Zpěvačka a v posledních týdnech také tanečnice ze StarDance Anna K přichází po pěti letech s novou řadovou deskou. V písních vzpomíná i na své první lásky. „Třeba na Vaška Koptu, se kterým jsem chodila v prváku do doby, než se do toho namontoval Sagvan Tofi,“ řekla pro týdeník 5plus2.
Před časem jste se nechala slyšet, že máte v plánu zvolnit a začít konečně dělat něco pro sebe. Ale pak přišla show StarDance.
Pokud jde o StarDance, je to poprvé za spoustu let, kdy jsem něco opravdu dělala pro sebe. Je pravda, že jsem to také nechtěla zkazit mému tanečníkovi Márovi. Je zlatý, hodně jsme se spřátelili a musím říct, že jsem za něj cítila větší zodpovědnost než sama za sebe. Kdyby bylo jenom na mně, tak bych si občas dala třeba volno, ale opravdu jsem mu nechtěla dělat ostudu. Vydržela jsem šest kol a je to pro mě takové soukromé vítězství sama nad sebou. Překonala jsem se, překvapila a jsem na sebe dokonce i pyšná.
Zkraje roku jste se potýkala se zraněním nohy a za poslední dobu to nebyl jediný úraz. Měla jste vůbec dost času zregenerovat?
Měsíc předtím, než jsem šla do StarDance, jsem odložila berle s natrženými vazy a uraženým kloubem na nártu. Půl roku před tím jsem měla po koncertě strašný kolaps, kdy jsem se probudila v jihlavské nemocnici bez půlky obličeje a vůbec jsem nevěděla, proč tam jsem. Mám sešité čelo, ale naštěstí se to krásně zhojilo, znovu zarostlo obočí a dneska to téměř není vidět.
Vy musíte být hrozná smolařka.
Co se týče fyzické stránky, tak ano, pořád se mě něco drží. Ale hlava mi přitom slouží! (smích) Moji fanoušci mě už znají a říkají mi Anička „Vozembouch“, takže mám teď vlastně pseudonym Anna V. Jsem zkrátka smolař, a musím říct, že velký. Nemám moc ráda nějaké sebelítostivé řeči, vlastně je nesnáším, ale když se tak podívám několik let nazpátek, tak je to vážně masakr. A tyhle moje úrazy, ty jsou vlastně sranda.
Ale ta sranda se vás pěkně drží.
Vždycky se mi něco stane na horách v mém rodném Špindlu. Tři roky nazpátek jsem si natrhla lýtko na lyžích. Doteď mám na noze pěknou díru, proto nenosím sukně. Asi je na tom místě něco špatně. Něco tam mám nevyřešeného, protože další rok jsem se do Špindlu vypravila na čtrnáct dní a hned první noc jsem skončila s horečkou a diagnózou neštovice. A tím pro mě skončila další lyžařská sezona. Další rok jsem si koupila běžky, abych se dostala do kondice. První dva dny jsem se na nich ponižujícím způsobem plácala jako vzteklá a pak mi to trošku začalo jít. Takže jsem hrozně houževnatě makala, jenže v noci jsem se vzbudila s obrovskou bolestí v palcích na obou rukou a byl z toho zánět šlach. No a naposledy jsem se chystala do Špindlu letos v zimě a ani jsem tam nedojela. Noc před odjezdem jsem si uštípla kloub na nártu a doteď to ještě cítím.
Skoro se bojím zeptat, jestli se v zimě zase chystáte do Špindlu.
Letos jsem si řekla, že až dotančím, tak to snad po těch letech konečně vyjde. (smích)
Po tom všem, co vyprávíte, jste se nebála jít do StarDance?
