Kořeny kanaánských psů sahají až do doby 2 000 let př. n. l., což dokládají archeologické nálezy koster stejného rámce, jako mají dnešní zástupci této rasy, a maleb, kde je jasně zřetelná podobnost s dnešními kanaánci.
Tyto psy chovali izraelští a judští králové, kteří si jich museli vskutku vážit, jelikož byly objeveny hroby psů z této doby. V nejznámějším a nejobsáhlejším pohřebišti v Aškelonu, kde bylo nalezeno přes tisíc psích hrobů, byla všechna zvířata uložená stejným způsobem. Podle archeologů to v žádném případě nebyly oběti, psi zemřeli z různých příčin a nebyli zabiti člověkem.
Ve starověkém Izraeli byli psi velmi oblíbení. Pravděpodobně si je doma drželi i prostí lidé, zejména kočovní pastevci, kterým psi pomáhali se stádem. Zlé časy nastaly, když Blízký východ osídlily arabské a římské kmeny, protože pro muslimy je pes nečisté zvíře.
Přesto tento druh nevymřel. Kanaánští psi se situaci přizpůsobili a začali žít volně, v divočině. A když měli možnost, přidali se k lidem – nejčastěji ke kočovným kmenům beduínů či drúzů.
První kanaánský pes byl do České republiky dovezen v roce 2008.
| Původ plemene | Izrael |
|---|---|
| Účel plemene | Hlídací a strážní pes, společník |
| Další názvy | Canaan Dog, Kelev Kanaani |
| Uznání | FCI, skupina V |
| Velikost | 50–60 cm, psi mohou být výrazně větší než feny |
| Hmotnost | 18–25 kg |
| Průměrný věk | 15 let |
| Pořizovací cena | 1 000–1 500 Eur |
Na výstavách jsou nejoblíbenější krémově zbarvení jedinci
Kanaánský pes je středně velké a vyvážené postavy čtvercového rámce. Svým vzhledem silně připomíná divokého psa. Má hustou a krátkou srst s podsadou, která může mít různé zbarvení, nejčastější je písková, červená a bílá se skvrnami, ale vyskytují se i černí či černobílí jedinci.
Na výstavách je nejlíbivější krémová varianta srsti. Samci tohoto plemene jsou svým vzhledem velmi odlišní od fen – jedná se o takzvaný pohlavní dimorfismus, kdy je samec viditelně větší a mohutnější než fena.
Kateřina Jančaříková, která mimo jiné pracuje jako odborný asistent katedry biologie a environmentálních studií Univerzity Karlovy, je chovatelkou a velkou obdivovatelkou tohoto jedinečného plemene. Vlastní chovatelskou stanici s názvem Storytelling a odchovala zatím dva vrhy (k lednu 2017) z celkových tří, které se narodily v Česku.
Divoká štěňata kanaánského psa v Izraelské přírodě
Beduín se svými kanaánskými psy v okolí izraelského města Dimona
Ke psům všeobecně ji to táhlo již od útlého věku. „Když jsem se dozvěděla o divoce žijících psech z Izraele, nastražila jsem uši,“ vzpomíná. Více se o ně začala zajímat v roce 2008, když zjistila, že byli první jedinci tohoto plemene importováni do České republiky. Kontaktovala chovatele, kteří měli první zaregistrovanou fenu, a když se jim narodil první vrh, koupil jí manžel štěně. „Kombinace divoce žijící zvíře a přitom pes, tomu se nedalo odolat,“ vzpomíná.
Zachoval si původní psí chování
„V první řadě je třeba připomenout, že kanaánští psi nejsou vlci ani hyeny, ale psi. A mají zachované původní psí chování. Oproti divokým zvířatům velice stojí o kontakt s člověkem. Na druhou stranu si zachovali velkou škálu přirozeného chování divoce žijících zvířat. Mezi jedinci nalezneme různé škály povah. Máme doma čtyři kanaánské psy a každý z nich je jiný,‘‘vysvětluje chovatelka.
