Madona, která drží své ocelové dítko na pozadí industriálního města, nebo akvárium s obří velrybou a titěrnými lidskými postavami jsou některé z motivů, které ozdobí výstavu Jaroslava Róny (1957) v pražské Galerii Václava Špály. Potrvá do 28. dubna a její titul Obrazy a sochy ji jednoznačně vymezuje.
Rónovo jméno patří mezi stálice tuzemské výtvarné scény. A nejen její: ač je malířem, sochařem a vystudovaným uměleckým sklářem, zmíněné obory dalece přesahuje třeba až k hudbě.
Jeden z Tros Sketos
Jaroslav Róna se nejprve vyučil koželuhem a až v jeho osmnácti letech jej přijali na Střední grafickou školu v Praze. V polovině osmdesátých let absolvoval také Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studoval sklářské výtvarnictví u Stanislava Libenského. Přelomový se pro jeho tvorbu stal rok 1987. Sice mu vyhořel ateliér, ale zároveň spoluzakládal známou a dnes již bezpochyby legendární skupinu Tvrdohlaví. Její členové jako Jiří David, Petr Nikl, Michal Gabriel, František Skála či Čestmír Suška patří dodnes k předním a uznávaným umělcům.
Galerie Václava ŠpályDílo Jaroslava Róny bude vystavené v Galerii Václava Špály na Národní 30 v Praze 1. Galerie má otevřeno denně od 11 do 19 hodin. Vstupné činí 40, studenti a senioři zaplatí 20 korun. |
Stejně tak Róna, který si vyzkoušel i práci ve filmovém či hudebním odvětví. Byl nominovaný na Českého lva za scénické návrhy pro film Vladimíra Michálka Amerika. Spolu s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem tvoří trio Tros Sketos, které složilo znělku pro jeden z ročníků karlovarského festivalu a s nímž také pravidelně vystupuje v pražském Divadle Sklep. Rovněž je autorem sošky Anděla, kterou předává Akademie populární hudby.
Mezi nejznámější Rónovy práce patří netradičně pojatý pražský pomník Franze Kafky, který na Starém Městě odhalil v roce 2003. Od roku 2005 vede ateliér sochařství na pražské Akademii výtvarných umění.
Rónovo malířské a sochařské dílo pokračuje ve stále stejné intenzitě a také tematicky se zdá být neměnné. Jenže ve skutečnosti je každá nová práce autonomní, nejenže je nezávislá na té předchozí, ale také není součástí jakéhokoli kontextu.
Jaroslav Róna, Nietzsche v horách, 2013
Olejomalby z posledních let, které výstava nabízí, jsou temné, míchají černou s rudou a fialovou, ale nechybí jim osobitý humor. Ať už je to pokusný atol s atomovými výbuchy vytvarovaný do podoby ležícího člověka nebo filozof Nietzsche se zlověstným nadživotním opeřencem v zádech. U některých však divákovi zatrne, třeba když hlava tiše sleduje nálet na vyprázdněné město.
Rónovy malby a sochy se záměrně vyznačují odstupem. Nemají ambice být "aktuální" nebo "současné", přesto jsou pozoruhodné a lehce provokativní.
