„Všudypřítomným podtextem knihy je vztah Čechoslováků k Rusku, jenž kolísal od nekritické lásky na počátku války až k nenávisti. Nicméně, žádný z nich nemohl zůstat k této slovanské velmoci lhostejný,“ říká Vácha o svém námětu.
Obálka knihy Červenobílá
Román věnoval legionáři a spisovateli Rudolfu Medkovi, který sloužil u Zborova a po první světové válce varoval jak před bolševiky, tak před fašisty. „Medek byl prazvláštní osobnost - básník válečník, vášnivý diskutér, jež se i přes noviny hlučně hádal třeba s Karlem Čapkem, cholerik a hlasatel cti a odvahy. Antisemita verbálního charakteru, který se přátelil s Františkem Langerem. Pravičák, který raději sedával po hospodách u stolu s mladým levicově orientovaným Zdeňkem Kalistou nebo Josefem Horou než s jinými pravičáky, kteří ho nudili,“ vysvětluje Vácha. Už několik let pracuje na Medkově odborném životopise a jeho román je beletristickým zpracováním krátkého období z léta 1918.
„Snažil jsem se být autentický, přesto se se skutečnými postavami jako s hrdiny románu někdy pracovalo dost složitě. Ale ani fiktivní postavy z mé knihy nejsou úplně vymyšlené. U každé je větší či menší, vědomá a asi méně vědomá inspirace vojáky, jejichž deníky, paměti nebo autobiografické romány jsem někdy držel v rukou,“ vysvětluje spisovatel.
Právě romány, které legionáři psali, jsou poměrně neprobádanou oblastí dokumentů, jež zachycují toto historické období československých dějin. Vácha jako historik se jimi zabýval už na škole, psal o nich diplomovou práci a je také autorem několika desítek odborných článků na toto téma. „Prameny jsem měl prostudované už dávno před tím, než jsem od platonického vztahu k románu v mé hlavě přešel ke psaní,“ dodává oceněný spisovatel.
Cenu Knižního klubu získal Vácha jako sedmnáctý autor. Od roku 1996 ji dostali třeba Martin Šmaus za knihu Děvčátko, rozdělej ohníček nebo Hana Androniková za Zvuk slunečních hodin.
