RECENZE: Od trampské písně po bigbít. Jelen na nové desce opět baví

Kapela Jelen na své druhé desce Vlčí srdce drží linii nastoupenou už na debutovém albu. Je to dobře, protože vyměnit živelnou energii za pokusy o „vyšší umění“ by nemusely fungovat.

Dva roky stará nahrávka Světlo ve tmě přinesla do tuzemského éteru chytlavý mix folkové hudby s dynamikou bigbítu. Padala srovnání s populárními Mumford & Sons z Británie. Když během letních koncertů uváděl Jelen některé nové songy, zdálo se, že se posouvá ke stylu balkánské pohřební dechovky plné táhlých a tklivých dechů.

Vlčí srdce

70 %

Autor: Jelen

Naštěstí se tento duch vetkl snad jen do skladby To světlo jsi ty, což se dá přestát. Jinak je deska Vlčí srdce směska všech možných stylů. Od trampsky znějících Jehněd, kde se přes bendžo úplně dere na rty „jupí, čerte, jdi radši dál“, přes Tunel s náladou mexické odrhovačky po sice temnější, avšak až rockově procítěný Slunovrat. Do toho přidejme skladbu Pohanská, která má v sobě skoro stadionový potenciál i zkreslené kytary, a obdobně chytlavou titulní píseň. Ikaros potom přináší estetiku třicátých let.

Jelen zvedl rukavici rostoucí popularity a přišel s deskou, která za úspěšným debutem nijak nezaostává.