Velké oslavy
Začněme chronologicky: letos se o Čtyřlístku začal natáčet celovečerní film, který by měl do českých kin vstoupit na Vánoce roku 2011. Poté Myšpulín a Fifinka dostali své desetikorunové známky, přičemž ta s Fifinkou se setkala s nečekaným sběratelským ohlasem – prodalo se na sedm milionů kusů. Zbývající dvě postavičky se na korespondenci objeví příští rok na jaře.
Kromě toho Čtyřlístek od dneška do konce února představuje vánoční výstava o dějinách a současnosti časopisu v Muzeu hlavního města Prahy a na trhu se právě objevilo zvláštní, šedesátistránkové dvojčíslo. Obsahuje čtyři nové příběhy. Legendární čtveřice z Třeskoprsk v něm postupně bojuje s obávaným nepřítelem Kazimírem Zádrhelem, s mimozemšťankou, s beznadějí a nakonec i s boháči, kteří mají zálusk na jejich domov.
"Čtyřlístek kreslím nepřetržitě už dvaačtyřicet let, a kdybych mohl, kreslil bych ho nekonečně dlouho," říká Jaroslav Němeček, duchovní otec Fifinky, Bobíka, Myšpulína a Pindi.
Stále stejné šaty Fifinky
Zatímco scenáristů se na příbězích vystřídalo několik, včetně nejslavnější, bohužel již zesnulé autorky Ljuby Štíplové, výtvarník byl vždycky jen jeden. I když se prý kolegové v redakci už poohlížejí po novém kreslíři, unaven se ještě necítí. "Pořád mě to baví, pořád mě to těší. Čtyřlístek mi dělá život veselejší," dodává Němeček.
Ve fiktivním dotazníku, který provází pětisté číslo, mu předhazuje jeden z jeho hrdinů, čuník Bobík, že by měl rád na své olysalé hlavě aspoň jeden dva vlasy. Jak však uvádí Němeček, k žádným úpravám se nechystá. "Podoba postaviček se měnila do desátého, dvanáctého čísla. Ale od té doby se ustálila, například Fifinka má už čtyřicet let stejné šaty. A to i přes stížnosti některých čtenářů – trošku jsem je prodloužil, leda když měla jít do divadla," vysvětluje výtvarník.
Možná, že zajímavější než oblékací linie je u Čtyřlístku ta "bojovná". Čtyřlístek byl totiž léta docela nevinný, Myšpulín a spol. neměl žádné vytrvalejší nepřátele.
Starý, ale zase úspěšný
Přitom zmíněný "mistr převleků" Kazimír Zádrhel se objevil už v prvním čísle. Ljubě Štíplové připadal příliš surový, a tak se ze stránek časopisu vytratil. "I když zmizel na desítky let, čtenáři se na něj na besedách stále ptali. A tak jsem ho před pěti lety znovu oživil," uvádí Němeček, který chtěl zpestřit "příliš kladný" Čtyřlístek.
Zřejmě má jeho strategie úspěch. Po slabších příbězích z devadesátých let a někdy trochu násilném stíhání dobových trendů stoupá časopisu utěšeně náklad, každého čísla se prodá zhruba čtyřicet tisíc výtisků. Což sice není dvousettisícový rekord, který se Čtyřlístku podařil koncem osmdesátých let, ale na zdejší podmínky jde o vynikající výsledek.
Navíc časopis stále zrychluje: původně vycházel šestkrát až devětkrát ročně, nyní se na pultech za rok objeví 20 čísel a šest "speciálů" s křížovkami. Jestliže na stovku dílů potřeboval kdysi třináct let, v současnosti už je zvládne za "pětiletku".