"Zůstaňte radši venku, budete mít klid. Nechám vás tu hodinu o samotě, protože jinak bych do toho rozhovoru pořád zasahoval," říká otec Marek Irgl, povoláním novinář.
V ruce má šedou hadrovou tašku, jako když nese nákup z konzumu − podle vyboulení na jedné straně to vypadá na konzervy... Asi jen málokdo by v té tašce hledal Oscara.
Jeho dcera ji od otce převezme jako štafetu a položí sošku vedle sebe. "Když tomu, co se stalo, nemůžu uvěřit, tak se na ni podívám," říká dvacetiletá Irglová. S Irem Glenem Hansardem nazpívala skladbu Falling Slowly, která byla vyhlášena nejlepší filmovou písní roku.
Za velkou zpěvačku se nepovažuje, za hvězdu už vůbec ne. "Stala jsem se asi hudebnicí a teď to dělám profesionálně," praví nejistě. "Přišla jsem k tomu pomalu jako slepý k houslím, ale strašně mě to baví."
Překvapilo vás něco na té zlaté sošce?
Jak je těžká, váží asi čtyři kila.
Je tam vyryto vaše jméno?
Ještě ne, cedulky nechtějí vyrývat před slavnostním večerem, aby se nerozkřiklo, kdo vyhrál. Aspoň jsem to zaslechla, když jsem se dívala na přenosy doma ještě jako divák. Cedulku nám pošlou a my si ji tam připevníme, vespodu jsou připravené dvě dírky.
Vašemu partnerovi Hansardovi se Valmez líbí natolik, že by tu rád žil. Co mu vyhovuje?
Připomíná mu to tady jeho chudý kraj dětství. Rozumí si se zdejšími lidmi, má rád přírodu. Hlavní města se stávají podobná na celém světě – na každém rohu McDonald’s. Tady se trochu zastavil čas. Nenosíme povinně značkové oblečení, jsme přirození. Asi proto se tu cítí dobře.
Měla jste sen: pořídit si vlastní dům v Dublinu. Co dál?
Ten dům pořád hledáme. Doufám, že s Glenem natočíme ještě desku a uděláme několik turné. Zřejmě se pak vrátí ke své kapele, asi to tak musí dopadnout.
Proč vůbec dáváte přednost Irsku?
Je tam nádherná příroda, mám ráda moře. Irsko je ostrov a počasí je tam strašně divoké. Když začne foukat vítr nebo pršet, tak máte pocit, že to tam vše žije s tím počasím. Lidi si vyprávějí historky, věří na kouzla, víly. V hospodě koluje kytara z ruky do ruky a každý něco zahraje, každý den se tam něco děje.
Vás si v hospodě neumím moc představit, pijete pivo?
Někdy, ale nerada se opíjím. Mně nepřijde, že v opilosti je ten zážitek lepší. Dám si jedno dvě piva a stačí mi to, strašně rychle se opiju.
Kdy se vám to stalo naposledy?
Asi při oslavě po Oscarech, šampaňské tam teklo všude. Na baru jsme si dali pivo. Jenže v Americe chodí lidi brzy spát − tam se nedá pařit až do rána jako tady nebo v Irsku − hospody se zavřou kolem dvanácté. Pokračovali jsme u kamarádky, kde jsme bydleli. V půl čtvrté jsme padli únavou.
Chcete vědět více?
Celý rozhovor s Markétou Irglovou o jejích snech
a ambicích najdete
v příloze Víkend
v sobotní MF DNES.
