Do Maroka jsme se s přítelem vydali loni na přelomu léta. Před odletem jsme si zamluvili ubytování na první noc a vytipovali hlavní místa, která chceme vidět. Také jsme si stanovili cíl naší cesty: zažít noc na poušti. Víc jsme zorganizováno neměli.
Proto by odpověď na otázku „Jak cestujeme?“ byla: „Na vlastní pěst a taky trochu neorganizovaně. A milujeme hory a přírodu.“
První cesta mimo Evropu
Po příletu do Marrákeše jsme byli spíše lehce vyjukaní a nedůvěřiví vzhledem k pověsti místních obchodníků. Ale ubytování v místním riádu (měšťanský dům) bylo více než příjemné.
Je zvykem, že na uvítanou dostanete marocký čaj, tzv. berber whisky. Jedná se o směs různých bylinek, koření a čaje. Tento nápoj nechutná nikde v Maroku stejně a je opravdu lahodný. Majitel, Youssef, nám také pomohl s půjčením auta, které bylo po celou dobu naším hlavním dopravním prostředkem.
Nabyti první pozitivní zkušeností jsme vyrazili na proslulé tržiště v Marrákeši. Malé uličky plné místních rukodělných výrobků, nechybělo ani koření, mýdla, parfémy. Okouzlí vás plno barev, vůní a orientálních tvarů.
V těchto úzkých a přeplněných uličkách čas od času projedou místní na motorce nebo jiném dopravním prostředku, i to má své kouzlo.
Na konci večera, když jsme již lehce ztratili prvotní ostražitost, jsme byli odchyceni místním prodejcem a získali jsme cennou lekci ve smlouvání a obchodování v Marrákeši. I přesto, že jsme dokázali usmlouvat cenu o více než 50 procent a dárky zdarma, koupili jsme si ten nejdražší čaj v Maroku, to je jisté.
Další den jsme již vyrazili směr hory a střední Atlas. Oproti drsnému světu obchodníků v Marrákeši, kde je asi každá lež povolena, aby byl prodej uskutečněn, jsme se setkali převážně jen s vřelými, pokornými a dobrosrdečnými lidmi.
Dále jsme se přesunuli do předsahaří do Ait Ben Haddou, kde jsme prozkoumali svět Gladiátora a seznámili se s marockými výletníky.
Následovala zastávka u soutěsky Todra. Dorazili jsme dost pozdě, ale přesto se nám majitel, Rachid, plně věnoval. Nabídl nám berber whisky a pak pro nás uvařil kuskus. Po večeři nás vzal na procházku. To byl neskutečný zážitek. Nikde nikdo, jen hvězdy a my. Rachid nám vyprávěl o jeho putování po Evropě, a proč si nakonec vybral život v této vesnici. Krásné je i to, že jeho ubytování v překladu znamená „můj domov“, a že chce nabídnout tento domov lidem na cestách.
Ráno jsme vstali brzy, vzali batůžek a viděli soutěsku za světla. Procházeli jsme ji relativně brzy, takže ještě téměř bez turistů a místních trhovců. Za soutěskou jsou „schody do nebe“, kterými jsme pokračovali v našem výletu.
Cesty jsou téměř neznačené, ale nebylo kam sejít a před námi se otevřela nomádská horská vesnička. Další dechberoucí zážitek. Žena staršího věku nám nabízela čaj, místní děti nás kousek doprovodily a my pak pokračovali sami v sestupu zpět do vesnice.
Po návratu jsme sedli do auta a čekal nás „rychlý“ přesun na poušť. Navečer jsme měli zamluvenou jízdu na velbloudech a naše vysněné přespání na poušti. Cestu nám však zkomplikovala řeka přes silnici.
Zní to možná zvláštně. Aniž bychom to věděli, Maroko jsme navštívili v období dešťů. Naštěstí nás místní přetlačili přes řeku i s autem. Voda samozřejmě tekla přes prahy dovnitř a půjčené auto jsme lehce vytopili. Ale motor to přežil a my mohli pokračovat dál o pár dirhamů (místní měna) lehčí.
Konečně poušť
O noci strávené v dunách by mohl být samostatný článek. Viděli jsme východ i západ slunce, projeli se na velbloudech. Byli jsme ubytování v luxusních stanech, kde nás čekala večeře i posezení s místními průvodci při hraní na bubny. Zkusili jsme i sandboarding a půjčili jsme si buginu.
Pak jsme se vydali na cestu zpět do Marrákeše. Navštívili jsme ještě místní vodopády Uzúd, jeskyni v městečku Demnate, a mohli tak odletět spokojeně domů.
Maroko ve mně zanechalo ohromný dojem. Ráda se vracím k našim fotkám, videím nebo jen ke vzpomínkám. Pokud tedy zvažujete cestu do Maroka, můžete se těšit na zemi plnou barev, rozmanité krajiny, usměvavých berberů. Samozřejmě si nezapomeňte vychutnat marocký čaj a místní tažín.
