Víte, co znamená slovo nova?
Druh hvězdy, samozřejmě.
A víte ještě, co jste si o Nově myslel před deseti lety? Právě začínala vysílat a vy jste byl redaktorem České televize.
Ze všeho nejdřív jsem Novou pohrdal. Tohle přece nemůže být konkurence, říkal jsem si, ale rychle jsem vystřízlivěl. Pak jsem Novu neměl rád, protože nás ve zprávách začala válcovat, a my měli pocit, že nám vzala hračku. Postupně převážila profesní úcta a za poslední roky jsem se s tou stanicí sžil.
Máte v Nově přátele? Myslím opravdové přátele.
Většinu opravdových přátel mám tady. Ale není to jen tak, že by ta přátelství vznikala v Nově. Často lidi z přátelství ke mně do Novy přišli. Nejlepší příklad je Standa Brunclík.
Upřímně, nechtěl bych být vaším podřízeným. Jednou jsem na vlastní oči viděl, jak jste po zprávách vylétl ze studia a jedné reportérce vynadal tak, že plakala. A prý to děláte často.
Já zase říkám, že taková reakce může být pro redaktory lepší. Chápu, že hlavně dámám v redakci může vadit, ale musí přece mít zpětnou vazbu. Mám pocit, že už si všichni zvykli. Oni vědí, že jsem cholerik. Vědí, že nejde o nic osobního a že mi na tom zkrátka hodně záleží.
Kdo křičí na vás?
Nikdo. Když něco zkazím já, jsem naštvanej. A řeknu přede všemi, že jsem udělal chybu. Ale ještě k tomu, na co jste se ptal předtím. Oni vědí, že jim sice budu nadávat, ale navenek je budu hájit. Jednou mi v osm ráno - už ani nevím, o co šlo - volá Železný a ptá se: Kdo dělal tuhle reportáž? Aha, tak od téhle minuty u nás nepracuje! A já mu říkám: Pane doktore, to ale musíte nejdřív vyhodit mě. Já jsem tu reportáž schválil.
Majora Zemana nechci
Řeknu vám pět pořadů, které patří konkurenci. Jedním slovem odpovězte, jestli byste je chtěl na Nově. Banánové rybičky.
Můžu čtyři slova? V současné podobě ne.
Co vám na nich vadí?
Ten pořad už běží příliš dlouho. Kdybych chtěl dělat talk-show v hlavním vysílacím čase, měl bych přijít s něčím novým.
Mistrovství světa v hokeji.
Ano.
Nikdo není dokonalý.
Podobný pořad ano.
Mistrovství Evropy ve fotbale.
Jako fotbalový fanoušek Pavel Zuna určitě. Jako programový náměstek vím, že televize s jedním kanálem není schopna vysílat prakticky všechny zápasy živě, což je požadováno. Až je bude v létě vysílat Česká televize, naše čísla půjdou hodně dolů.
Simpsonovi.
Ano. V jiném vysílacím čase.
Šestý přidejte sám.
Chtěl bych Hodinu pravdy, kterou bychom uměli udělat lépe. Ten pořad je výborně vymyšlený, ale jako většina věcí na České televizi všedně zabalený. Na to, o jaké ceny se hraje a jaké tam bývají emoce, z toho dělají malou show. Je to promarněná šance.
U dalších pořadů navíc vysvětlete proč. Chlapci a chlapi.
Nechci, protože k tomu mám odpor. Nestojím o to, aby se u nás vysílaly pořady, které byly natočeny vážně, a dnes se na ně lidé dívají z recese.
Major Zeman.
Taky nechci, i když by byl zaručeně úspěšný. V tomhle měl Železný pravdu: je to oslava Státní bezpečnosti. Přinejmenším některé díly.
Žena za pultem.
