Spát ve stanu nebo pod širákem daleko od civilizace pod nekonečnou hvězdnou oblohou, na kterou se nepromítají světla velkoměst, diskoték ani skladových areálů, je tím nejlepším, co se modernímu člověku může stát. To, co dobrodruzi a cestovatelé dávno vědí, je nyní potvrzeno i vědecky.
Táboráku, plápolej!
Studie publikovaná na začátku února v časopise Current biology potvrdila, že nedostatek přirozeného světla přes den a naopak přemíra toho umělého navečer negativně ovlivňuje naše biologické hodiny. Naštěstí ne nevratně.
Tým vedený doktorem Kennethem P. Wrightem poslal dvě skupiny lidí - jednu v zimě a druhou v létě - kempovat do přírody a „odstřihnul“ je od umělého osvětlení a elektronických zařízení, jako jsou mobilní telefony nebo tablety či kapesní svítilny. I přes to, že lidé strávili v přírodě jen několik dní, výsledky byly jednoznačné.
První parta čítající čtyři fyzicky aktivní muže a jednu ženu ve věku od 22 do 40 let se v prosinci vydala do Rocky Mountains v Coloradu, aby zde strávila týden pod stanem. Jediné světlo, které měla k dispozici, byl svit slunce a měsíce nebo plápolání ohně.
Pod stanem se usíná nejlíp
Experiment byl založen na měření hladiny melatoninu (tzv. spánkového hormonu, který hraje zásadní roli při řízení našeho vnitřního biorytmu a jehož hladina v těle se během dne a noci mění mimo jiné v závislosti na světle). Pro srovnání se účastníci testu nejdříve podrobili zkoumání v běžných podmínkách, a pak jeli kempovat. Mohli si přitom sami určovat, kdy chtějí jít spát a kdy budou vstávat.
V přírodě se vyspíme lépe než doma. Tělo tak reaguje na přirozený cyklus den a noc.
Výsledky pokusu byly ohromující. V horách byla skupina dobrovolníků během dne vystavena třináctkrát vyššímu působení světla než v domácích podmínkách. A hladina melatoninu v jejich těle začala stoupat o 2,6 hodiny dříve než v jejich běžných podmínkách.
Do spacáků přitom účastníci experimentu uléhali v průměru o dvě a půl hodiny dříve, než byli zvyklí chodit spát ve svých městských bytech. A jelikož vstávali zhruba stejně, jako obyčejně, jejich spánek byl o 2,3 hodiny delší.
Proč poslouchat biologické hodiny?
Protože zima je pro chování organismu poměrně specifické období, provedl věděcký tým podobný test ještě v létě. Zúčastnilo se ho celkem 14 lidí (sedm mužů a sedm žen), z nichž devět vyrazilo v červenci na jeden víkend kempovat. Tato partička směla na rozdíl od zimní party používat kapesní baterky a čelovky, ostatní technické pomůcky však musela nechat doma.
Ukázalo se, že ačkoliv ti, kdo bivakovali v přírodě, byli sice vystaveni větší porci světla než jejich kolegové, kteří zůstali doma, rozdíl nebyl zdaleka tak velký jako v zimě. I tak si ale kempující užili přirozeného svitu čtyřnásobně více oproti kontrolnímu vzorku. Ke spánku se uložili zhruba ve stejný čas, jako chodívají doma ve všední dny, ovšem druhá skupina šla spát o dvě hodiny později.
Kdo chce spát, nechť zhasne
Střídání volných a pracovních dnů podle doktora Wrighta působí na naše biologické rytmy rušivě. Hovoří dokonce o „společenském jet lagu“, který prožíváme každé pondělní ráno. Naše tělo se dostane do kleští, když se jeho přirozené nastavení musí podřídit společenským požadavkům, jako je časné vstávání do práce nebo do školy.
Experiment ukázal, že je důležité spolehnout se jen na přirozené zdroje světla, jako je slunce, měsíc nebo oheň. Naopak mobily a notebooky bychom měli nechat doma.
A nejde jen o protivné pondělky, tady jde doslova o zdraví. Lidé, kteří mají nedostatek spánku nebo příliš pozdě usínají, musí kromě ranní ospalosti a snížení pracovních či studijních výkonů čelit také riziku rozvoje duševních onemocnění, cukrovky nebo obezity.
Co tedy Wright radí těm, kteří chtějí usínat dřív? Nakoupit kempingové vybavení a vyrážet na víkend do přírody. A nebo, pokud prostě musíte zůstat ve městě, doporučuje pobývat přes den co nejvíce na přirozeném světle, naopak večer a na noc bychom podle něj měli zhasnout nejen lustr či lampičku, ale také televizi, tablet nebo mobilní telefon.