Štěně kanaánského psa
Kanaánský pes je velmi unikátní stvoření. Je to totiž psí plemeno, které je domestikované a zároveň divoce žijící v přírodě. Paralelně s organizovaným chovem žije část populace kanaánského psa volně, jako páriové.
Jejich život je blízký životu Huckleberryho Finna, jak ho známe z knížky od Marka Twaina. Ostatně právě v této knize bylo poprvé použito slovo pária v tomto významu.
S beduíny se to v poušti lépe táhne
Volně žijící kanaánci se živí mršinami, odpadky a drobnými hlodavci. Někteří jedinci doprovázejí beduíny a střeží jejich stáda.
Tito psi mají poměrně hezký život a je s nimi důstojně zacházeno, jelikož beduíni si těchto psů poměrně váží a respektují je. Psi nejsou nijak omezováni, jsou zahrnováni láskou a nejsou drženi násilím. Pokud se k beduínům přidá nový divoce žijící kanaánec, mají radost.
„Myslím, že život s beduíny je skutečně šťastný, i když se dostanou do šarvátek s vlky a šakaly. Jiní takové štěstí nemají, ve věku několika týdnů si je odnesou arabští kluci a spíše se o ně nestarají, než starají,“ líčí Jančaříková.
Vzpomíná, jak potkali několik klučičích tlup s vyzáblým kanaáncem na špagátku a jednoho kluka se zeptali: „Čím svého psa krmíš?“ Odpověděl: „Tak normálně...co si chytí...“ „A pouštíš ho někdy?“ „Ne, to by mi utekl.“
Další štěňata z přírody odnášejí „zachránci“ a odvážejí je do útulků. Tam jim personál hledá majitele a když ho nenajde, je zvíře utraceno. Samozřejmě „záchrana“ štěňat je obvykle úplně špatně – divocí psi by se neměli z přírody zachraňovat, jsou její součástí.
Divoké smečky čelí nástrahám periferie
Divoce žijící populace kanaánských psů musí často čelit nejrůznějším nástrahám. Největší hrozbou pro toto plemeno byl izraelský vládní program likvidace volně žijících psů spuštěný v 80. letech minulého století, kdy mezi divokými izraelskými zvířaty vypukla vzteklinová epidemie.
Kanaánský pes je v přírodě jako doma.
Kanaánský pes je v Česku vzácným plemenem. Prozatím (k lednu 2017) se zde odchovaly tři vrhy.
Najatí lovci pronásledovali ve vrtulnících divoké psy, dospělé i štěňata, a stříleli je. Jenže kanaánci se zakrátko naučili utíkat do úkrytů vždy, když slyšeli z dálky zvuk vrtulníku. Střelci v automobilech postříleli psy, které si ochočili izraelští vojáci na hlídkách – mnozí z nich to velice těžce nesli.
Nicméně genocida se nepodařila. A nakonec se ukázalo, že ani epidemie vztekliny se mezi párijskými kanaánskými psy nerozšířila tak, aby jejich populaci zdecimovala. Dnes jsou divocí psi ošetřováni vakcinací obdobně jako psí páriové v Aténách.
K cizím lidem je velmi nedůvěřivý
Kanaánští psi jsou velmi oddaní své rodině, kterou chrání za každých okolností. Jejich povahovým rysem je nedůvěra a rezervovanost vůči neznámým lidem, rozhodně se však nejedná o přirozenou agresi. Nenechají na sebe sáhnout, až po nějaké době, kdy zjistí, že je jeho pán s cizincem ‚‚za dobře‘‘, se uvolní.
„Kanaánští psi si málokdy vezmou od cizích lidí pamlsek. Tato vlastnost mi dává hodně zabrat při tréninku, zvlášť záchranářském. Naše kanaánka Sangie uměla stopovat hodně rychle, ale asi rok a půl jsem ji učila, že když vystopuje figuranta, měla by jít až k němu a sežrat pamlsek. Stejně to neudělá – vezme si ho jen někdy.“ K domácím mazlíčkům a dobytku se kanaánský pes chová přátelsky. Je taktéž výborným společníkem pro děti.
