RECENZE: Letošní FIFA sází na Ligu mistrů, jinak je vše při starém

Zase o trochu lepší fotbal než v minulém roce, ale opět jistá pachuť z toho, že musíme platit plnou cenu za hrstku vylepšení.

Moudré pořekadlo praví: „nespravuj, co není rozbité“ a Electronic Arts se tím řídí beze zbytku. FIFA je nezastavitelný stroj na peníze, a dokud vše funguje, není příliš důvodů něco měnit. Letošní ročník tak nabízí v podstatě jen kosmetické změny, přesto je bez debat zase o něco lepším fotbalem než loni.

Hlavním tahákem letošního ročníku je licence na Ligu mistrů.

Jestli se vám vyplatí do ní investovat plný obnos, závisí na vašem očekávání. Pokud si chcete jen občas kopnout nějaký ten zápas, klidně letos vynechejte, pokud však pravidelně hrajete online… pak už máte stejně nejspíše předobjednáno.

Novinek na hřišti je docela dost, ale žádná není tak zásadní, aby stálo za to jí věnovat více prostoru. Máme tu mírně přepracovaný systém střelby, kdy druhým stisknutím odpovídajícího tlačítka ve správný čas můžete dát své střele extra grády. Anebo ji také úplně pokazit. Pro elitní hráče možná půjde o zajímavý prvek hratelnosti, amatéři jako já se však bez této funkcionality v klidu obejdou a budou střílet jak dosud.

Příjemnou drobností je zapracování indikátoru, který označuje, na kterého hráče se přepnete příště. Nevyřešilo to sice trochu zmatený systém automatického výběru fotbalistů, ale alespoň trochu to pomohlo. Přibyla nová dvojice komentátorů, která doprovází zápasy evropských pohárů.

Prostě fotbal, co víc byste chtěli?

Hra celkově působí o dost silověji a plynuleji, i když je mi samozřejmě jisté, že tento popis zní dost vágně. Musíte mi věřit, že díky několika novým animacím a upraveným atributům je hra lépe vybalancovaná. FIFA odjakživa hraje především na efekt a je pořád až nepřirozeně rychlá, osobně mi to však vůbec nevadí. Je to přeci jen hra a krásné fotbalové momenty servíruje plnými hrstmi.

Mírného vylepšení se dočkala i grafika, ale tam už jde vskutku o drobné detaily typu pocení nebo vlnění dresů ve větru. Ti nejslavnější hráči jsou vymodelováni do nejmenších detailů a nebýt nepřirozeně skleněných očí, opravdu by byli nerozeznatelní od svých reálných vzorů. Letošní ročník jsem po dvou konzolových letech zkoušel na PC a nemůžu si jej vynachválit. Hra vypadá skvěle, lítá na plné detaily přes 100 FPS a perfektně podporuje ultraširoké monitory, na nichž se fotbal hraje ještě o něco lépe, než na klasických širokoúhlých.

Z českých týmů jsou ve hře jen Sparta, Slavie a Viktorie Plzeň.

Na trávníku je FIFA téměř dokonalá a příliš prostoru pro zlepšení už nenabízí, většinu novinek tak musíme hledat spíše v menu s nabídkou herních režimů. Vlajkovou lodí i letošní FIFY bude samozřejmě opět mód Ultimate Team, v němž si z fotbalových kartiček postupně skládáte co nejlepší tým a soupeříte s ním online. Ať už si myslíte o mikrotransakcích, co chcete, pravdou je, že tato varianta prostě funguje na výbornou. Jen vám to nesmí přerůst přes hlavu.

Na občasné povyražení je tu pak nabídka volnějších pravidel, ve kterých si můžete klasický fotbalový zápas modifikovat k nepoznání. Co třeba variace na battle royale, nebo mód, ve kterém se započítávají pouze branky hlavou nebo z voleje? Vrcholem absurdity je pak zápas bez rozhodčích, kde si konečně můžete vyzkoušet, jaké to je se do někoho naplno zabořit skluzem, který by vám jinak automaticky vynesl červenou kartu.

Příběhový mód The Journey se točí kolem kolem Alexova přestupu do Realu Madrid.

Pokračování se dočkal i příběhový mód, ale po pravdě řečeno, scenáristé už melou z posledního. Jak moc mě The Journey v prvním ročníku bavil, tentokrát už jsou všechna příběhová klišé stokrát vyvařená a přes dokola opakované tréninkové mezihry jsem se prokousával jen se skřípěním zubů. Příběh má své momenty, nově se například můžete přepínat mezi Alexem Hunterem, jeho sestrou Kim a kamarádem Danny Williamsem, celkově však jde o mlácení prázdné slámy, bez ohledu na to, že hlavní roli hraje velkoklub Real Madrid.

A pak je tu samozřejmě Liga mistrů, kterou letos Electronic Arts získalo od Konami. Kromě rozšířené nabídky týmů (z českých je Sparta, Slavie a Viktorie Plzeň), to je především pozlátko jako loga, znělky a další. 

No a to je v kostce asi tak vše, co o FIFA 19 aktuálně mohu říct do doby, než se servery otevřou i veřejnosti a budeme konečně moci posoudit kvalitu online služeb. Letos tu sice nenajdeme žádný jednoznačný tahák, i tak jde o vynikající fotbal, který vás rozhodně nezklame.