Ta by mi tolik nevadila. Tam jde hlavně o paní Švorcovou v hlavní roli. To pro mě není tak hrozné, jako když někdo nadšeně podepisuje, že zůstane na vojně. Ale že bych po tom toužil, to tedy ne.
Nemocnice na kraji města.
To je něco jiného, seriál ze života. Programově by nám pomohla a dokázal bych s ní žít. Stejně tak ale dokážu žít bez ní.
Je hezké poslouchat, jak Nova dává ruce pryč od seriálové tvorby, která oslavuje komunismus. Jenže to zní falešně, vždyť jste vysílali Anděla na horách. To je přece stejné!
To je ještě horší, mnohem horší než Nemocnice. Máte pravdu, názor Novy není jednoznačný. Nejde říct, že seriál je totalitní zlo, ale film ne. Probírali jsme třeba Cirkus Humberto, o který bych já - čistě teoreticky - stál. Jestliže se i k takovým seriálům jako televize stavíme negativně a pak vysíláme Anděla na horách, je to zvláštní postoj. Ten tady před vámi neobhájím.
Vysíláme i hloupé věci
Nova chystá velký projekt Česko hledá superstar a vy jste ho dostal na starosti. Karel Gott říká, že v Německu tenhle pořad způsobil šílenství. Čekáte to samé u nás?
Čekám, že ten pořad bude velice úspěšný.
Mnohokrát už jsem z Novy slyšel, jak jste vybrali porotu, kolik lidí se přihlásilo, ale nic víc. Jak to všechno bude vypadat na obrazovce?
To je hodně složité. (bere do ruky tužku a papír) Po třech konkurzech se vybere sto lidí, pak čtyřicet a na začátku dubna zbude deset finalistů. Pak budou probíhat živé koncerty a na každém jeden soutěžící vypadne. Dohromady odvysíláme dvanáct sestříhaných epizod a devět přímých přenosů.
Česko hledá superstar, Chcete být milionářem?, Nejslabší! Máte padáka! - to jsou všechno pořady, které přišly ze zahraničí. Jak to, že je všechny vysílá Nova?
Nova šla od začátku tvrdě po image té nejmodernější televize a nikdy neváhala dát velké peníze do takových projektů. To byla filozofie Železného a byla správná.
Kdy vymyslíte svůj vlastní pořad, který budete prodávat?
Umíme dobře rozvinout to, co je úspěšné - třeba pro Němce jsme vylepšili pořad Pálí vám to. Umíme taky dělat jednorázové věci, vyhlášení Anno se s Tý Tý vůbec nedá srovnat. Ale vymyslet úspěšný zábavný pořad, který se opakuje každý týden, to se nám v poslední době nedařilo.
Myslíte třeba Mléčnou dráhu s Bárou Hrzánovou, která skončila?
Ano. To je má osobní prohra.
Mimochodem, Milionář - ve speciálním díle, kde tváře Novy soutěžily o peníze pro děti, jste riskováním přišel o sedmdesát tisíc a slíbil, že je dáte ze svého. Už jste to udělal?
Ano.
Vypadalo to jako dobrý krok před vyhlašováním cen Anno a Tý Tý. "Když bude ta odpověď špatná a místo jistoty osmdesáti tisíc spadneme na deset, dorovnám to sám."
Těžko vás o tom budu přesvědčovat, ale nemyslel jsem to tak. Ukončit hru mi přišlo slabošské. Asi to nevíte, ale šéf našeho zpravodajství Martin Ondráček, který mi špatně poradil, pak šel a sám od sebe poslal těm dětem pětatřicet tisíc.
Co vám řekla manželka, když jste přišel domů a řekl, že musíte zaplatit sedmdesát tisíc?
Lezlo to ze mě jako z chlupaté deky... Já o tom nerad mluvím, ale my vždycky někam posíláme peníze, tak teď to bylo sem.
Dívá se manželka na Novu?
Ráda. Na pohádky, prvorepublikové filmy a bude se jí líbit Česko hledá superstar. Dívá se na zprávy a na Střepiny.
