Vedoucí pracovník pracuje především s lidmi. Proto je komunikace jednou ze zásadních činností manažera a jako takové je jí věnována vysoká pozornost ve většině světových pojednáních o obecném managementu. Prizmatem teorie a novodobé praxe lze analyzovat i historické osobnosti. Historikové popisují, že Karlovy komunikační schopnosti byly skoro zázračné. Byl si vědom svých měkkých dovedností, náležitě je trénoval a uměl je vhodně a ve správných chvílích používat.
Komunikátor pragmatik
Žádná vznešená hesla ani zásadový postoj, ale spíše velmi pragmatická až bezohledná politická praxe, neohlížející se na nikoho a na nic, provázela Karlovu cestu k uznání v říši. Byl schopen říci v podstatě komukoliv cokoliv. Zdá se, že ale nikoliv z bezohlednosti jako takové, ale velmi promyšleně a s jasným cílem.
Seriál o historických osobnostech
|
Král a císař Karel IV. byl ochoten využít ke svému prospěchu i náboženství, i když je pravděpodobné, že zvláště v pozdějším věku byl opravdu silně věřícím člověkem. Je zajímavé, že ačkoliv v dnešní době vnímáme pragmatismus a náboženství jako často neslučitelné, v té době tomu tak zcela zřejmě nebylo.
Nadání a trénink komunikačních dovedností
Panovník měl viditelné jazykové nadání a dokázal jej obratně využít v politice i v každodenním jednání s lidmi. Na svou dobu a postavení byl extrémně vzdělaný. Většinu soudobých pozorovatelů upoutala bystrost intelektu a až mrazivý realismus, které Karlovi umožňovaly rozpoznávat včas meze svých možností. Jeho velkou předností byla schopnost komunikovat s lidmi v jejich národních jazycích.
Již současníky zarážel jeho pragmatismus a cynismus. Jeho vysoké mínění o poslání panovníka povolaného k vládě Bohem ho zřejmě vnitřně opravňovalo i k činům, které ani s velkou dávkou shovívavosti nelze označit za čestné. Svou komunikaci vybrušoval nedůležitými střety, sledoval reakce ostatních a některé přístupy pak již podle pramenů dále nevyužíval.
Často se jednalo o nevšední příběhy založené na jeho temperamentu, který se učil krotit. Měl prý jednoho učitele, kterému vyrazil oko za to, že ho potrestal. To však podle dobových pramenů „odčinil“, neboť z něj později udělal pražského arcibiskupa a následně i kardinála.
Přizpůsobení se situaci je základem pro efektivní komunikaci
Když se pokusil o převrat v Řezně, snad s úmyslem dosadit zde výlučně patricijskou vládu, podařilo se mu za silné mlhy vjet do města (pravděpodobně ani nevěděli, koho pouštějí). Se silným doprovodem pronikl do centra města až k radnici. Měšťané zareagovali rychle, přehradili cesty řetězy, obklíčili císaře. Jenže Karel se jen podivil, proč jej měšťané přišli přivítat ve zbroji. V podstatě jim ještě vynadal, co to je za přivítání a nechal se s poctami vyprovodit z města. Situaci zachránil díky své duchapřítomnosti a oddychl si nejen on sám, ale pravděpodobně i měšťané.
David Anthony Procházka
 |
Zdá se, že Karel využíval k ovlivňování svých poddaných i síly náboženství. Byl si dobře vědom komunikativní síly modliteb a kázání, jejichž prostřednictvím se mohl obracet přímo ke svému lidu. Sám je skládal a po vzoru izraelského krále Šalamouna a římského císaře Konstantina také veřejně prezentoval.
Mlčeti je zlato
Panovník se velmi šikovně dokázal „nevyjadřovat“ k návrhům Franceska Petrarcy ohledně obnovení Říma jako hlavního města světa, aniž by přišel o jeho přízeň, kterou uměl vhodně využívat.
Zároveň byl mistrem v užívání nonverbální komunikace. Jeho postava i vzezření, které byly po mnohých soubojích fyzicky značně poškozeny, mohly s trochou promyšlené snahy působit velmi dominujícím a snad i děsivým dojmem. Toho zručně využíval v provázání s verbálním projevem. Dokázal předvést silné emoce a dnes bychom o něm pravděpodobně řekli, že byl vynikajícím hercem. Příkladem může být vystoupení v slzách a s ratolestí v ruce před rozzuřeným davem, který uchlácholil.
Byl Karel jen dobrým manipulátorem?
Karel IV. si jako jeden z mála panovníků té doby osvojil schopnost reflexe dopadů své vlády, což mu umožňovalo komunikovat více strategicky se zaměřením na dlouhodobé výsledky. Z tohoto pohledu byl především utilitaristou, který neváhal pro naplnění svých velkých cílů účelně manipulovat lidi i situace.
Sám poté přepisuje historii, stará se o obraz svého odkazu, připravuje své PR. V tom se neliší od mnoha dnešních politiků či manažerů. V čem se však liší, je vize, které Karel měl a které těmito prostředky naplňoval - ve většině případů nebyly vojenské, ale rozvojové, vzdělanostní, ekonomické, právní.
Inspirace pro dnešní manažery
V čem se tedy může moderní manažer od Karla IV. inspirovat?
- Vědomím, že komunikační dovednosti je při práci s lidmi třeba stále trénovat a rozvíjet.
- Flexibilitou a duchapřítomností v náročných situacích.
- Není potřeba všem říct, co si myslím - je potřeba udělat to, co je nutné a správné.
- Reflexí situace a toho, co dělám a proč to dělám.
- Nebát se mít velikou vizi a pracovat na ní celý život.
- I špatným příkladem: emotivní rozhodnutí má negativní dopady, které je potřeba následně nákladně řešit.
