Podle Wikipedie jste 4. ledna měla mít padesátiny, ale vy je slavila už loni. Jak to?
Na Wikipedii je prostě chyba (potutelně se usmívá). Náš kytarista ji chtěl opravit, ale když mi řekl, že je ta chyba vlastně lichotivá, zarazila jsem ho, ať ho ani nenapadne něco přepisovat. Řekla jsem si, že to budu dělat jako Ljuba Hermanová. Každoročně jeden rok uberu a třeba až mi bude osmdesát, budou mi přát k sedmdesátinám (smích). Ona skutečně docílila toho, že nikdo nevěděl, kolik jí doopravdy je. Jenže za její éry neexistoval internet.
Týdeník TÉMAVychází v pátek |
Považujete ten věk za nějaký mezník?
Ne, považuju to za nespravedlnost (smích), že se to nedá zastavit. Pro ženskou je to prostě trochu blbé číslo. I když... nakonec je to vlastně naopak jediná spravedlnost, která existuje. Taky si říkám, že ta část života před tím, která se dala považovat za mládí, přinesla tolik tragédií a ty mě připravily o tolik času, který se dal nějak hezky prožít, že musím udělat všechno pro to, aby to teď, kdy už je to mládí v háji, stálo za to. Ale ne, prostě už jsem jenom tak středně mladá (smích).
Před pěti roky jste prodělala léčbu rakoviny prsu. Cítíte se dnes už být zase ve starých kolejích?
Ale jo. I když úplně jako dřív už to nebude, ty koleje už jsou přece jen trochu opotřebovaný (smích). Takže se snažím – a teď strašně lžu – dávat na sebe větší pozor, nenakládat si tolik, ale jen to vyslovím, vím, jak kecám.
V devatenácti vám na rakovinu zemřela maminka. Ve dvaceti váš tehdejší partner onemocněl, takže jste nemohli mít děti. Pak jste těžce onemocněla vy. Potom vám zemřela nevlastní sestra, pak babička, tchyně, táta...
Bohužel, když mám mluvit o svém životě, nechci říct, že tam nebylo nic hezkého, ale ty zlé věci fakt celkem zatím převažují. Jedna kamarádka mi dokonce řekla, že mám v sobě nějaký magnet, kterým přitahuju temnotu. Ale nevím, jestli se tím chci zabývat, někam chodit, nějak se odblokovávat. Starám se o ostatní a sebe moc neřeším. Vím ale, že je čas něco málo začít dělat už i pro sebe. Chci se hýbat, trochu víc se opečovávat. Zatím o tom jenom hodně mluvím, ale snad už to brzy i dokážu.
O Vánocích jste vydala album Relativní čas na vinylu. Přesto od původního vydání desky Relativní čas uplynulo už pět let, co nové album?
Na nějaké muzice už pracujeme, ale nemůžu to dělat na sílu, když se mi třeba úplně nezdá materiál, který zrovna mám. Strašně mě bavilo akustické turné. Pro mě bylo nejlepší, jaké jsem kdy udělala. Až tak, že jsme přidali ještě deset koncertů. Možná ještě letos pár míst, kde jsme nebyli, objedeme. Myslím, že je to cesta, kterou bych chtěla jít dál.