Řekne vám, když si o něčem na Nově myslí, že je to hloupé?
Velmi často, třeba o mně. (smích) Mně ale taky dost věcí připadá hloupých. Ta snaha o humor... Nechtějte na mě konkrétní chvíle ani konkrétní jména, ale normální divák je snadno pozná. Je to ta snaha být zábavný za každou cenu. Říkám tomu splnit kvótu vtipů na minutu.
Když před vás položím televizní program Novy, najdete tam pár těch hloupých věcí?
Co myslíte? Najdu.
A zaškrtáte mi je?
To přece nejde! Taky po vás nebudu chtít, abyste mi ve vašich novinách zaškrtal články, o nichž si myslíte, že jsou hloupé, a pak je ukázal na kameru.
Úspěch Novy nejde zpochybnit. Ale bylo i pár průšvihů, které se staly za těch pět let, kdy tu pracujete.
Povídejte.
Bez pochyby vaše první přenosy z mistrovství světa v hokeji a s nimi spojené virtuální studio.
Tak to byl velký průšvih. S našimi sportovními komentátory se táhne dodnes, ale já tvrdím, že nespravedlivě. Oni si virtuální studio nevymysleli, byl to nápad lidí kolem pana Vávry. Diváci by jim snad i odpustili chyby, které dělali, kdyby je přiznali. Jenže oni se naopak tvářili, jak jsou skvělí. Máte pravdu, nedalo se na to koukat a Novu to na dlouhou dobu znechutilo.
Zadruhé lživá informace o postřeleném ministrovi, kterou jste vysílali ve zprávách.
Moje vlastní chyba, tu jsem si vyžral od a do z. Tehdy se vysílalo z polních podmínek a všechno jsme řekli velmi decentně, ale to nás samozřejmě neomlouvá. Tenhle průšvih máte v seznamu správně. A byly další, hodně velké.
Sem s nimi!
Přece vám nebudu vyprávět o věcech, které jsme udělali špatně. Ale dobře, když už jste se zmínil o sportu, tak daleko větší ostudou byl první fotbalový přenos.
Vzpomínám si. Pavel Poulíček si při zápasu Brno - Sparta spletl týmy a komentoval je obráceně.
Nechci do Pavla jít, byl pod velkým tlakem, ale nic horšího snad ani udělat nejde. Přece nemůžete přijet na fotbal, komentovat ho pro televizi a splést si mužstva. Sparťan Siegl tam vesele běhal a on o něm mluvil jako o útočníkovi Brna.
Dnešní děti jsou víc doma na zadku
Dívají se vaše děti na Novu?
Milují pohádkový blok, který o víkendu začíná v sedm ráno. Pokémon, Digimon, Beyblade. Ale teď už chodí později spát, takže často zaspí a chytí jen Beyblade.
Je něco, co jim na Nově zakazujete?
Když bylo zemětřesení v Íránu, odehnal jsem je. To ještě nemusí vidět.
Vašim dvojčatům Janovi a Matějovi je pět let. V čem jste byl v jejich věku jiný? Třeba podle hraček.
Stejně jako kluky mě bavily stavebnice. Co mě nikdy nebralo a co naopak chytlo je, jsou figurky. Zavřou se do pokoje a dvě a půl hodiny hrají divadlo. Mají kovboje a postavičky z Pána prstenů. Víc mě bavil sport. Ve školce jsme byli na dvě party: jedna si hrála na písku, ale já byl v té druhé, která šla na plácek kopat.
O čem si se syny povídáte?
Spíš o čem si oni povídají se mnou. Řeší svoje filmové hrdiny - Pána prstenů a Harryho Pottera. Pořád mě zaklínají. Mají hůlky, řeknou něco latinsky a já musím zkamenět. Můj táta jim vypráví Vinnetoua, to mají rádi. A taky Sedm statečných, Honzík je Vin a Matěj je Chico.
