Velcí kopytníci umí snížit riziko požárů v krajině lépe než ovce a kozy

Návrat velkých kopytníků do naší přírody by mohl snížit riziko požárů v krajině. Divocí koně, zubři či pratuři totiž efektivně odstraňují suchou trávu na rozsáhlých plochách. Z celých krajinných celků odstraňují hořlavou biomasu, která je z hlediska vzniku požárů nejrizikovější.

Oheň je tradičně vnímán jako jeden z důležitých faktorů, který v minulosti významnou měrou přispěl a stále přispívá k otevřenému charakteru krajiny. Vědecké výzkumy však naznačují, že jeho role narostla až poté, co člověk v krajině v minulosti vyhubil velké býložravce.

Jak velcí kopytníci spásáním suché trávy oživují pláně

„Rostoucí počet studií podporuje hypotézu, že ztráta takzvané megafauny, jejíž významnou část tvořili právě velcí kopytníci, měla za následek kaskádovité účinky na složení rostlinstva a struktury vegetace a zásadně změnila fungování ekosystémů, včetně nárůstu požárů,“ konstatuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Historicky se tyto změny neprojevily jen na kontinentech, kde žili velcí kopytníci. Například i v Austrálii - s její starobylou faunou - také existuje jen málo důkazů o požárech z období předcházejícímu vyhubení místní megafauny člověkem, v tomto případě velkých vačnatců.

Potenciál velkých kopytníků proto má praktické využití v současnosti, kdy klimatické změny vedou k rychlé proměně některých biotopů a častému výskytu extrémního sucha.

Současné sucho a pastviny u Milovic s velkými kopytníky

„Souvislost mezi rozsahem požárů a činností velkých kopytníků je dodnes patrná všude tam, kde se tyto dva krajinotvorné fenomény dosud setkávají. Jak v severoamerických prériích, tak v afrických savanách intenzivně hoří právě plochy, které kopytníci nespásli, zatímco spasené plochy hoří málo nebo vůbec,“ doplňuje Miloslav Jirků.

Zároveň mohou velcí kopytníci preventivně pomáhat snižovat riziko požárů i v lesích zasažených suchem. „Suchý podrost patří v lesích k rizikovým faktorům zvyšujícím nebezpečí požáru. Velcí kopytníci tak mohou sehrát pozitivní roli i v této oblasti,“ konstatuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která v roce 2015 založila v bývalém vojenském prostoru rezervaci s divokými koňmi, zubry a zpětně šlechtěnými pratury.

Divocí koně krajině slouží lépe než ovce a kozy

V některých oblastech Pyrenejského poloostrova nebo Severní Ameriky začali lidé používat jako prevenci před požáry pastvu ovcí a koz.

Extrémní sucha a požáry v České republice i v Evropě

V České republice v současnosti platí nebezpečí požáru vyhlášené Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ) až do odvolání v Praze a ve všech okresech Středočeského, Pardubického, Královéhradeckého, Libereckého, Ústeckého a Jihomoravského kraje. Území platnosti výstrahy se bude v dalších dnech pravděpodobně rozšiřovat. 

Během středy by měly teploty místy dosahovat i 36 stupňů Celsia, v dalších dnech budou na většině území nad 31 stupni. Kvůli hrozbě požárů již některé kraje vydaly zákaz rozdělávání ohňů, město Mladá Boleslav zakázalo lidem vstup do lesů, pohybovat se tam mohou výhradně po lesních cestách.

Ta však není pro ekosystém často ideální. „Ovce a kozy totiž nepatří v evropské krajině k původním druhům. Odstraní sice část travnatého podrostu, ale spolu s ním také kvetoucí byliny a přispívají tak k ochuzení druhové pestrosti. Ovce a kozy navíc nejsou schopny potlačit hrubé a špatně stravitelné trávy, které jsou z hlediska vzniku požárů nejvýznamnější,“ vysvětluje Dalibor Dostál.

Naproti tomu například divocí koně preferují právě tyto hrubé trávy, a to jak v létě, kdy je seschlá biomasa hrubých trav pro ovce a kozy prakticky nestravitelná, tak v zimě, kdy ovce a kozy zimují na farmách. „Výsledkem pastvy velkých kopytníků je tak zároveň zvýšená květnatost a tím i zastoupení motýlů a dalších druhů vázaných na otevřenou krajinu,“ konstatuje Dostál.

Díky koním létá na milovické pastvině 59 druhů motýlů

Oheň sice patří k důležitým krajinotvorným činitelům, vědci se však stále více přiklánějí k tomu, že jeho význam v krajině výrazně narostl opravdu až v souvislosti s působením člověka. Poté, co lidé vyhubili velké kopytníky.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí. Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost.