Ty nejstarší a dodnes fungující kavárny a cukrárny se většinou zachovaly ve velkých českých městech. Mnohé podniky se rády chlubí původními historickými recepty, které se podařilo najít v propadlišti dějin.
Bohužel první a vůbec nejstarší kavárna v Čechách a na Moravě, kterou v roce 1702 provozoval Turek Ahmet v Brně a s největší pravděpodobností zde servíroval tureckou kávu s přídavkem třtinového cukru, dnes už není v provozu.
Nedochovala se ani nejstarší pražská kavárna v majetku Syřana Deodata. Jiné, i když o trochu mladší však dokážou potěšit své hosty dodnes.
Brněnská Zemanka
Zemanova kavárna a cukrárna - nejstarší brněnská kavárna
Raritou je Zemanova cukrárna a kavárna, nejstarší v Brně, která byla otevřena už před 83 lety. Když sem zavítají starší pamětníci, říkají, že jdou „k Sedláčkovi“, mladší lidé zase „do Zemanky“.
Funkcionalistický dům v Josefské ulici vystavěl podle návrhu židovského architekta Korna kavárník Josef Sedláček v lednu 1937. Po obvinění z kolaborace s nacisty ale stát Sedláčkovi podnik zkonfiskoval, tehdy se zde jako učeň objevil mladý Adolf Zeman.
Ten nakonec od 60. let cukrárnu a kavárnu řídil, po revoluci si dům pronajal a podnik, byť cukrář za tři roky oslaví devadesátiny, provozuje dodnes. Kvůli upadající prestiži kavárnu před několika lety zrekonstruovalo občanské sdružení Studio 19, kdy se pod socialistickými úpravami objevily původní prvorepublikové prvky.
Dodnes kolují mezi tamními zaměstnanci vtipné příběhy o místních štamgastech, kteří od personálu dostali různé přezdívky.
Zemanku s oblibou navštěvovala dvojice mladíků zvaní „kouzelní džinové“. Ti si pokaždé objednali černou kávu, obložený chlebíček a vodu, načež dále pili už jen džin značky Bombay. Kouzelní byli proto, že nechávali kouzelně vysokou diškréci.
Úsměv ve tváři vyvolal i příchod tzv. „pánů Vídeňáků“, dvou starších mužů, kteří vždy po ránu přišli na jednu „vídeň“ a četli ranní tisk. Obsluha jim po čase servírovala oblíbenou kávu bez ptaní.
Veselo také bylo, když přišel „alžír“. Šlo o zamilovaný pár, který sedával stále u stejného stolku v rohu. Každé odpoledne se odehrál stejný scénář – jako první přišel a usadil se muž, obsluha, časem znalá celého rituálu, v tu chvíli začala připravovat dvě alžírské kávy. Než byly horké nápoje hotové, tulila se v boxu už zamilovaná žena.
