Ve spáleném Českém Švýcarsku už vyrostly břízky ze semínek do výšky metru

Vědci Botanického ústavu Akademie věd se nestačí divit, s jakou rychlostí se obnovuje vegetace na spáleništích Českého Švýcarska po ničivém požáru z července roku 2022. Díky desítkám výzkumných ploch, které sledují patnáct let, tuto obnovu detailně zaznamenali pomocí časosběrných videí. Získali tak unikátní poznatky o dynamice lesa a změnách lesního mikroklimatu.

Požár v Českém Švýcarsku

Sledovat další díly na iDNES.tv

Rozsáhlý lesní požár, který postihl víc než 1 600 hektarů jeho plochy, propukl v národním parku České Švýcarsko 23. července 2022. Na některých místech byla intenzita požáru natolik vysoká, že celá vrstva organické hmoty, tvořící svrchní část půdy, zmizela a po požáru zůstal pouze písek s popelem.

Požár zasáhl také 30 výzkumných ploch, kde vědci Botanického ústavu dlouhodobě sledují druhové složení rostlin a měří mikroklima. Po dohašení a stabilizaci oblasti obnovili geoekologové na podzim 2022 poškozené měřicí vybavení i sledování vegetace fotopastmi.

Fotopast zdokumentovala obnovu vegetace

Časosběrná videa – použitá v úvodním videu u rozhovoru s geoekologem Matějem Manem – zachycují dvě výzkumné plochy. Záběry jsou přitom sestaveny z několika set fotografií, automaticky pořízených vždy v poledne v období od dubna do listopadu 2023.

„Během monitoringu vývoje vegetace jsme na dvě shořelé plochy na začátku vegetační sezony 2023 umístili kamery s časosběrným záznamem,“ vysvětluje Matěj Man z geoekologického oddělení Botanického ústavu. „Rychlost kolonizace požárem postiženého území mechorosty, bylinami a pionýrskými dřevinami je fascinující,“ komentuje úchvatná výsledná časosběrná videa, která stojí za vidění.

KVÍZ: Ubývají v Česku lesy a může vám majitel lesa zakázat houbaření?

Použité časosběrné fotografie podrobně zobrazují, jak vývoj vegetace na malé ploše nedaleko obce Mezní Louka, kde byla intenzita požáru velmi vysoká, tak na výzkumné ploše nedaleko obce Mezná. Ta je vybavena mikroklimatickými čidly a v širší perspektivě nabízí pohled na protější svahy Křídelních stěn.

Fascinující životní strategie rostlin

Je to neuvěřitelné, ale už na jaře 2023 se fotopastmi sledované plochy barvily do zelena, jak tu postupně vyrůstaly mechorosty – konkrétně porostnice mnohotvárná či zkrutek vláhojevný. Později se objevily byliny jako hasivka orličí, bezkolenec modrý či náprstník červený.

Botanický ústav

Veřejná výzkumná instituce, která je součástí Akademie věd České republiky, jejímž hlavním sídlem je zámek v Průhonicích, odloučená vědecká pracoviště má v Brně a Třeboni. Ústav zajišťuje správu Průhonického parku, který je Národní kulturní památkou a je zařazen na seznam památek UNESCO, Průhonické botanické zahrady a Botanické zahrady Třeboň.

Botanický ústav AV ČR je největším centrem botanického výzkumu v ČR. Vegetace zkoumá na úrovni organismů, populací, společenstev i ekosystémů. Aktuálně v něm působí přes 150 vědeckých pracovníků v široké škále terénně zaměřených botanických oborů od taxonomie přes evoluční biologii, ekologii až po biotechnologie.

Z dřevin se jako první ukázaly semenáčky bříz, typické pionýrské dřeviny, které velmi rychle kolonizovaly obnažený substrát a posléze zcela dominovaly. „Je až neuvěřitelné, že na mnoha místech dorostly břízy, které vyklíčily z drobného semínka, za rok výšky kolem jednoho metru,“ říká Man.

„Na spáleništi můžeme názorně pozorovat dvě zcela odlišné strategie rostlin, jak se vyrovnávají s tak velkým narušením svého stanoviště, jakým byl požár. Zatímco kapradina hasivka orličí požár přežila v podobě podzemních oddenků, ze kterých brzy vyráží nové výhony, bříza sází na obrovské množství semen, z nichž je schopná za pouhou jednu vegetační sezonu vytvořit metr vysoké semenáče,“ popisují vědci z Botanického ústavu.

Navíc ty jedinečné záběry jasně ilustrují, jak je důležité provádět dlouhodobý terénní výzkum. Geoekologové podrobně sledují vývoj lesa, rostlin v podrostu i mikroklimatu v Národním parku České Švýcarsko zhruba na 120 každoročně navštěvovaných trvalých plochách již od roku 2009. Tedy již zmíněných 15 let. Přímo v požářišti jich bylo zhruba 33, z toho jich asi 25 shořelo.

Díky dlouhodobému sledování vegetace získali unikátní a cenné poznatky o dynamice lesa i změnách lesního mikroklimatu v dlouhodobém kontextu. Spolu s kvalitními daty je tato výjimečně dlouhá časová osa zásadní nejen pro výzkum samotný, ale i pro rozhodování o péči o krajinu a ochranu přírody.

Druhý rok na podzim už na místě požáru bujel život, jako by tu předchozí léto žádný požár nebyl. První byly mechorosty.

Už žádná smrková monokultura. Na místě spáleniště v současnosti vyrůstá mladý prales. (9. 10. 2023)

„Vzhledem k tomu, že shořela spousta ploch, kde byly převážně smrkové monokultury – to znamená nějaké historicky vysázené smrkové lesy – tak já věřím a doufám, že se ta příroda neobnoví do toho původního stavu, což byly vlastně smrky zasázené v řádku. To v Národním parku není úplně ideální, konstatuje Matěj Man. Jistě tam zcela přirozeně vznikne pestrá mozaika dřevin, která tam vědcům právě teď vyrůstá doslova pod nohama.

„Dalo by se říct, že to je nejmladší prales v Česku, který bude druhově bohatý a jeho vývoj velice zajímavý,“ věří geoekolog. Nová vyrůstající vegetace se rozhodně nebude přibližovat tomu, co tam bylo před požárem. „Myslím si, že to je dobře,“ uzavírá vědec.