RECENZE: Proč stavět pomník špionovi, který se chlubí dolary z Kremlu?

Portrét Karla Köchera, jediného agenta bývalého východního bloku, jenž pronikl do americké CIA a získal tam informace pro československou i sovětskou rozvědku, jde pod názvem Rino – Příběh špiona po pondělní premiéře do kin.

A člověk si říká proč.

Na jedné straně nelze neocenit množství faktického materiálu včetně výpovědí Američanů, které tým režiséra Jakuba Wagnera za pět let nashromáždil. Navíc se snaží vyprávět věcně, názorně, napínavě, třebaže z plátna čiší občas dojem, že agenti číhají za každým rohem a všichni jsou přinejmenším dvojití.

Ale na druhé straně chybí důvod, proč stavět filmový pomník právě člověku, který se chlubí, že za své služby dostal od Jurije Andropova, šéfa KGB v letech 1967–82, odměnu ve výši 40 tisíc dolarů. Vlastně schází i zdůvodnění, zač ji vlastně získal: co natolik důležitého Köcher vůbec vynesl, ve filmu nezazní.

Takže zbude „selfpromo“ muže, který podle posudku svých někdejších šéfů byl „na sex, peníze, lži a intriky“ a který umí sám sebe pochválit. Líčí, jak se „napojil“ na umělce a záměrně tropil výtržnosti, aby si ho komunistické tajné služby všimly a využily ho. Jak ohromil důležitého amerického turistu svými znalostmi o Franzi Kafkovi. Jak přelstil detektor lži. Jak po vyslání do Států pronikl na Kolumbijské univerzitě až do Brzezinského institutu: „Tehdy stačilo být nejlepší.“ Jak sháněl informace mezi smetánkou na divokých večírcích věnovaných nespoutanému sexu. A jak byl vlastně jediný profesionál, zatímco na obou stranách barikády tehdy šéfovali ideologové.

Rino – Příběh špiona

50 %

Česko, 2015, 95 min

Režie: Jakub Wagner

Scénář: Richard Malatinský, Vladimír Ševela

Kinobox: 63 %

I když po technické stránce špionáže působí dokument jako zajímavý profesní román, jeho titulní postava je sama se sebou tak očividně spokojená, že by vzbuzovala averzi i bez moskevských prémií. Zvláštní kapitolu pak tvoří motiv, který se tu několikrát naznačí: že Köcher ve skutečnosti nebyl žádné eso – na rozdíl od manželky, která však ve filmu s výjimkou archivů mlčí.

Takže spíše česká Mata Hari než James Bond? Mohlo by to být zábavnější, ale pochybnost o slavobráně by zůstala.