1. Kolem Bodamského jezera jednou z NEJ cyklostezek Evropy
Bodamské jezero je třetí největší vodní plocha střední Evropy (536 km²) a má mimořádnou polohu. Díky tomu, že hladina leží v nadmořské výšce pouhých 395 metrů, se v létě pěkně prohřívá, přitom však máte na jižním obzoru na dohled alpské třítisícovky. Bezprostřední okolí jezera pokrývá oku libá mírně zvlněná pahorkatina, a tak není divu, že oblast se stala i cyklistickým rájem.
Cyklostezka kolem Bodamského jezera (Bodensee Radweg) patří mezi nejlepší v Evropě a podle metodiky německého automotoklubu ADAC také k nejoblíbenějším. Je dlouhá 273 kilometrů a vede většinou nenáročným terénem, takže ji zvládnete zhruba za čtyři dny. Pokud se rozhodnete pro celý okruh, tak pojedete po území tří států. Břehy Bodamského jezera totiž patří vedle Švýcarska (jižní část) také Německu (největší, severní část) a Rakousku (nejkratší úsek na východě).
Při cyklistickém putování kolem Bodamského jezera ovšem nejde jen o polykání kilometrů, oblast totiž nabízí spoustu zajímavostí, které stojí za vidění. Doporučujeme např. pohraniční Kostnici (Konstanz, respektive Kreuzlingen), proslulou církevním koncilem konaným v letech 1414–1418. Pro české reálie je místo významné upálením Jana Husa v roce 1415.
Na švýcarském břehu dále zaujme výborně dochované středověké městečko Stein am Rhein v místech, kde Rýn vytéká z jezera. Zvlášť na jaře je také oblíbeným výletním cílem "květinový ostrov" Mainau, milovníky historie zase zaujme poloostrov Reichenau se vzácnými románskými kostely (oboje v Německu). Na rakouské straně pak stojí za zastávku město Bregenz, které je také vzhledem ke své poloze pro návštěvníky z Česka přirozeným východištěm na cyklostezku.
Dóm v Kostnici (Konstanz) u Bodamského jezera
Pohled na švýcarské Alpy přes Bodamské jezero při fénu.
Kolem Bodamského jezera
|
2. Krásnou alpskou krajinou podél horního Innu
Údolí Engadin v kantonu Graubünden patří bezesporu k nejkrásnějším alpským krajinám a přispívá k tomu bystrý tok horního Innu, který dal údolí také název (v rétorománštině se řeka nazývá En). Od počátku v průsmyku Malojapass (1815 m n. m.) provází Inn velmi dobře vybudovaná cyklostezka Inn-Radweg. Její nejatraktivnější část z celkové délky 550 kilometrů najdete právě v Engadinu.
Tip na zájezdVyberte si z nabídky sportovních zájezdů do Švýcarska na dovolena.iDNES.cz |
Švýcarský úsek Innské cyklostezky měří něco přes 100 kilometrů a navzdory tomu, že budete jednu z hlavních evropských řek sledovat ve směru po toku, místy nepůjde o úplně nenáročnou vyjížďku. V několika místech vás totiž značení povede vysoko nad údolí, aby se vyhnulo poměrně frekventované hlavní silnici. Odměnou vám budou perfektní výhledy na okolní hory a místy i téměř letecké pohledy na řeku. Počítejte také s tím, že se poměrně často pojede po šotolině.
Na švýcarském úseku Innské cyklostezky máte slavný Svatý Mořic, ale více asi zaujmou rázovité rétorománské vesnice s obrovskými statky a malovanými fasádami. Mezi ty zvlášť atraktivní, přitom však velmi autentické, patří obce Zuoz, Ardez či Guarda. Posledně jmenovaná se řadí mezi ty, jejichž návštěvu si musíte zasloužit, na kole se tam dostanete jedině úporným stoupáním.
Za městečkem Scuol se údolí zase trochu rozevře a když se přiblížíte k tisícimetrové vrstevnici, budete mít už na dohled rakouskou hranici. Innská cyklostezka samozřejmě pokračuje dál, řeka mohutní a vzpomínky na Engadin zůstávají.
Dravý tok Innu nad Scuolem
Malebnou rétorománskou vesnici Guarda prochází Innská cyklostezka.
Podél horního Innu
|
3. Curych: pohoda podél jezera i nad něj
Mezi dlouhou řadu evropských měst, kde si můžete nekomplikovaně a za malý peníz, či dokonce zdarma vypůjčit městské kolo, se řadí i největší švýcarské sídlo Curych (Zürich). Nabídka může přijít vhod, třeba když vám zbude pár chvilek po obchodním jednání nebo máte-li půl dne času před odletem domů.