Klasické pohádky je nebaví?
Mou ženu sice víc, ale kluky taky.
A co hry na počítači? Nebo střílečky v amerických filmech.
To je asi bude bavit. Doma nemáme počítač, takže když jim něco nepustím na laptopu, oni se k tomu nedostanou. Jediné, co jsme spolu hráli, byl Harry Potter.
Harry Potter asi není ten případ, ale často se říká, že současné počítačové hry a filmy kazí děti. Co myslíte?
Nemyslím si, že je to učí násilnostem. Problém je jinde: jsou víc doma na zadku. My jsme přišli ze školy, hodili tašky do kouta a šli jsme hrát fotbal. Nebo na schovku. Tyhle děti mají svůj virtuální svět v počítačích a televizi a ven nevylezou.
Železný chtěl jiné moderátorky
Představte si, že vám dnes další moderátorka zpráv řekne, že končí. Máte v šuplíku seznam náhradnic?
Ne. Vím, že narážíte na odchod Nicol Lenertové, ale ten byl velmi nestandardní. Normální to bylo tak, jak to udělala Mirka Čejková. Přišla a řekla: Za dva tři měsíce skončím, hledejte někoho jiného. Na to, co udělala Nicol, se nejde připravit. To se stane jednou za sto let.
Jak se hledá nová moderátorka?
Hodně se dívám po ostatních televizích. Tehdy jsme nad tím seděli tři: doktor Železný, Líba Šmuclerová a já. Měl jsem za úkol vytipovat ty vhodné a postupně jsme jich na kazetě viděli asi pětatřicet. Na Pavle Charvátové jsme se shodli hned, náhrada za Nicol se hledala daleko pomaleji a složitěji. Měsíc a půl.
Jak to?
Já bych se uměl domluvit hned, ale tak klíčovou pozici neurčuje Zuna. Pavlu hned všichni odkývali, ale na další moderátorku se názory lišily. Pan Železný třeba prosazoval dvě dívky, které jsem nechtěl.
Které to byly?
To nemůžu říct, protože to jsou známá jména. On nám mohl klidně nařídit, abychom jednu z nich vzali, ale nikdy to neudělal. Vždy respektoval názor Líby i můj, i když jsem byl podřízený. Pak byl další problém: adeptku jsme oslovili a ona nám řekla, že zprávy dělat nechce. Že má blíž třeba k herectví.
Na začátku jsme vysvětlovali význam slova nova. Odkdy se vy sám cítíte jako hvězda?
Ale já nejsem hvězda. Kdybych měl být neskromný, řeknu, že jsem docela slušný televizní novinář. Takhle mě vychovali v České televizi: víc se považovat za novináře než za baviče.
V hospodě si vás lidé všimnou, ne?
Tam si hledím svého piva a nekoukám kolem. Ale je pravda, že když člověk přijde na venkov, lidi si všimnou.
Také vám říkají, že jsou ty vaše zprávy samá krev?
Na vesnici nikdy, tam nás mají rádi. Tohle nám vyčítají Pražáci, pseudointelektuálové, kteří se na Televizní noviny nedívají a nevědí, že už dávno krvavé nejsou.
Vymlouváte jim to?
Jak komu. Svým rodičům trpělivě vysvětluju, když se jim něco nelíbí. Ale když přijde někdo opilý a začne se mnou diskutovat o zprávách, moc času mu nevěnuju.
Baví se s vámi o Nově třeba váš zubař?
On se bavit může, ale já tam mám otevřenou pusu, takže si nepokecá. Stejně mám raději, když mi on vypráví o své práci. Vysvětluje mi, jaké jsou problémy s praxí. Jak je to nákladné a jaké jsou potíže s pojišťovnou.
Neříká to právě proto, že jste Zuna z Novy?
Možná ano. Ale nikdy z toho nic neměl.
 |
