Podobně na něj nahlížejí i členové různých porot: těžko by jinak jeho hra Srpen v zemi indiánů (v originále August: Osage County) získala v jedné sezoně všechna dostupná divadelní ocenění včetně Tony Awards a Pulitzerovy ceny.
To se prý naposledy podařilo Eugenu O’Neillovi. A se stejným zápalem o Lettsovi a jeho hře hovoří i Michal Dočekal, který Srpen v zemi indiánů čerstvě režíruje v Národním divadle. Premiéru si inscenace odbyla v pátek.
Velké rodinné drama
Tracy Letts není autor českému kontextu neznámý, ale pouze jako autor jediného textu. Hitem se stal jeho černý tragikomický kus Zabiják Joe, v němž si syn kvůli vysoké pojistce objedná vraždu vlastní matky.
Pražské Švandovo divadlo má Zabijáka Joea na repertoáru již desetiletí, uváděl se například také v Plzni, Ostravě, Českých Budějovicích a čerstvě měl premiéru v Kladně. Také v Srpnu v zemi indiánů umí být autor dostatečně drsný.
Hra je dramatem rodiny, která se schází v rodinném sídle v Oklahomě, v "indiánské" zemi Osagů, přesně v okresu Osage. Okolnosti jsou mimořádné: zmizel otec, patriarcha rodu. V centru hry stojí matka trpící rakovinou i závislostí na prášcích, její tři různým způsobem poznamenané dcery a sestra.
RodinaV centru hry stojí matka trpící rakovinou i závislostí na prášcích, její tři různým způsobem poznamenané dcery a sestra. |
"V textu lze najít i jiné odkazy, například na Čechovovy Tři sestry. Ale já jsem při čtení myslel na Shakespearova Krále Leara, což není tak zřejmá asociace. Všichni jsme dostali jakési království – tedy život – a je na nás, jak jsme s ním nakládali," říká šéf činohry Národního divadla a režisér Michal Dočekal. "Srpen v zemi indiánů není hra společensky aktuální, ale existenciální," dodává.
Mezi témata, která Letts otevírá, patří otázky, jak naložit s druhou polovinou života, jaká cena se platí za úspěch a konečně složité vztahy rodičů a dětí.
Smích z nezbytí
To však stále ještě neozřejmuje výjimečnost hry, v níž se autor (opět podobně jako O’Neill) nechal inspirovat traumaty vlastní rodiny. Letts totiž toto tíživé rodinné drama, v němž se postupně obnažují ty nejbolestivější pravdy o jednotlivých členech rodu, postupně obrací do více než temné komedie.
"Černá komedie je pojem až nadužívaný. U Lettse jde však skutečně o smích rodící se bez cynismu ze zoufalství, protože nic jiného už nezbývá," osvětluje dramaturg Martin Urban.
A právě to je na hře dráždivé: otevřený návrat k analytickému rodinnému tradičnímu dramatu, ovšem "pootočený" k humoru z nezbytí. K tomu se přidává i forma: řadu dialogů nechává autor běžet současně jako polyfonní skladbu. "Neznám žádného dramatika, který by takto psal," říká Dočekal.
Podobnému nadšení podléhala i americká kritika. Hru poprvé uvedlo Steppenwolf Theatre v Chicagu, pak byla se stejným obsazením s velkým ohlasem uvedena na Broadwayi. Noviny New York Times ji označily za nejlepší hru na Broadwayi za celé roky.
"... divákovi bez oddychu servíruje překvapení, šoky i radost, třebaže její jádro zůstává bolavé. Je to, jako když si doma za deštivé noci pouštíte jeden díl svého oblíbeného seriálu za druhým. Z divadla odcházíte emocionálně zcela vyšťavení, vyčerpaní smíchem, a přesto lačnící po pokračování," napsal jejich kritik Charles Isherwood.
V Národním divadle by tento zážitek publiku měli poskytnout například Kateřina Burianová jako sarkastická matka, Miluše Šplechtová coby nejstarší dcera, David Prachař v úloze jejího muže či František Němec jako strýc. V dalších úlohách se objeví například Vladimír Javorský, Sabina Králová, David Matásek, Jana Preissová či Jaromíra Mílová.