Samozřejmě jsem to hodně zvažovala, ale hrozně jsem si to přála. Říkala jsem si, že to je jediná šance, jak se zachránit z té letargie. Nemám teď za sebou úplně dobré období, nejen kvůli úrazům. Poslední roky byly náročné psychicky. Odcházeli hodně blízcí lidé. Zemřel můj táta, maminka partnera, několik let jsme byli denně po nemocnicích a to ani nepočítám svou nemoc. Nebyl čas a vlastně ani síla někam chodit, něčemu se intenzivně věnovat a hlavně vypustit. Takže tuhle soutěž jsem brala jako takový psychický restart. A zatím se to tak daří.
Anna K■ Narodila se 4. ledna 1965 ve Vrchlabí. |
A soutěží přitom vaše aktivity nekončí, protože se po pěti letech chystáte vydat novou desku, že?
Je to takové moje děťátko, které se rodí a maminka není úplně při porodu při smyslech, protože pořád dělá „ča ča ča“! (smích) Ale říkám si, že by to možná mohlo prospět. Je to nová cesta, kdy za mě některé věci dělá někdo jiný, ačkoli já jsem stále ten, kdo má finální slovo a rozhoduje. Jsem velký puntičkář a hodně věcí neustále řeším. Teď na to věčné šťourání není tolik čas. Zkrátka to nechám samovolně jít a ono to nějak dopadne. Nejde o život.
V klipu k nové písni Vždycky se budeme znát, která je na zmiňované desce, se objevila celá řada známých osobností, jež jsou spjaty s vaším životem. Co vás s nimi konkrétněji spojuje?
První, kdo mě napadl, byli Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou, protože v Semaforu jsem prakticky vyrostla. Za sportovce mě napadl Horst Siegl s hokejistou Jirkou Hrdinou, kteří na moje koncerty chodí už dvacet let a jsou to takoví skalní fanoušci. Jirka se v klipu nakonec neobjevil, protože v době natáčení byl v Kanadě. Pak mě napadlo oslovit ze sportovců ještě Šárku Strachovou, kterou roky obdivuju. Jsem její fanynka i proto, že jsem před lety taky měla našlápnuto k tomu být lyžařkou. Vyrůstala jsem na horách a v dětství to byl můj sen. Pak jsem samozřejmě myslela na spolužáky, na bandu z konzervatoře. Vašek Kopta, se kterým jsem v prváku chodila, to byla taková moje první láska! (smích)
Ale tu vaši středoškolskou lásku prý tehdy narušil jiný teenager jménem Sagvan Tofi. Je to pravda?
Ano, do toho se namontoval Sagi, protože chtěl v prváku na lyžáku naučit líbat. No a my jsme ho to s Martinou Menšíkovou učily. Druhý den pak říkal, že jsem se s ním líbala a Vašek Kopta vzteky zlomil lyže, aby nemusel jet s námi závěrečný závod. Byli jsme totiž dobří lyžaři – Sagvan, já i Míša Suchoš (herec Michal Suchánek, pozn. red.) a Vašek byl chudák v nejhorším družstvu. Pak byli na Sagvana všichni naštvaní, že to takhle rozhlásil. Asi byl chudák taky trochu zraněný, protože pak se mi svěřil, že mě tehdy miloval. To jsem vůbec nevěděla, protože byl strašný číslo. (smích) Pak se to s Vašíkem vyžehlilo. Pořád jsme spolu chodili po nábřeží u Rudolfina a skládal mi i písně. Prostě prvák! (smích)
7. října 2016 |
V klipu jsou také známé dámy - Nela Boudová a Mahulena Bočanová. Co vás váže k nim?
S Majdou jsme chodily na diskotéky a různě jsme si střídaly chlapce. Dokonce si v pozdějších letech vzala jednoho, se kterým jsem sedm let žila. Takže naše životy jsou opravdu hodně propojené. Pak si v klipu zahrála další kamarádka - Nela Boudová. Ta s námi nebyla v ročníku, ale k té jsem prolítla. Tedy, spíš říkám, že jsem pro velký úspěch opakovala. Pak ke mně prolítli Suchoš se Sagim, takže jsme zase byli společně, jenže já jsem od nich následně prolítla znovu.
