradfordu na severu Anglie se stala hrdinkou odpůrců vládních opatření na sociálních sítích. Za provozování kadeřnictví v době celostátní karantény původně čelila pokutě čtyři tisíce liber, nyní může být kadeřnice potrestána pokutou až sedmadvacet tisíc liber (asi osm set tisíc korun) poté, co opakovaně odmítla uposlechnout vládních nařízení.
Mladá žena je přesvědčená, že článek 61 Magny Charty (Velké listiny práv a svobod) jí dává právo mít otevřeno, záznamy svých střetů s policií zveřejňuje na Instagramu.
Na Magnu Chartu se odvolává také například tetovací salón v Bristolu nebo dětská herna v Liverpoolu. Policie ale argument nebere v potaz, Magna Charta podle policie neznala covid-19, píše agentura AFP.
Magna Charta z 13. století
Britský server na ověřování pravdivosti výroků Full fact považuje výklad podnikatelů za nepřesný, většina Magny Charty navíc již neplatí.
Magnu Chartu, soubor královských výroků, zvanou také Velká listina práv a svobod, podepsal 15. června 1215 anglický král Jan Bezzemek pod tlakem vzpurných baronů, kteří tak chtěli omezit královskou moc. Dokument dal mnoho nových práv i lidu.
Většinu královských výroků anuloval záhy po vydání tehdejší Papež. Část práv z původního dokumentu se stala součástí pozdějších právních norem. Do dnešního dne podle stránek britského parlamentu platí jen čtyři z nich, vztahují se zejména k právu na spravedlivý proces.
Článek 61, na který se nyní někteří majitelé obchodů odvolávají, se týkal výhradně rebelujících baronů, kteří si svá práva vydobyli na králi. Ostatní měli podle serveru Full fact pouze právo poslouchat tyto barony. Obchodníci se tedy odvolávají na dokument, který se jich nikdy netýkal.
26. září 2020 |
