„Celý ten závod jsme připravili na počest zesnulé kolegyně Petry Fraňkové. Pro psovody jsme připravili něco jako reálnou situaci podle katastrofického scénáře,“ popisovala situaci vedoucí družstva psovodů Sdružení dobrovolných hasičů Zvole Lucie Čeňková.
Družstvo psovodů SDH Zvole působí pod hlavičkou Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Jejich psi a psovodi se zabývají trénováním zvláště pro plošné a sutinové vyhledávání.
Dostatečně vycvičení a připravení psi a psovodi mohou nalézt uplatnění při vyhledávání pohřešovaných v různorodém terénu, jako jsou lesy, louky, rozsáhlá pole nebo celkově špatně přístupný terén.
Uplatní se při hledání v různých objektech například po výbuchu plynu, různých přírodních katastrofách (zemětřesení, povodně) či prohledávání objektů po požárech a jejich zřícení.
„Najít správné místo není vůbec snadné. Proto jsme využili toho, že v Lovosicích zbourali část staré továrny a mohli jsme simulovat situaci po výbuchu plynu. To vysvětluje, proč jsme se vydali ze Zvole u Prahy až do Lovosic,“ vysvětluje Čeňková.
Jde o to, aby si mohli psovodi, kteří se připravují na atesty ministerstva vnitra, vyzkoušet práci v reálném terénu a získali co nejvíc zkušeností. Součástí akce byli i figuranti, kteří se stali zachraňovanými.
A aby to nebylo jen takové „hraní“, každého psa i psovoda kontrolovali a hodnotili komisaři, aby se závodní dvojice mohla poučit pro příště.
„Vlastně jsem nakonec rád, že se takový závod koná právě na počest mé partnerky Péti, určitě by měla hroznou radost,“ přiznává Petřin partner Tomáš Šmíd, který po jejím skonu zůstal sám se dvěma dětmi. Je to paradoxní, že Petra, ač byla „střelec a živel“, jak na ni vzpomínají její kolegové, zemřela ne v akci, ale při přecházení silnice po kolizi s motorkářem.
Tomáš však nezatrpkl a snaží se pokračovat v jejích šlépějích. „Petra by si to určitě přála. Náš nejmladší pes, kterému jsou teď dva roky, si zaslouží, aby se jeho výcvik dokončil,“ říká.
Závod nebyl pro psy ani psovody zrovna jednoduchý. „Je tady spousta drátů, které psům ztěžují pohyb, a k tomu se přidává ještě nutnost používat taky čich, nejen se dokázat pohybovat po sutinách. Navíc dnes vůbec není ideální počasí – je teplo, dusno, nízký tlak, takže pachy se pohybují hodně dole,“ popisuje zkušený psovod Pavel Málek, který se ujal role zkušebního psovoda a měl za úkol celý terén prosondovat.
Proti tomu existuje podle něj jenom pravidelný trénink. Pes se odmalička musí učit chodit po suti, která není čistá, ale často posypaná střepy, aby se neporanil. Čím více tréninku, tím menší nebezpečí úrazu.
„Jsou samozřejmě situace, kdy psům nasazujeme botičky, třeba když jdeme do terénu, kde jsou rozbité luxfery nebo skleněné tabule,“ vysvětluje. Jde o to, že nasazovat botičky znamená snižovat pohyblivost psa při chůzi a tím naopak zvyšovat nebezpečí poranění. Takže je nakonec na záchranáři, aby posoudil vhodnost jedné nebo druhé varianty.
Pavel Málek přiznává, že účast na podobných závodech je pro něj velmi důležitá. „Tohle není sport jako takový. Zde se blížíme reálným situacím, jsou tady hasiči, komunikuje se s velitelem zásahu. Výsledkem je to, zda se dokáže pes dostat k zachráněnému, zda ho najde a ukáže psovodovi místo, kde ho hledat. Což nemusí být na poprvé vždycky určující, protože když je oběť pod zemí, může se pach dostávat ven více otvory v sutinách. Takže pes musí určit, kde je pach nejsilnější a tím určil přesné místo, kde se může začít zachraňovat. A to, že je na závěr nějaké vyhlášení výsledků, to je jen taková třešnička na dortu, která povzbudí účastníky závodu v jejich výcviku,“ popisuje.