Městská kola v Curychu fungují pod reklamním sloganem Züri rollt (Curych jede) a služba je v rozmezí od osmi ráno do půl desáté večer k dispozici zdarma, pouze musíte složit vratnou kauci 20 švýcarských franků (450 Kč). Elektrokola přijdou na 20 franků za den, dvě z půjčoven stojí přímo u hlavního nádraží.
Ve městě je vám k dispozici asi 170 kilometrů značených cyklotras, ale můžete se bez obav pustit i po běžných ulicích. Řidiči aut jsou ohleduplní a na cyklisty zvyklí, vždyť na jednu curyšskou domácnost připadá v průměru 1,5 bicyklu. Pěkné trasy vedou podél Curyšského jezera, při východním břehu dojedete za pár minut ke slavnému Corbusierovu domu a pokračovat samozřejmě můžete i dál. Cesta podél celého jezera až do malebného městečka Rapperswil měří necelých 40 kilometrů, zpátky se můžete vrátit příměstským vlakem.
Trochu náročnějším cílem na periferii Curychu je vyhlídkový vrch Uetliberg (869 m). Orientace je snadná, stačí šlapat z centra k západu a posléze sledovat železnici, která strmě stoupá až pod vrchol. Na nejvyšším bodě Uetlibergu pak, pravděpodobně s poněkud vyplazeným jazykem, spatříte restauraci a rozhlednu, z níž je vynikající výhled na město, jezero a nepočítaně alpských vrcholů v dálce. Převýšení od jezera na Uetliberg činí 450 metrů.
S těmito značkami se můžete setkat na asfaltu v Curychu často.
Rozhledna na vrchu Uetliberg nad Curychem
Pohoda v Curychu
|
4. Královská trojka
Varování na úvod: toto opravdu není kolečko pro každého, ale něco jako alpská univerzita pro cyklisty-silničáře. Na stokilometrovém okruhu přes tři slavné průsmyky překonáte kumulované převýšení 3 200 metrů, v nejvyšších partiích navíc nejspíš pocítíte deficit kyslíku kvůli vysoké nadmořské výšce.
Okruh přes průsmyky sv. Gottharda, Furku a Nufenenpass začněte na jižním úpatí Gotthardu, v městečku Airolo (1 140 m) v kantonu Ticino. První stoupání, vystavené spalujícím paprskům jižního slunce, tak pojedete po ránu za relativního chládku. A zvolte "starou" gotthardskou silnici, které tady nikdo neřekne jinak než Tremolastrasse. Jde o legendu nejen mezi švýcarskými cyklisty, dlážděná cesta stoupá vzhůru 24 serpentinami a její profil se vám určitě vryje do paměti. U hospice na průsmyku sv. Gottharda (2 106 m) budete mít první kilometr převýšení za sebou a můžete se spustit, teď už po hlavní silnici, do Hospentalu (1 452 m).
Pohled na silnici klesající z průsmyku Furka do údolí Rhôny (v pozadí)
Stoupání na druhé sedlo, na Furku (2 429 m), začíná líně a asfalt se pořádně zvedne teprve v sérii serpentin za Realpem. Sklon cesty však není extrémní, zato jde o hodně dlouhý kopec, opět s kilometrovým převýšením. Navíc tu v létě jezdí dost aut. Odměnou bude dlouhý a výhledově bohatý sjezd do údolí Rhôny až do vesnice Ulrichen (1 350 m).
Tam si dejte pauzu. Poslední, třetí kopec je totiž nejprudší a má i největší převýšení. Musíte překonat Nufenenpass (2 478 m), nejvyšší sedlo s asfaltovou silnicí, jehož oba svahy leží na švýcarském území. Sklon tady často přesahuje 10 %, navíc v prostřední pasáži musíte přejet vražedně dlouhé přímé úseky. Teprve série dlouhých serpentin signalizuje, že konec utrpení se blíží, až se před vámi konečně otevře pohled do Ticina.
Sjezd z Nufenenpassu zpět do Airola je 25 kilometrů dlouhý, po projetí několika serpentin prakticky přímý a ne tak strmý jako silnice ze západní strany, kolo tedy můžete většinou "nechat jet". První polovina klesání však vede bezlesou krajinou a často tu fouká prudký vítr. Buďte proto při sledování rekordních hodnot na rychloměru pozorní.
Alpská univerzita pro drsňáky
|
