RECENZE: Halucinace na písečné pláži kazí jenom klišé okoralé alkoholičky

Nezvyklé prostředí doprovází letní divadelní novinku MeetFactory. Hraje se o zapomenutém ostrově Gavdos, kde kdysi sedm let dlel Odysseus. MeetFactory navíc diváky pozvalo do útrob lodi Altenburg kotvící u holešovického nábřeží.

Rozpálená země, písek a borové šišky. Vedro je tak nesnesitelné, že jeden neví, kde se nachází hranice mezi realitou a halucinací. Na řecký ostrov Gavdos, ležící jižně od Kréty jako nejjižnější bod Evropy, zasadili tvůrci pražského prostoru MeetFactory autorský kus Psí dny. Hraje se nezvykle v interiéru staré lodi Altenburg na holešovickém nábřeží.

Dramaturg MeetFactory Matěj Samec napsal hru, kde se manželé Jamie (Pavel Neškudla) a Julie (Zuzana Ščerbová) pokoušejí znovu rozproudit skomírající vztah. Všudypřítomné horko a jedna nalezená mrtvola dodávají příběhu detektivní atmosféru. 

Daří se ji budovat i tím, že Samec divákům nic nedaruje, před nimi se totiž odehrávají zdánlivě nesouvislé střípky: tu aktuální dění na ostrově, tu chvíle jen několik dní staré, tu dávné vzpomínky na první seznámení manželů. 

Takový koncept bývá často využit k zmatení diváka či zakrytí dějové neobratnosti, ale v Psích dnech funguje. Pomáhá tomu i jasná režie Natálie Deákové, která k lepšímu porozumění využívá celého prostoru hypotetického ostrova.

Lásku ženy si musíš vydobýt

Samcova předloha, kterou inspirovalo několik knih, především asi Odloučení od Katie Kitamury, se může pochlubit pěkným jazykem. Zvláště situace mezi Jamiem a Julií, jejich hádky, usmiřování či stesk jednoho po druhém působí velice autenticky. Co se naopak příliš nepovedlo, je postava Jamieho matky ve ztvárnění Lucie Domesové.

Psí dny

75 %

MeetFactory (Altenburg 1964)

premiéra 27. srpna 2018

režie: Natálie Deáková

hrají: Pavel Neškudla, Zuzana Ščerbová, Lucie Domesová, Anežka Šťastná

Postava vyžilé, okoralé a neustálá moudra šířící alkoholičky zavání velkým schematem. „Mateřská láska je daná, lásku vlastní ženy si musíš vydobýt,“ zazní třeba mezi klišovitým popíjením panáků. Domesová to svým expresivním hraním jenom podtrhuje, ocitá se totiž v přímém rozporu se zasněnou a halucinační náladou zapomenutého ostrova, kde podle řeckých bájí zřejmě Calypsó (Anežka Šťastná) věznila Odyssea.

Atmosféře naopak pomáhají hudební vstupy a dobré pěvecké výkony herců. Psí dny tak jsou ideální volbou na pozdně letní večer.