I přes jejich inteligenci je na závodech často nepotkáte
Vzhledem ke svojí vysoké inteligenci se kanaánští psi rychle učí a jsou také vhodní k výcviku, přesto se s nimi na závodech často nesetkáte kvůli jejich málopočetnosti.
Kateřina Jančaříková se zabývá pozorováním a chovem kanaánských psů.
Kanaánský pes je oddaným svojí rodině.
Pokud někdo s kanaánci něco podniká, jsou to nejčastěji výstavy. Jeden kanaánský pes složil ve Francii zkoušku BH, několik jich dělá agility. Také jsou využíváni jako psi pastevečtí k ochraně stád (především v Kanadě a USA). V Evropě i v Americe se několik zástupců tohoto plemene cvičí v disciplině mantrailing (praktická stopa). V Americe se s nimi dokonce pořádají přebory v lovu potkanů.
Kanaánský pes je tedy velmi šikovný, ale většinou si ho chovatelé pořizují jako mazlíčka a společníka na procházky. „Osobně se svými kanaánci dělám rekreačně základy poslušnosti, dogdancing, mantrailing a caniscross. Uvidíme, zda to někdy bude na nějakou zkoušku nebo závod,“ vypočítává chovatelka.
Kanaánský pes je znamenitý bezúdržbový hlídač
Toto plemeno je vskutku spolehlivý hlídací pes. Jejich přirozenost jim velí hlídat a chránit. V praxi to znamená, že štěkají u plotu, chrání auto nebo batoh. „V naší rodině jsme nikdy neměli psy, kteří by hlídali tak dobře jako kanaánci“, doplňuje Jančaříková.
Zajímavost
|
Kanaánský pes je vcelku nenáročné plemeno na údržbu. Má samočistící srst, což znamená, že veškeré nečistoty, například zaschlé bláto, po oschnutí opadají a pes je ‚‚jako nový‘‘. Další výhodou je, že jejich kožní maz odpuzuje časté psí parazity, jako jsou blechy a klíšťata.
Aktivity a dovádění s páníčkem si užívají, ale dokáží se zabavit i sami a navíc velmi rádi spí. „Docela rádi tráví čas doma na zahradě, kopou si nory, loví v jezírku vodní šneky, leží na vršku dětského domečku a pozorují okolí. Když jde někdo okolo, tak s velkou chutí štěkají u plotu. Také loví vrabce a polykají je jako maliny, když jsou vrabci neopatrní a přiblíží se k nim moc blízko. Zatím nezabili žádnou naši slepici, kachnu ani husu. Naopak se zdá, že je baví pomáhat je nahánět a mají radost, když je pochválím, že mi pomohli. Naopak to, co se mi nelíbí, třeba trhání peří, příště nedělají‘‘, říká.
Toto přírodní plemeno má obvykle pevné zdraví
Kanaánský pes je celkově zdravé plemeno. Na tento fakt má určitě vliv to, že jsou velmi přírodní a nebyli nijak šlechtěni, na rozdíl od mnoha dnešních plemen – příroda si je zkrátka stvořila sama.
Z informací dostupných na internetu a v několika knihách o plemeni si lze udělat přehled zdravotních problémů a příčin úmrtí. Podobně jako u jiných plemen je stále častějším a palčivějším problémem výskyt rakoviny. Vyjma stáří je to nejčastější příčina úmrtí.
Feny poměrně často trpí falešnou březostí. „Ve skutečnosti je to podobně jako u jiných divoce žijících psovitých šelem spíše přirozená pojistka než nemoc – pokud by zemřela fena-matka, bude ve smečce jiná fena schopná odkojit štěňata,‘‘ vysvětluje chovatelka.
Chovatelka doporučuje u rodičů štěňat sledovat rentgenové vyšetření kyčelních a loketních kloubů, luxaci patelly (= stav, při kterém je čéška „vypadlá“ mimo žlábek kosti stehenní), vyšetření na degenerativní myelopatii, což je progresivní onemocnění postihující míchu, a vyšetření štítné žlázy.
Ve spolupráci s chovatelskou stanicí Kelev Kanaani - Kanaánský pes.
