„Byly to extatické čtyři dny,“ pokračuje. „Myslím, že si každý mohl vybrat z celé stylové rozmanitosti, nikdo nebyl rukojmím jedné jediné stopy, protože těch stop bylo hodně. To je pro náročné návštěvníky asi to nejdůležitější.“
Zlata Holušová se vítá se zpěvákem Michalem Hrůzou
Vyvstal během festivalu nějaký problém?
Byl to absolutně nejklidnější ročník za celou čtrnáctiletou historii Colours. Velmi „nudně“ jsme jeli bez jakéhokoli zádrhelu. I náš organizační tým byl tentokrát připraven daleko dřív než kdykoli předtím.
V sobotu v podvečer hrozila silná bouřka, před kterou jste dokonce varovali návštěvníky na sociálních sítích. Ani tehdy jste neměla strach?
Ne, náš tým to vlastně mobilizovalo do pozitivna. Řekli jsme si: fajn, tak konečně máme co dělat, můžeme se trochu proběhnout. Bylo to něco jako vojenské cvičení. Ale já si byla někde uvnitř naprosto jistá, že nic nepřijde. A ono opravdu nepřišlo, asi jsme měli nějakou ochranu. Takže i po stránce počasí bylo vše v pořádku. Tedy s výjimkou krátkého závěrečného deště, který si ale Mika objednal pro svou show, aby snáze rozšílel davy svých fanoušků.
St. Vincent
Co se vám na Colours letos nejvíce líbilo jako posluchačce?
Čtvrteční vystoupení Björk nemělo chybu. Bylo dokonalé, dokonce možná až moc dokonalé. V pátek byly dva jasné vrcholy: St. Vincent a Kasabian. St. Vincent jsem vloni viděla na Primaveře v Barceloně, ale myslím, že její koncert na Colours byl ještě mnohem lepší. Pomohla k tomu samozřejmě i fantastická aparatura, která její hudbu umocnila. Sobotní program kulminoval do takové radosti. Můj dramaturgický plán byl pobavit lidi v nejlepším slova smyslu, a to se myslím povedlo, lidi si to úžasně užívali a tančili od odpoledne až do noci. Pro mnohé byla asi překvapivá a odzbrojující show Augustines, kteří do toho dali úplně všechno. A z neděle jsem byla moc zvědavá, jak si poradí Dzambo Agusevi Orchestra, kteří začínali před asi padesáti návštěvníky, protože schytali tu nejrozpálenější část dne, ale končili před skoro plným hledištěm, takže dokázali, že i naprosto neznámá makedonská dechovka může zaujmout velký dav. Nádherný koncert měli The Mispers, to byl můj tajný kůň.
Mika
Překvapil vás někdo, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu?
Rozhodně Mika. Viděla jsem ho před třemi lety na Szigetu a už tam jsem se rozhodla, že ho chci na Colours. Zpočátku jsem měla trochu předsudky, jestli to přece jen není moc popík. Ale nakonec mě jeho show odzbrojila a taky jsem viděla, jaký je to fantastický muzikant. Jeho nedělní koncert jsem strávila vzadu na pódiu, takže jsem viděla odezvu davu, která pro mě byla šokující. Jak už jsem říkala, ve svůj prospěch využil i toho deště, zpíval a tancoval přímo na něm, takže byl celý mokrý. A to podotýkám, že si těsně před hraním musel vzít dva brufeny, protože se o něj pokoušela chřipka. Ještě nikdy jsem neviděla, aby někdo nevýhodu tak dokonale dokázal využít ve svůj prospěch. Takže to nakonec pro mě bylo nejlepší vystoupení celých Colours. Protože jestli je něco cílem festivalu, je to aby si lidé odnesli zážitek radosti.
Zlata Holušová zahajuje festival
Myslíte, že jste se letos dopustila nějaké dramaturgické chyby?
Tu jsem cítila u některých kapel na Drive Stage, kde mi bylo líto, že měly tak malou scénu. Třeba taková Cash Savage měla úplně jasně jít na velké pódium, suverénně by ho zvládla.
V sobotu na největších pódiích převládala taneční muzika. Je to trend, který se bude na Colours do budoucna nějak silněji promítat?
Já si program žánrově nevymezuji. Ono to ani nejde. Jde mi o plošnou kvalitu festivalu a vycházím z toho, co je momentálně možné sehnat. Každý rok se vyloupne určitá suita velkých kapel, které zrovna hrají, a jejich agenti nás, desítku největších festivalů, o ně podělí. Nepochybně nějaké velké hvězdy i napřesrok dostaneme, ale v tuhle chvíli netuším, které. Nicméně to dodá festivalu základní ráz a ty další kapely, které se snáze domlouvají, mohu lépe modelovat k těm velkým. Například letos poté, co jsme získali Björk a The Cinematic Orchestra, už jsem věděla, že si nemůžu dovolit o moc víc jemných, něžných kapel. A musela jsem se poohlédnout po účinkujících, kteří návštěvníky spíš zvednou a nabijí energií. A co se týče té elektronické hudby: nejvíc se toho v ní děje, prolíná do všech ostatních žánrů, a tak je dobře, že je v programu tolik zastoupena. Mluvím samozřejmě o chytré elektronice. Festivalu by asi nepomohlo, kdybych na něj zvala jména jako David Guetta.
Zlata Holušová na závěrečné tiskové konferenci
Zohledňujete v programu za poslední léta, kdy festival narostl do stávající velikosti, zájmy potenciálních návštěvníků víc, než vlastní vkus?
Vůbec ne. Když stavím program, vlastně ho celý slyším dopředu, to je moje výhoda. Takže se ho snažím harmonizovat tak, aby měl nějaký smysl jak pro nás, tak pro lidi. Proto jdou nejtěžší věci ve čtvrtek, v pátek ještě pořád mohu experimentovat, ale v sobotu už ne, protože vím, že už lidé budou jako papiňák, budou se chtít vybít, vytančit. Takže žádné podbízení. Spíš vyvažování.
