"Nezlobte se, že jsem zkraje rozhovoru vypadala nesoustředěná, ale civěla jsem vám na ruce. Vaše nehty jsou zkrátka... výjimečné," koktala jsem krátce poté, co na kameře mé kolegyně pomalu skomírala červená kontrolka nahrávání.
Dianne a její nehty |
"Vážně se vám líbí? Tak to jste mi udělala velkou radost," rozzářila se zpěvačka, kterou v pokoji pražského hotelu na Malé Straně den před jejím středečním koncertem na Jarním Gala pro Struny podzimu hodinu zpovídali jen muži.
"To se jen tak nevidí," prohodila jsem. Sama bych se totiž do takové divočiny na rukou nikdy nepustila, přece jen zlatavý vzor "neustojí" jen tak někdo.
"Vy se ale taky nebojíte," vystřelila umělkyně a zálibně si začala prohlížet mé jedovatě růžové ukazováčky.
"A víte, že pod fialovou zářivkou svítí," ucedila jsem znalecky mezi zuby s vědomím, že v pubertální soutěži o nejlepší manikúrní vychytávku jsem jasně ve vedení.
"Vážně? Tak to je výborný. Ty moje jsou ale nalepovací," nenechala se cenami ověnčená Dianne Reeves zahanbit a začala mi krok po kroku vysvětlovat, jak je třeba upravit kůžičky. "Za deset minut hotovo! Fakt. Počkejte, musíte se seznámit s mojí asistentkou, ta má stříbrné," vyhrkla a už mě za rukáv vlekla do foyer. "Anne, tohle je Jana. Podívej na její ruce. V pokoji mám ještě jednu sadu, dones jí prosím," zaúkolovala ji, stihla nastavit svou pravačku před čočky fotografa a vypravila se na plovárnu. Tedy na tu, co za ní přijel natočit Marek Eben. Ani jsem nestihla poděkovat...
Dianne Reeves na Jarním Gala pro Struny podzimuByla famózní, nepopsatelně dojemná i zábavná. "Víte, když se potkáte s filmovou hvězdou, často si řeknete 'dobrý' a nic z toho. Ale George Clooney? Ten je sedm dní v týdnu jen v tričku prostě fan-tas-tic-ký," uvedla píseň One for My Baby (and One More for the Road) z oscarového filmu Dobrou noc a hodně štěstí, který hollywoodský idol režíroval a ona k němu natočila mimořádný soundtrack. Když zpívala o zamilovanosti, kroužila něžně kolem tónů tak, jako když se člověku zamotá hlava při prvním polibku. V šansonové poloze zase ukázala, jak silný může být její hlas bez mikrofonu. A přesně dodržela to, co popsala v rozhovoru pro iDNES.cz – slova a emoce není možné oddělit (čtěte rozhovor s Dianne Reeves: Kdybych nezpívala, jela bych do Egypta a byla archeolog). Dala prostor i oběma svým přátelům a kolegům, kteří se představili v sólech, a publiku. To se ale po jejím výkonu oprávněně nepouštělo do větších akcí. |
Za deset minut se u pohodlných sedaček objevila uřícená Anne, v ruce držela malé papírové pouzdro a v něm leopardí nálepky. "Opravdu jste ji pobavila," usmála se a znovu mi zopakovala postup. "To jsou holčičí věci, tomu nemůžete rozumět," elegantně odpálkovala fotografa a objala mě.
Dobrá historka do hospody.
Tenhle příběh je třeba dohrát do konce, řekla jsem si ale večer. Takže koupím kytku a nový vzorek a stavím se za Dianne před koncertem. Třeba to vyjde.
Dobrá práce, Jano
Aby byl efekt ale dokonalý, muselo se lepit. Deset minut? Kecy! Poctivá hodina. Bez pomoci další kolegyně (díky, Bohunko!), bych to nezvládla, takže už chápu, proč na turné jezdí i Anne. "Kdyby mě teď viděl šéf..." sykla jsem. "... tak se připravuješ na reportáž," dodala fotoeditorka Magazínu DNES, která by si ve vteřině mohla začít přivydělávat v nehtových studiích.
Nakonec to tedy vyšlo.
Zastihli jsme Dianne, opět s fotografem, v restauraci Obecního domu krátce před vystoupením. Žádná róba, dokonalý make-up. Seděla s přáteli včetně doprovázejících kytaristů Romera Lubambo a Russella Maloneho u kulatého stolu. A tentokrát nevěřila svým očím ona.
"Dlužím vám poděkování," skláním se nad ní a předávám pestrobarevný pugét.
"Vy jste zlatíčko. A máte to nalepené. Tak to je bomba," chytila mě Dianne Reeves za ruku a pečlivě zkontrolovala Bohunčinu práci. Anne s dojetím vypískla a s otevřenou pusou hltala finální scénu našeho příběhu.
"Doufám, že se vám budou líbit," mrkala jsem na dárek.
"To je pro mě? Zlaté? Ty neznám. No, nádhera!" smála se pětapadesátiletá zpěvačka.
Takže 1:1.