Přestože je jejím základem geometrie, nudná rozhodně není - šestiúhelníky i přímky tady mluví a vedou diskuse o rozměrech, vektorech a relativitě, ale třeba i o rodičovské ctižádosti mnohoúhelníků.
Abbott napsal matematicko-filozofickou variaci na geometrické téma dávno před tím, než Einstein přišel s teorií relativity, a do značné míry ji románem předznamenal. V Plochozemi totiž žijí Přímky (ženy), Trojúhelníky (příslušníci nejnižší třídy), Čtverce (gentlemani) či Šestiúhelníky (šlechta). Nad tím vším stojí Kruhy, vyvolení. Jenomže logický řád naruší návštěva z jiné planety. Z Prostorozemě na Plochozemi přistane něco nevídaného - Koule. K úvahám o existenci dalšího rozměru už je tak jen krok, když Koule říká: "Nejsem obyčejný obrazec, nýbrž těleso. Zvete mě kruhem, ale ve skutečnosti nejsem kruh, ale nekonečný počet kruhů."
Abbott byl intelektuál každým coulem, na předsádce své Plochozemě označuje sám sebe za Čtverec, tedy za obchodníka, intelektuála či gentlemana. Studoval Kanta a Tyndalla, prošel univerzitou v Cambridgi a napsal dvě stovky knih. Kromě podobně vědecko-fantasticky laděných třeba příručky pro výchovu vzdorovitých dětí. Stal se jedním z nejmladších ředitelů prestižní City of London School, do funkce byl jmenován v šestadvaceti letech. Kromě matematického a filologického vzdělání byl Abbott v roce 1862 vysvěcen na kněze.
Čekání na úspěch
Plochozemi vydává nakladatelství B4U Publishing s původními ilustracemi autora. Po svém vzniku kniha mohla rezonovat také díky svým sociálním souvislostem, obrazce v příběhu jsou odkazem na rozdělení viktoriánské společnosti s ne příliš otevřenou možností hranice mezi jednotlivými vrstvami překračovat. Abbott nečekal ocenění mezi matematiky, počítal spíš s úspěchem sociální satiry. Plochozemě však zapadla.
Čtenáře získala až o více než třicet let později díky už zmíněné teorii relativity. Od té doby se dočkala i filmových adaptací či parodií a mnoha vydání.
