Nad tímhle fascinujícím místem, které všichni známe ze zeměpisu, ale takřka nikdo tu nebyl, proletěl pilot, cestovatel a publicista Jiří Pruša malým letadlem Cessna 172 během své letecké sólo expedice kolem Aljašky. Vítejte v Beringově průlivu, hranici dvou světů, jednom z absolutních míst Země!
Pokud byste v té chvíli seděli v cessně s Jiřím Prušou, dělily by vás jen vteřiny od linie, kde se svět dělí na Asii a Ameriku a kde zítra znamená včera - tentokrát takřka doslova.
Zatímco na americkém Little Diomede má jeho 180 obyvatel v kalendáři dnešní datum, tři kilometry odsud přes vodu, na ruském Ratmanovově ostrově (Big Diomede), je o 24 hodin více. Mezi oběma totiž vede datová hranice. Právě tady se čas dělí na dnešek a zítřek.
A také tudy prochází hraniční čára mezi USA a Ruskem a let v její blízkosti je trochu hra s ohněm. „Musíte respektovat, že tu je vojenské pásmo, a dát si pozor, abyste hranici nepřeletěli. Když jste ale v kontaktu s řízením letového provozu, nemusíte se ničeho bát,“ vysvětluje Pruša.
Vlevo Little Diomede, který je na území USA, vpravo ruský Big Diomede neboli Ratmanovův ostrov.
Přesto je let Beringovou úžinou adrenalinovým zážitkem. Dost k tomu pomáhá velmi drsné větrné počasí, které divoce žene mraky kolem vás. Slunečné počasí se během minuty mění na vánici a zase zpět. To vše je umocněno pohledem na ledové kry na hladině Beringova moře nehluboko pod vámi.
„Tuhle ledovou vodu bych zblízka opravdu poznat nechtěl,“ říká Pruša po Skypu z městečka Unalakleet, kde beringovskou misi na severozápadě Aljašky ten den zakončil. „Ale podařilo se a bez ztráty desítky. Mám tohle magické místo nafocené a nafilmované a určitě si ho moje paměť uloží hluboko a natrvalo.“
Kry v Beringově průlivu
Místo, kde se zastavil čas
Pohled na městečko nebo spíše vesnici Unalakleet není zrovna povzbudivý – nápadně totiž připomíná neutěšené sibiřské vesnice. Rozbahněné cesty kolem nahodile poházených domků lemují staré rezavé stroje a harampádí všeho druhu.
Necelá tisícovka obyvatel severského vzezření má sice k dispozici letiště, ale jinak je občanská vybavenost slabá. Kupodivu tu mají internet, ale videa ani fotky do on-line speciálu expedice poslat nedokázal.
Ulice ve městě Unalakleet místy připomínají skladiště harampádí.
A je tu, ostatně jako na celé Aljašce, znatelně dráž než v samotných Spojených státech. Benzín, ubytování i potraviny. Jižnější části Aljašky jsou podstatně bližší naší představě o civilizaci, nicméně lidé se tu hodně živí sami – často lovem a rybolovem, takže je tu všude k mání hodně čerstvých ryb.
Kolem nejvyšší hory
Letiště je pro Unalakleet - stejně jako pro jiné odlehlé části Aljašky - nezbytné. „Podél aljašského pobřeží, alespoň tam, co jsem letěl (ze Seattlu přes Juneau do Unalakleetu, k Beringově úžině a zpět, pozn. red.), jsou takřka všude hory, které blokují spojení s ostatním světem – stavět přes ně silnice by bylo moc nákladné,“ říká Pruša. Zbývá tedy lodní nebo letecká doprava.
„Když jsme u těch hor – je jich tu opravdu hodně a vidět je z letadla je těžko popsatelná krása, byť pilotování v horách je poměrně náročné,“ poznamenává pilot.
Nejvíc si cení obletu nejvyššího vrcholu severní Ameriky – hory Denali v Aljašském pohoří. „To je opravdu nádhera. I když my jsme se ve škole učili, že nejvyšší hora severní Ameriky se jmenuje Mt. McKinley, ale časy se mění, zdá se,“ směje se.
Opravdu se tak hora jmenovala. Název Mt. McKinley (podle prezidenta USA v letech 1897-1901, pozn. red.) se však zdál neuctivý indiánským aktivistům - byl údajně poplatný koloniálnímu smýšlení, a tak před dvěma lety docílili celostátně platného přejmenování 6190 m vysoké hory i přilehlého národního parku na Denali, což v místním jazyce znamená „Vysoká“.
Vrcholek Denali vystupující z mraků.
Denali je opravdu neuvěřitelně sexy – nad okolím totiž ční pět a půl tisíce metrů (Mt. Everest jen zhruba 3,5 kilometru), dva vrcholy se ve slunci zářivě modravě lesknou, kolem úbočí stéká do údolí voda z pěti ledovců. Pohled z letadla na Denali je zkrátka úchvatný.
Podobně impozantně vypadá z nebe i aktivní sopka Redoubt v relativně nedalekém pohoří Chigmit Mountains (asi 200 km od Denali) naproti poloostrovu Kenai. 3108 m vysoká hora prodělala erupci naposledy v roce 2009, ale při Prušově obletu před několika dny prý vypadala krotce a velmi přitažlivě.
Pohádkové scenérie
Poloostrov Kenai také nelze při letecké expedici minout. „Letět nad ním ve slunečném počasí je jako vznášet se v pohádce – fjordy, ledovce, zasněžené vrcholky, roztodivné ostrovy, plovoucí kry, modré moře i obloha, ohromný prostor, to všechno vás doslova uchvátí,“ líčí Jiří Pruša.
Poloostrov Kenai
Aljašské pobřeží, to jsou především hory, lesy, řeky, zálivy a ostrovy. A také tundra. Desítky kilometrů rovin bez jakéhokoli jiného porostu než jsou traviny a keře.
Ostrov Kodiak u jižního pobřeží Aljašky je pak rájem pro turisty lačné medvědů - právě a jedině tady žije mohutný medvěd, na jehož jméno se odvolává nové SUV značky Škoda.
Ostrov není velký (má 160 km na délku a mezi 20 a 100 km na šířku), přitom na něm žije kolem 3,5 tisíce těchto třímetrových zvířat. Pro představu - ostrov Kodiak se zhruba vejde do jihočeského kraje; pokud by stejné množství medvědů žilo právě tady, nejspíš byste jich při dovolenkových projížďkách na místních oblíbených cyklotrasách potkali neblaze mnoho.
Na ostrov Kodiak je z oblohy nádherný pohled.
„Já měl na medvědy ale smůlu. Buď je zahnal hluk letadla, nebo prostě byli někde schovaní. Musím se tak spokojit s tím, kterého jsem vyfotil na břehu Pacifiku při letu z Juneau do Yakutatu. Ale i tak si ho cením - je to první medvěd ve volné přírodě, kterého jsem viděl,“ uzavírá český letec.
Expedice Aljaška 2017Trasa: : Everett – Vancouver – Juneau - Kodiak – Dutch Harbour – Port Heiden – Bering Strait – Denali – Anchorage –Klondike - Yukon - Calgary - Everett Start a cíl: Paine Field Snohomish County Airport, Everett (IATA: PAE, ICAO: KPAE) Začátek: 17. 5. 2017 Konec: 1. 6. 2017 Délka: 15 000 km Doba letu: 74 letových hodin Letadlo: Cessna 172 N6342X Posádka: Jiří Pruša Pořádá: Flying Revue |
