„Tátova přísnost mi ale prospěla. Soustředil jsem se na hokej a neměl čas na nic jiného.“
Možná i proto z něj vyrostl špičkový útočník, který na ledě nezapře klukovské rošťáctví. Vyžívá se v soubojích, jeho důraz vytáčí soupeře. Je jedním z nepřehlédnutelných Čechů na šampionátu v Bratislavě.
A v pondělí bude 26letý Jaškin opět přitahovat pozornost. A nejen kvůli počínání na ledě. Od 16.15 nastoupí proti Rusku. Proti hvězdnému výběru země, kde se český reprezentant narodil a kde tráví chvíle, když zrovna neválčí v NHL. Z Ruska pocházejí jeho rodiče i manželka Nadia.
Komu bude rodina fandit?
Mně! (usměje se)
Čili ne Česku, ale vám?
Samozřejmě i Česku. Nebude to první takový zápas, už jsem jich pár odehrál.
Bylo vůbec možné, aby z vás nevyrostl hokejista?
Asi do třinácti jsem hrával i tenis. O víkendu jsem přejížděl z tenisových zápasů na hokejové. Víc se mi ale líbil kolektivní sport. Je to příjemnější než být sám nebo jen s trenérem. Hokej byl pro mě vždy sport číslo jedna. Chodíval jsem i na tátovy zápasy, ale vlastně jsem se na něj moc nedíval. Spíš jsem koukal na ty, kteří dávali góly, a ne na ty, kteří bránili.
Jaké bylo dětství ve Vsetíně?
Super! Měli jsme skvělou partu, pořád jsme byli venku. Děti v podobném věku měli i další vsetínští hráči jako Sršeň, Dopita nebo Čechmánek, takže nás dali dohromady. Dodneška jsem s některými v kontaktu, víme o sobě, co kdo a kde dělá. Jen si říkám, že je škoda, že dnešní děti nezažijí věci jako my.
Jaká řeč zněla doma?
Rodiče na nás mluvili rusky, ale s bráchou jsme odpovídali v češtině, protože pro nás byla přirozenější. Je těžké přesvědčit děti, aby trénovaly jazyk, který jinde nepoužijí. Teď dávám mamce za pravdu. Ruštinu jsem skoro zapomněl, ale poslední roky ji docela obnovuju. Navíc ve Washingtonu je spousta ruských spoluhráčů, takže i díky tomu ji mám dobrou.
MS v hokeji 2019Program a výsledky |
Neuvažoval jste, že byste reprezentovali zemi vašich rodičů?
Nikdo z Ruska se neozval. Bylo mi sedmnáct, blížil se Memoriál Ivana Hlinky a já tam chtěl hrát. Takže mi udělali české občanství a jel jsem. Celý dosavadní život jsem byl v Česku, nebral jsem to jako problém.
Pochytil jste ruskou mentalitu?
Člověk tam musí vyrůstat, my byli ve Vsetíně. Něco v sobě nejspíš mám, ale to jsem možná pochytil věci od kluků z Washingtonu. Řekl bych, že víc znám českou než ruskou historii.
Zajímal jste se i o vztahy Čechů a Rusů?
Samozřejmě. Čím jste starší, tím víc se zajímáte. Snažíte se pochopit, proč se lidé chovají, jak se chovají.
Český útočník Dmitrij Jaškin překonává ležícího Švéda Antona Landera.
Chápete, proč Češi obecně Rusy moc nemusí?
Teď už ano, občas se to snažím někomu i vysvětlit. Ale to by asi bylo na delší povídání. Lidi mají vlastní vzpomínky nebo vycházejí z toho, co jim vyprávěli dědové a babičky. Co se stalo, bylo řešení tehdejších lidí a ti současní za to nemohou. Já si stejně myslím, že když se chováte dobře, je jedno, jestli jste z Ruska, nebo z Afriky. Jde hlavně o to, jak s konkrétním člověkem vycházíte.
Setkal jste se kvůli ruskému původu v Česku s nenávistí?
