S iniciativou Flash Forest přišla skupina kanadských vědců, kteří hledali levný a efektivní způsob, jak znovu zalesnit oblasti, které předtím přišly o obrovské plochy lesů. Věří, že tak dokážou zmírnit nebo dokonce zvrátit klimatické změny.
Lesy totiž z atmosféry umí ve velkém „vysávat“ oxid uhličitý, jeden z nejběžnějších skleníkových plynů. Kromě toho pomáhají kontrolovat teplotu ovzduší, odsávají z něj také znečištění a prach a tam, kde se obnoví, se mnohdy znovu navrací fauna a flora. Tak se spolu s lesem obnovují i přírodní ekosystémy a zvyšuje se biodiverzita.
Začali stovkou stromů, plánují miliardu
Tým společnosti Flash Forest se rozhodl, že si na pomoc při znovuzalesňování vezme drony. Vlastní rozsévací systém začali testovat loni v srpnu a už na první pokus se jim pomocí jediného dronu podařilo vysadit sto stromů naráz. Cíle postupně navyšovali a teď jsou rozhodnuti, že během následujících osmi let vysadí miliardu nových stromů.
„Každý rok planeta přichází o třináct miliard stromů, zpátky jich získá méně než polovinu,“ říká jeden ze zakladatelů projektu Bryce Jones ve videu, které Flash Forest publikoval v rámci crowdfundingové kampaně na Kickstarteru. „Naším cílem je vyléčit plíce planety a brát to vážně. Dokud tuhle práci neuděláme opravdu dobře, žádná jiná práce nemá smysl.“
Když se potká příroda a inovace
Plíce planety, jak se lesům přezdívá, chtějí začít obnovovat zejména na místech, která zničily lesní požáry. Využijí k tomu unikátní kombinaci mapovacího softwaru, dronové technologie, pneumatiky, automatizace, ale také botaniky, genetiky a lesnictví. Zkušenosti z technologických a přírodovědných oborů prý uzpůsobili na míru moderním ekologickým poznatkům.
Výsledkem jsou drony, které nepřenášejí jen samotná semínka, ale speciální kapsle naplněné půdou bohatou na živiny. V každé kapsli jsou přibližně tři předklíčená semena, uvádí magazín New Atlas. Semena prý ve „své“ půdě přežijí až devět měsíců, takže mají dostatek času na to, aby se uchytila v novém prostředí.
Každý dron do země vystřelí přibližně jednu kapsli za sekundu. Jejich pohyb při tom ovládají lidé – jeden pozemský „pilot“ takhle zvládne řídit až deset dronů zároveň. Výsledkem prý je desetkrát rychlejší a pětkrát levnější vysazování stromů než v případech, kdy se to dělá ručně.
Jen během testování za poslední půlrok vysázela iniciativa Flash Forest více než tři tisíce jehličnanů a listnatých stromů, mimo jiné smrky, borovice, jedle, javory a břízy. V budoucnu by se tým rád zaměřil i na další druhy rostlin, které budou jednotlivé druhy stromů doplňovat. V plánu mají „úplnou obnovu ekosystémů“.
Z Oxfordu na druhý konec světa
Dalším velkým hráčem na stejném poli je britská společnost Dendra Systems (dříve BioCarbon Engineering), kterou založil bývalý inženýr NASA Lauren Fletcher. Sídlí v Oxfordu a podle magazínu IFL Science si za cíl klade dokonce miliardu vysázených stromů ročně.
„Momentálně pracujeme v Austrálii na rehabilitaci bývalých těžebních lokalit a v Barmě obnovujeme zničené mangrovy. Pokračovat chceme v Indonésii a v roce 2020 máme za cíl rozšířit projekt do čtyř nových zemí,“ uvedla v rozhovoru pro Impakter spoluzakladatelka Dendra Systems Irina Fedorenko.
Není zalesnění jako zalesnění
Právě výběr lokalit pro znovuzalesnění je podle odborníků zásadní. Není totiž samospásné a někde může napáchat víc škody než užitku. „Na mnoha odlesněných plochách je skutečně možné lesy obnovit s velmi pozitivními výsledky, ale je potřeba velmi obezřetně posoudit, o které oblasti jde,“ uvedla v textu pro odborný časopis Science Giselda Durigenová z ekologické a hydrologické výzkumné laboratoře při Státním lesnickém institutu v Sao Paulu.
Spolu s několika desítkami kolegů tak reagovala na švýcarskou studii z loňského července, která rozpoutala diskuzi o tom, jak je znovuzalesňování užitečné a jak může pomoci zvrátit klimatickou krizi. Reforestace čili obnova lesů se díky tomu stala ještě více „trendy“ výrazem, ale podle slov Durigenové a dalších vědců se při tom pozapomnělo na to, že ne všude je žádoucí.
Korporace se radují, ekologové varují
Švýcaři se podle ní dopustili několika „zcela začátečnických chyb“, třeba když navrhli znovu zalesnit plochy v Yellowstonském národním parku ve Spojených státech, venezuelskou oblast vlhkých savan Los Llanos nebo Cerrado – tropický komplex savan a lesů, který zabírá asi pětinu plochy Brazílie.
„Ignorovali výzkumy z poslední doby, které ukazují, že velkoplošné vysazování stromů v lučních oblastech a savanách může mít vysoce negativní dopad na biodiverzitu a místní ekosystémy.“ V Cerradu by to například mohlo znamenat vysušení velkých řek, potažmo velké části kontinentu. V některých oblastech by zase vysázení lesů snížilo albedo (množství slunečního záření, které se odrazí od povrchu země), a to by paradoxně přispělo ke globálnímu oteplování.
Návrhy švýcarských výzkumníků podle Duriganové rezonovaly hlavně u velkých korporací, které spalují nejvíce fosilních paliv. Vnukly jim totiž myšlenku, že není potřeba spalování omezovat, protože všechno se vyřeší velkolepým sázením stromů. Ačkoli na mnoha místech světa má znovuzalesňování smysl, tak jednoduché to v očích odborníků nebude.
