Pozitivní pohled je tenhle: Jana Kirschner natočila v Anglii desku, která zní světově. A nejen technicky (zvuk, instrumentace, jistý zpěv), ale především v tom, že je naprosto sladěná a vyrovnaná, je přesně tím, čím chce být. Dospělým a intimním folk (no často spíš to country) popem, který si pustíte, když se budete chtít uklidnit v autě nebo když si s partnerem uděláte „pěkný večer.“
Je to přesně ta deska pro lidi, co si ještě kupují cédéčka, protože k nim přistupují účelově – ne náhodou tahle deska suverénně ovládla domácí prodejní žebříček. Tím ale nechci říct, že by to byl kalkul - i přes všechnu tu učesanost jsou tu skutečné emoce a spousta opravdu výtečně napsaných a neobyčejně příjemných písniček, které se vám nenápadně prokousají až do srdce.
Tak v čem tedy může být problém? V tom, že ta deska je nesnesitelně usedlá. A, sorry, stará! Podobné hudby existuje už desítky let hrozně moc a to štěstí uspět s tímhle modelem i po roce 2000 si už do sytosti vybrala Norah Jones. Není náhodou vlastně smutné, když se talentovaná zpěvačka „od nás“ konečně dostane do velkého světa, ale natočí tam desku, ze které působí o deset let starší, než ve skutečnosti je? Trochu jo.
Ale co - Jana Kirschner se tak rozhodla dobrovolně a v rámci svého rozhodnutí odvedla perfektní práci. A i když se trochu obávám, že tohle není hudba, ze které si teď ve světě sednou všichni na zadek, moc bych Janě Kirschner přál, aby jí to vyšlo!
Jana Kirschner - Shine
Universal Music
Nej skladby: Sun, I Can´t Go, Sometimes
Hodnocení Filter: 70%
