RECENZE: Halo: Reach je pro PC hráče ideálním úvodem do kultovní série

Devět let od vydání na Xboxu 360 se podle mnohých nejlepší díl střílečky Halo konečně objevil i na PC. A i když se do něj zub času zakousl pořádně, pořád jde o vynikající střílečku jak pro jednoho hráče, tak i v multiplayeru.

Značka Halo je vedle Forzy a Fable tou nejsilnější exkluzivitou v katalogu Microsoftu. Byť několik dílů vyšlo i na počítačích, je dlouhodobě spojena především s konzolí Xbox. S tím, jak se tyto platformy stále více sbližují, objeví se na PC postupně celá série, a to dokonce v remasterované podobě. Jako první přišla na řadu odbočka Reach, která původně vyšla na Xboxu 360 v roce 2010 (viz naše dobová recenze), a lepší úvod do válkou zmítaného světa Halo si hráči snad ani přát nemohli.

Mapy v Halo jsou rozlehlé a využívání vozidel je nutností.

Halo má mnoho společného se sérií Call of Duty, jen se odehrává v daleké budoucnosti, kdy už lidstvo kolonizuje vesmír. Těžiště hry je v multiplayeru, máme tu ale i příběhovou kampaň, která rozhodně není jen do počtu. Její děj je zasazen ještě před události prvního dílu, a bohužel se tu tedy nepotkáme s ikonickým hlavním hrdinou Master Chefem. Místo toho budeme sledovat činy šestičlenné jednotky Noble, která se snaží zachránit planetu Reach před útoky mimozemšťanů. Příběh sice nabízí jen stokrát provařená klišé, ale díky spoustě filmečků a pestré náplni misí je zábavný od začátku do konce.

I když tu nalezneme do široka otevřené levely, z dnešního pohledu už je náplň  hry dávno překonaná. Více než co jiného jde „jen“ o rychlou řežbu, u které lze vypnout mozek. 

Za největší slabinu považuji neuspokojivý pocit ze střelby, což je ovšem u střílečky poměrně zásadní problém. Na výběr je sice široká paleta zbraní, ať už jde o klasické pušky všech druhů, anebo poněkud nekonvenčnější mimozemské zbraně. Žádná z nich ale nevzbuzuje opravdový respekt a jelikož toho nepřátelé vydrží opravdu hodně, akce připomíná spíš neškodný paintball než syrový boj o přežití.

Halo: Reach je poctivá střílečka z staré školy. Nic víc, nic míň.

Dohrát kampaň na druhou nejtěžší obtížnost zabere nějakých deset hodin, což je při ceně zhruba 250 Kč výborná investice. Po technické stránce samozřejmě nečekejte zázraky, grafika se dočkala jen drobných změn v hustotě okolní vegetace či míře dohledu, na druhou stranu některé scenérie vypadají stále skvěle. Navíc hru v 60 FPS rozběháte i na velice starých PC.

Kampaň je fajn, ale tím hlavním je přeci jen multiplayer. Svým pojetím je Halo: Reach někde na půli cesty mezi klasickými arénovými střílečkami á la Quake 3: Arena a moderními hrami, ve kterých si můžete postavu přizpůsobit vašemu hernímu stylu.

I když je Reach v jádru stejný jako před lety, možnost ovládání myší dělá z něj dělá úplně jiný zážitek, ve kterém platí jiná pravidla. Na výběr je dostatek herních režimů i map, v kooperaci jde dokonce dokončit i příběhovou část. Že byste snad měli nouzi o spoluhráče, se rozhodně bát nemusíte, ihned po vydání se hra zařadila mezi největší hity na Steamu, a to i navzdory faktu, že je k dispozici jako součást předplatného služby Xbox Game Pass.

Halo: Reach Remastered je po všech stránkách vynikající retro zážitek, u něhož přitom nemusíte dělat příliš ústupků. Dokonale ukazuje, v čem je síla jedné z největších značek herního průmyslu, a díky příznivé ceně by si jej měl vyzkoušet úplně každý.