Někdy ano, ale neberu to osobně. Spíš si z toho dělám srandu, člověk se s tím jednoduše naučí žít. Když je člověk chytrý, nic neřekne. A když pořád pokračuje, vím, že nemá všech pět pohromadě.
Narodil jste se v Omsku, vaše žena je Ruska. Máte k Rusku stále blízko.
Jasně, ale není za tím žádná dobrá historka. (usměje se) Poznali jsme se přes kamaráda v Rusku, začali se vídat, potom jsme spolu začali bydlet v Americe. A vlastně žena má prsty v tom, že rusky mluvím o hodně líp než předtím.
Česko - RuskoSledujte od 16.15 online. |
Vy jí dáváte lekce češtiny?
Té se směje! Spousta slov jí přijde směšná, což chápu. Hodně lidem z Ruska se čeština nezdá. Navíc stejně léto trávíme v Moskvě, takže češtinu nepotřebuje.
Jak se vám zamlouvá léto v Moskvě?
Líbí se mi tam. Poprvé jsem tam jel kvůli manželce, město je pro ni zajímavější než Praha. Já to zkusil, našel jsem si kamarády i trenéra, se kterým se chystám na sezonu. Trénuju od pondělka do soboty, jen v neděli si dám volno. Takhle jedu tři týdny a ten čtvrtý si zajedu k babičce do Omsku nebo se jedeme podívat někam po Evropě.
Teď jste v Bratislavě. Hrály ve vašem rozhodování i zážitky z loňského šampionátu?
Určitě. První zápas proti Slovensku byl jeden z nejúžasnějších, co jsem kdy hrál. Půlka stadionu Češi, půlka Slováci a já navíc v prodloužení dal gól. Hrozně jsem si užíval, když přijeli Krejčí s Pastrňákem, a je jen škoda, že to dopadlo smolně. Na Ameriku jsme měli, ale čtvrtfinále nám nevyšlo. Museli jsme tehdy odjet z Kodaně na zimák, kde skoro nikdo nebyl. Ale jinak Kodaň byla skvělá, výborné počasí, nebylo si na co stěžovat.
Máte větší motivaci, abyste zvládli bratislavskou skupinu a nemuseli se na čtvrtfinále stěhovat do Košic?
Přesně tak. Sice budou před námi ještě čtyři zápasy, ale po Rusku se nám ukáže cesta, kterou půjdeme.
Hodně fandů překvapilo, že jste se objevil ve výběru. St. Louis vás vyměnilo do Washingtonu, kde jste koncem sezony vůbec nehrál.
Cítil jsem, že by to chtělo změnu. Smůla byla, že přišla den před začátkem sezony. Doufal jsem, že se to stane dřív. Ale teď už je to jedno. Na psychiku to byla dost náročná sezona, která nevyšla týmu ani mně. Ale načerpal jsem informace, zkušenosti a uvidíme, co bude dál.
„Rodiče na nás mluvili rusky, ale s bráchou jsme odpovídali česky, protože to bylo přirozenější.“ |
Slyšel jsem, že s krajany Kempným a Vránou jste ve Washingtonu vytvořili s Kuzněcovem, Ovečkinem a Orlovem partu. Takže česko-ruské vazby u vás platí dál?
Jasně. Nejvíc se to projeví, když někdo z nás má narozeniny nebo svátek. Zajde se k někomu domů, na tripech spolu trávíme čas.
Jaký dárek jste koupil třeba Ovečkinovi?
Ty jo, nevím, jestli jeho jsme zrovna slavili. Tak dlouho tam ještě nejsem, abych z hlavy věděl jeho narozeniny. (usměje se) Ale nic nezkazíte kravatou nebo poukázkou do nějakého obchodu.
Nyní umění ruského tria poznají i čeští fandové. Jací jsou mimo led?
Třeba Kuzněcov má dost prořízlou pusu, nikdy se s ním nenudíme. Ale srandisti jsou i ostatní. Všichni si myslí, že to jsou nadlidi, ale jsou to kluci, co vyrůstali jako my všichni. Asi mají do života o něco víc peněz, ale chovají se úplně normálně.
