Zahájovací ceremoniál MFF v Cannes

Zahájovací ceremoniál MFF v Cannes | foto: Reuters

Palác v Cannes tančil v rytmu kankánu

Slavnostnímu zahájení čtyřiapadesátého filmového festivalu v Cannes vládly motivy spojené s přelomem 19. a 20. století. Péřová boa a pláštěnky halily ramena tanečnic z pařížského kabaretu Moulin Rouge, které předvedly několik scén ze stejnojmenného filmu, jímž byl festival zahájen. Davy lemující ve středu večer slavné schodiště s červeným kobercem vítaly před festivalovým palácem každou známou tvář potleskem, jenž se změnil v jásot, když se objevily hvězdy večera a protagonisté filmu Moulin Rouge: Ewan McGregor a Nicole Kidmanová v odvážných černých šatech, hlavní objekt fotografů.

Jak se dalo předpokládat, snímek Baze Luhrmana má hodně daleko k dnes už klasickému stejnojmennému filmu z padesátých let. Zatímco tehdy šlo o věrnou evokaci ovzduší slavné pařížské scény, jak ji zachytil na svých obrazech Henri de Toulouse-Lautrec, jehož nešťastnému osudu věnoval svůj film John Kuston, tady se sotva dozvíme, že onen zakrslý mužík plný elánu v podání Johna Leguizama byl malíř. Osou filmu je láska kabaretní hvězdy Satine a poněkud naivního začínajícího spisovatele Christiana, jehož opravdovost přemůže cynismus protřelé kurtizány, nikoli však její nemoc. Příběh Luhrmanova Moulin Rouge má blíž k romantismu Dámy s kaméliemi než k secesi.

Luhrman, tvůrce modernizované verze Romea a Julie, opatřil poměrně slabý děj hýřivou obrazotvorností techno dítěte. Ani na okamžik nepředstírá realismus: příběh rámuje opona, jež se na začátku rozhrne a na konci zavře - vše je iluze, obrovská muzikálová show. Její aktéři si vypůjčují i slavné hity od Beatles přes Eltona Johna po Madonnu; mimochodem její píseň Like a Virgin v podání Jima Broadmenta coby ředitele podniku Harolda Zidlera patří k nezapomenutelným okamžikům, stejně jako skvělá scéna argentinského tanga. Vše vytváří zvláštní ironickou až groteskní paralelu mezi bouřliváctvím bohémy konce devatenáctého století a kulturou pop-music. Zrychlenou montáží se film blíží technice videoklipů a milostná historka nemá daleko k oblíbeným telenovelám. Luhrman obratně balancuje na pomezí kýče, ostatně zcela přiznaného, plně spoléhaje na profesionalitu vybraných představitelů. Nicol Kidmanová jako Satine a Ewan McGregor coby Christian své party zpívají i tančí a ani v nejkrkolomnějších výstupech se prý nedali zastoupit.

Při tiskové konferenci se na toto téma hodně vtipkovalo za stolem, kde usedli režisér a všichni představitelé nejdůležitějších rolí. Nicol Kidmanová se ukázala být stejně okouzlující a nenucená jako na scéně; působila upřímně, když připustila, že jí kalí radost probíhající právní formality rozchodu s Tomem Cruisem. "Přesto bych ženám, které procházejí podobnou zkouškou, řekla, že je lepší poznat lásku a třeba ji i ztratit než vůbec nemilovat," prohlásila herečka, jež údajně plánuje odjet v nejbližší době s oběma adoptovanými dětmi na čas do rodné Austrálie.

Zatímco publikum filmu tleskalo, intelektuální francouzská kritika ho strhala, chápající Luhrmanovo pojetí hudebního filmu jako rukavici hozenou loňskému vítězi Cannes Larsi von Trierovi a jeho hvězdě Björk. List Le Figaro označil Moulin Rouge "za nádhernou ódu na podívanou - od kabaretu po operu, od operety po muzikál, od tance po divadlo a film". Podle listu Libération naopak vyvolává tento "popový kýč" vzpomínky na nejhorší produkce Walta Disneyho. Nepodobá se filmu, ale je něčím mnohem bližší reklamě na limonádu a velkolepému návratu hudební komedie v broadwayském provedení.

Co řekne porota, to budeme vědět 20. května.