„Opravdové a efektivní sdílení břemene také znamená, že hranice mezi sousedními státy musí být otevřeny pro ty, kteří prchají před násilím a válkou,“ řekl koncem loňského roku Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) António Guterres na konferenci OSN ve Spojených arabských emirátech, která se zabývala dětskými uprchlíky.
Dodal, že ochrana syrských uprchlíků nemůže ležet pouze na Jordánsku, Turecku, Libanonu a Iráku. V loňském roce v této čtveřici států pobývalo až 92 procent z registrovaných syrských utečenců u OSN. Tento měsíc zveřejněné údaje tvrdí, že ze Sýrie před válkou uteklo již víc jak čtyři miliony lidí dalších 7,6 milionu Syřanů je mimo své domovy ve své vlasti.
OSN i neziskové organizace světové státy vyzvaly, aby přesídlily alespoň deset procent běženců, kteří jsou nyní ve výše zmíněných uprchlických táborech. Svět však podle Amnesty International (AI) nabídl přesídlení pouze 1,7 procenta běženců. Navíc bohaté státy Perského zálivu, které jsou členy Rady pro spolupráci arabských státu Zálivu (GCC), nenabídly ani jedno místo.
„Státy GCC by kvůli své geografické blízkosti, historickým vazbám se Sýrií a relativnímu integračnímu potenciálu (kvůli společnému jazyku a náboženství) měly výrazně přispět k přesídlení syrských uprchlíků,“ vyzvala AI.
Finanční pomoc
Zálivové státy však podle Ondřeje Beránka, ředitele Orientálního ústavu Akademie věd, upřednostňují jinou pomoc. „Finančně podporují některé skupiny v Sýrii a Iráku i okolní země, které uprchlíky přijímají. Financují například některé uprchlické tábory v Libanonu či Jordánsku či oběma zemím jinak finančně vypomáhají,“ upřesnil pro iDNES.cz.
V Jordánsku státy Perského zálivu přímo pomáhají vládě s rozvojovými a humanitárními programy, pomáhají nejen agenturám OSN, ale i západním a jordánským neziskovým organizacím. Někdy i soukromí dárci z Perského zálivu financují přímo syrské rodiny.
Státy Perského zálivu a místní humanitární organizace podle zprávy UNHCR přispěly v roce 2013 na pomoc s řešením syrské humanitární krize částkou v přepočtu 22,5 miliardy korun.
Státy Zálivu rozvinuly od šedesátých let oficiální rozvojové programy. Jejich humanitární aktivity rostly především po 11. září 2001. Saúdská Arábie hrála do roku 2013 prominentní roli v humanitární pomoci na Blízkém východě a Kuvajt hostil mezinárodní konference, kde se sbíraly finance na pomoc Syřanům, píše UNHCR ve zprávě o humanitární pomoci států Perského zálivu.
V roce 2014 OSN vyzvalo světové společenství, aby přispělo na humanitární pomoc syrským běžencům. Podle dat AI Kuvajt poskytl v přepočtu přes 3,7 miliardy korun, Katar i Saúdská Arábie téměř 350 milionů korun a Spojené arabské emiráty téměř 250 milionů korun. Pro porovnání: z Evropské unie putovalo na tento fond nejvíce z Velké Británie (3,8 miliardy korun) a Německa (2,6 miliardy korun). Celosvětově nejvíce přispěly Spojené státy, a to částkou přes dvacet miliard korun.
Neochota přijímat uprchlíky pramení z více důvodů
To, že Bahrajn, Katar, Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie ani Spojené arabské emiráty, tedy členské státy GCC uprchlíky nepřijímají, pramení i z toho, že v 50. letech nepodepsaly Úmluvu o právním postavení uprchlíků. Dokument přijatý v roce 1951 Valným shromážděním OSN definuje, kdo je uprchlík a jaká práva a ochranu mu mají poskytnout státy, které Úmluvu podepsaly. O šestnáct let později se dočkala rozšíření takzvaným Protokolem (znění Úmluvy si můžete přečíst zde a Protokolu zde).
Tím, že státy Perského zálivu neratifikovaly Úmluvu, uprchlíci tam nemohou žádat o ochranu jako v jiných státech. Přesto nelze říci, že by v těchto zemích žádní běženci nebyli (viz tabulka).
| 2013 | 2014 | |
| Bahrajn | 294 | 311 |
| Katar | 130 | 133 |
| Kuvajt | 635 | 614 |
| Omán | 138 | 151 |
| Saúdská Arábie | 559 | 561 |
| Spojené arabské emiráty | 603 | 417 |
Data za rok 2013 vycházejí z databáze Světové banky uznaných uprchlíků a lidí pod dočasnou ochranou za rok 2013. Data za rok 2014 pocházejí z údajů UNHCR, kolik uprchlíků bylo v daných zemích v prosinci 2014.
Jenže například Saúdská Arábie běžencům neumožňuje žádat o uprchlický status. „Naopak desítky tisíc lidí ročně deportuje do jejich vlasti,“ dodal Beránek.
Neochota přijímat uprchlíky pramení podle českého odborníka z několika důvodů. Státy jako Bahrajn či Katar zkrátka nemají dostatek prostoru. „Navíc u nich už procento cizinců vysoce převažuje nad místním obyvatelstvem. Vlády těchto zemí nechtějí tuto nerovnováhu ještě prohloubit,“ vysvětlil.
Ve státech Perského zálivu jsou tisíce migrantů, kteří tam nacházejí práci. Kdyby jejich počet narostl, mohli by mít politické požadavky, čehož se zejména Saúdská Arábie ale i další obávají. Cizinci mají v těchto státech malou šanci, že získají občanství. Státy často svým občanům poskytují nejrůznější benefity. „Uprchlíci by tento systém mohli značně zkomplikovat,“ myslí si český expert.
„Tradiční mechanismus třeba saúdskoarabského budování státu je snaha o unifikaci. Diverzita (etnická, náboženská, politická - zejména obavy z Muslimského bratrstva), kterou by uprchlíci přinesli, pro ně není nic vítaného,“ dodal Beránek.
Podle něj nelze počítat s tím, že by státy Perského zálivu svůj postoj změnily a začaly najednou uprchlíky přijímat.