Vám se na té škole asi hodně líbilo, že?
Pan Suchý napsal v jednom semaforském divadelním programu, že se mi podařilo šestiletou konzervatoř po devíti letech zdárně dokončit. (smích)
Když se vrátíme k muzice, název vaší nové písničky je Vždycky se budeme znát. Co musí člověk povést, aby ho Anna K už nechtěla znát?
Víte, mám takovou vlastnost, že se po mně musí jezdit snad buldozerem, abych na někoho zanevřela. Nechci se dlouhodobě zatěžovat nějakou záští. I když se cítím sebevíc ublížená, snažím se najít důvod, proč to ten člověk udělal. Není to vždycky hned ze dne na den, ale dospěju pak k takovému očištění se. Člověku samotnému se uleví, když odpouští. Je to strašná zátěž, když s sebou táhnete pocity křivdy.
29. června 2016 |
Takže si s sebou nenesete žádnou takovou zátěž?
Mám jeden nevyřešený problém s nevlastním otcem, se kterým jsem vyrůstala. Od smrti maminky jsme se přestali stýkat a dost mě to celou tu dobu tíží. To je jediný vztah, který jsem utnula, protože mi moc ublížil. Teď po letech ale bojuju s myšlenkou vydat se za ním a smířit se. Zdravotně na tom není dobře a zjistila jsem, že na něj hodně často myslím i v tom dobrém.
Je dnes něco, čeho se bojíte?
Mám strach z nemoci. Pořád je to pro mě hodně velký strašák, a i když se to snažím brát s nadhledem, tak to moc nejde. Když se cítím hodně unavená, hlavně psychicky, tak se o sebe bojím, protože vím, že stres dělá u nemocí své. Říkám si: To nemůžeš, ty musíš být v klidu! Snažím se víc opatrovat, ale život je mazec.
Někteří lidé, kteří prodělali rakovinu, zpětně říkají, že si díky takové zkušenosti mnohé uvědomili a změnili v dobrém slova smyslu pohled na život. Pocítila jste i vy něco podobného?
Upřímně na téhle věci nevidím nic moc poučného ani dobrého. Slyšela jsem hodně žen říkat, že se jim po tomhle změnily nějaké životní priority nebo přehodnotily svůj dosavadní život. Já si ale vůbec nemyslím, že bych měla svoje priority nějak špatně nastavené. Byla jsem už dost dospělá na to, abych věděla, co je pro mě důležité a co ne. Nepotřebovala jsem zažít takovou příšernou věc, která mi vzala minimálně dva roky života. A poznamená vás to svým způsobem do konce života, protože už pořád žijete s takovým mrazivým pocitem, co kdyby náhodou.
Divadelní i lyžařská minulostNa umělecké scéně byla zpěvačka Anna K jako doma už odmala. Tehdy se ještě pod svým skutečným jménem Luciana Krecarová stala součástí rodiny divadla Semafor Jiřího Suchého. Publikum si získala už jako osmileté děvče, kdy dostala ve hře Kytice roli pacholete. Začala sice u dětských rolí, ale v divadle nakonec působila téměř celá 70. a 80. léta. Po revoluci sice svou kariéru posunula jiným směrem, ale na své začátky v divadle nikdy nezanevřela. Jiří Suchý se dokonce stal kmotrem její páté desky Noc na zemi z roku 2004. Po určitý čas to vypadalo, že místo umění se jejím živobytím stane sport. Vyrůstala totiž ve Špindlerově Mlýně, a tak měla od dětství velmi blízko k lyžování. Tomu se dokonce věnovala závodně za TJ Slovan Špindlerův Mlýn, takže vidina sportovní kariéry byla i celkem reálná. Ale nakonec přece jen zvítězila muzika. |
